Diagnóza: 20+ a nejistota

3. října 2015 v 11:46 | Magdaléna |  Z hlavy
Neděste se, nepůjde o žádný depresivní článek. Chtěla bych se s vámi spíš podělit o pár otázek, které se mi honí hlavou a na které se snažím hledat odpověď. Dvacet mi sice ještě není, nicméně blíží se to neodvratně. A ať už je to jak chce, záležitosti jako vysoká škola, partnership, praxe a brigáda nemůžu odkládat zas tak dlouho. Nebo ano?

Má cenu studovat dvě vysoké? Je lepší chodit s někým, s kým se dobře bavím, nebo s někým, komu bych důvěřovala i ve 40? Proč pracovat zadarmo v oboru, když si můžu lehce vydělávat v oblíbené kavárně? V kolika letech je tak nejlepší pořídit si dítě? A je vůbec nutné tohle řešit, když je mi 19/22/27? Vždyť přece "Thirty is the new twenty", ne?

Článek o tom, jak využít čas ve věku 20+ tak, aby to k něčemu bylo.
A zároveň také jeden tip na čtení v angličtině.



  • Není to tak dávno, co mi jedna kamarádka předestřela své láskyplné dilema. Když to zjednodušíme, šlo o to, zda má zůstat s někým, kdo jí respektuje, s kým se cítí "v pořádku" a koho by ráda představovala svým kamarádům, nebo zda ho má opustit a jít za inspirativním podivínem, se kterým dokáže strávit dny i noci diskuzemi a se kterým si přijde jako spřízněná duše.
  • Není to tak dávno, co jedna "z nás" oznámila blogosvětu, že čeká mimi, a druhá, že je opět singl děvče.
  • Není to tak dávno, co mi Pekelník předával obrovského plyšáka se slovy o důvěře a já se cítila jako ten největší bídák a hajzl.
Všechny nás pojí jedno. Opustily jsme nalajnovanou budoucnost, je nám plus mínus 20 a řešíme, zda je lepší jít za rozumem nebo za srdcem. Zda je na něco pozdě nebo ještě brzy. A jestli má cenu nechávat si do toho kecat.

  • Měla jsem takovou ideu, že si budu studovat dvě vysoké školy a do toho chodit na brigádu. Momentálně to vypadá tak, že chodím občas do školy a po večerech do hospody.
  • Moje nová spolužačka mi vyprávěla o prázdninách na výletní lodi, kde si vydělala tolik, že si může celý rok platit výdaje za školu sama. Příští rok by opět ráda do zahraničí, ale už ne jako recepční, ale jako něco víc.
  • Při vycházce s kamarádem jsem se dozvěděla, že už stejný obor jednou studoval. A předtím ještě jinej. Teď mu táhne na 30 a ví, že tohle je jeho poslední šance. Měl praxi na státním zastupitelství, ale neoslovilo ho to.
Kromě společné školy toho sdílíme víc. Nejistotu v tom, jak využít svůj čas během vysoké, ambice na kariérní růst a zároveň vědomí, že v Kauflandu je práce jistá.

  • Byla jsem na návštěvě a viděla jsem Pekelníka, jak si hraje s dětmi svého bratrance. Cestou v autě se mi spustily slzy a načali jsme smutný rozhovor o rozchodu.
  • Moje dávná kamarádka je lesbička. Už dávno jí není 25, má vlastní auto i jistou práci. Ráda by si pořídila byt a dítě, ale nemá s kým. Jenže biologické hodiny tikají.
  • Když jsem byla na plese, potkala jsem spolužačku ze ZŠ, která už je několik let maminkou. V 19ti letech má tříletou holčičku, dodělává si střední a večer chodí s kamarádkama na diskotéky, aby si vynahradila to, co v 16ti nemohla.
Každá z nás řeší či řešila dilema dítě teď vs. dítě později. A ani pro jednu nejsou karty rozdané ideálně.


____________________________________________________________________________________________

Před pár dny jsme dočetla knížku The Defining Decade od psycholožky Mag Jay. Na mnohé z těchto otázek a problémů mi ta knížka odpověděla a na řadu dalších mě donutila dívat se jinak. Sice mi není 20+, ale já už teď vnímám, jak je na některé věci pozdě, nebo přinejmenším nejvyšší čas. Třeba na to, abych se naučila anglicky nebo na to, abych cestovala, získala přátele a zkušenosti. A když většinu rozhodnutí a výzev odsunu s tím, že se k tomu vrátím za 5 let, posune se mi o těch 5 let absolutně všechno.

Je dost těžké vyzvednout nejzásadnější myšlenky této knihy. Je třeba zajímavé si uvědomit, že přestože se všeobecně říká, že věk prvorodičky je stále vyšší, je jasné, že když my budeme mít dítě v pětatřiceti a ono také dítě v pětatřiceti, najednou bude ve 40ti ve věku, kdy má nejvíce ekonomicky prosperovat a zároveň bude mít doma dítě, které se chystá do školy a ve stejnou dobu se bude muset nejspíš postarat i rodiče, kterým bude tou dobou už 75 let.

Další zajímavý postřeh bylo to, že pravděpodobně každý z "twentysomethings" bude nucený pracovat na pozici, která je pod jeho kvalifikací. Na nás pak zůstává, jak moc k něčemu nám to bude. Kdybych to vztáhla na sebe, můžu docela snadno při studiu práv pracovat jako servírka. Vlastně bych si to i ráda zkusila, třeba někde v nějaké cukrárně. Myslím, že by mě to bavilo a dokázala bych si pár tisíc takhle vydělat. Problém je to, že tahle brigáda s největší pravděpodobností nebude zajímat žádného mého potenciálního zaměstnavatele. Kdežto když budu třeba zadarmo občas kontrolovat nějakou smlouvu v NJ nebo pracovat pro neziskovku, budu asi ve stresu ze zodpovědnosti, ale budu mít o položku víc do CV.

Hodně zajímavou kapitolou byla i ta o volbách. Ve 20ti máme dost tendence odkládat rozhodnutí na později. Chceme si užívat volného času a všech možností, které nám mládí nabízí. Problém je, že pokud ona rozhodnutí neuděláme, zůstane nám většina těch možností a cest uzavřena. To je, pro mě osobně, dost zásadní bod, neboť se opravdu snažím vyhnout všemu, co by nějakým způsobem definovala můj směr v budoucnosti, jenže ta nerozhodnost je právě tím, co mi zavírá dveře nejvíc.

Knížka od Mag Jay je rozhodně něčím, co stojí za to přečíst. Nejsem žádný náruživý čtenář v angličtině, ale tato "příručka" se četla opravdu sama. Jde o americkou angličtinu, je to znát, na druhou stranu se nejedná o beletrii, takže jste ušetřeni slov jako "zabrblat, pousmát se a letmo pohlédnout", což já vnímám jako prvek, který čtení dost usnadňuje. Knížka jde sehnat i jako free e-book.


Pokud vás článek zaujal a chcete mít mé blogové plány a nezveřejňované postřehy z první ruky, můžete mě najít i na facebooku.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DOMI Novák DOMI Novák | Web | 3. října 2015 v 13:16 | Reagovat

Taky mám tolik otázek co ty. :D A ne-li víc! :D
Víš co? Ono jakmile na tu konkrétní věc vždy přijde, vyřeší se sama.
Taky jsem uvažovala o dvouch vysokých a když na to přišlo, vypadalo to, že nebudu ani na jedný. :D
Naštěstí již pilně studuji a jsem (snad) v cajku.
Co se týče výběru partnera, nevím, jestli bych volila "jistotu" a rozum, nebo podivína a zaláskovanost. :D
Možná... saka, ne nevím. Ale jakile na to přijde a bude se muset rozhodnout, tak bdue vědět odpověď. ;)
Hodně štěstí!

2 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 3. října 2015 v 15:49 | Reagovat

Je mi 26 a u chlapů zatím štěstí nemám, tak ti neporadím :-) .

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 3. října 2015 v 16:25 | Reagovat

Možná si tenhle článek někam zapíšu a přečtu si ho, až mi potáhne na dvacítku. Pak by stálo za to to okomentovat a vyjádřit, jak to vnímám já...
(asi trochu zapomínám, že už mi taky není těch třináct jako když jsme se seznámily a že to všechno letí nějak podezřele rychle.. :))

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 3. října 2015 v 19:01 | Reagovat

Muže "jistoty a rozumu" si nechat jako oficiálního partnera a "podivína/spřízněnou duši" jako bokového kamaráda by nešlo? :)

Ještě ti není ani dvacet? Nerad bych byl za pesimistu a škarohlída, ale otce svých dětí jsi stále ještě ani nepotkala... :)

5 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 3. října 2015 v 19:55 | Reagovat

Ach, to jsou otázky, to jsou myšlenky. Mně už táhne na třiadvacet a občas mě takové "chmury" přepadnou a já jsem pak tak nějak zaseklá. Mám pocit, že mi život utíká mezi prsty a já nestíhám všechno, co bych chtěla. Ale na druhou stranu, zase si říkám, že občas nemusí být vůbec špatné na nic nemyslet a prostě jen tak... žít. Ale je pravda, že většinou se člověk podobným myšlenkám neubrání a je fajn, když je člověk schopný se k nim postavit čelem a stále jen neutíkat, jak to občas dělám já... Ach.

6 Blanka Blanka | Web | 3. října 2015 v 22:56 | Reagovat

Můžeme se stále jen ptát, co je pro nás lepší...To či ono?Správnou odpověď nenajdeme teď,ani o několik let později.Takový je prostě život.
A mimochodem - osobně preferuji alespoň nějakou brigádu než sedět doma na zadnici a přemyůšlet,zda se mi bude či nebude vyjímat v CV.Jednou budu mít prostě titul a až pak budu sbírat zkušenosti :)

7 Barb Barb | E-mail | 4. října 2015 v 0:29 | Reagovat

Zřejmě tady budu nejstarší, ale je mi 34, VŠ jsem dostudovala až třetí v pořadí (a pro jistotu si udělala pak ještě jednu), úplně jiný obor, než jsem po maturitě začala. :-D Veškeré mé plány ohledně partnerského života se rozpadly, slepily, rozpadly... Z pohledu svého věku ti můžu říct jen, ať si zbytečně nelámeš hlavu. Většinou se v životě semele všechno úplně jinak, než si myslíš, vysníš, představuješ - já jsem toho příkladem.

Nevím, jak je to u právníků, jaké jsou možnosti, ale pro budoucnost se ti bude hodit pracovat při studiu v oboru. Ale nemyslím, že hned od prváku. Teď se musíš nejdřív rozkoukat. :-)

Já pracuju na pozici, na kterou jsem překvalifikovaná, ale jsem v kolektivu a prostředí, kde jsem šťastná, jsem v klidu, mám perfektní šéfku. Je to moje nejlepší práce, a že jsem jich za život vystřídala. Říkám vždycky, že to mám za odměnu. Jak moc k něčemu mi to je, že pracuju na pozici "pod svou úroveň", pokud jde o vzdělání? Když teď pokulhává život v oblasti vztahů, moje milá práce mě drží nad vodou. :-)

8 Ajla Ajla | 4. října 2015 v 14:58 | Reagovat

Je mi 33 a celkem mě fascinuje, co dneska holky v devatenácti řeší. Proč si to děláte tak složité? Já jsem prostě chodila na střední, udělala maturitu, vybrala si jednu vysokou, co mě zajímala, tu jsem začala studovat. Ve dvaceti jsem zrovna s nikým nechodila, ale nějak jsem to nehodlala řešit. Prostě jsem počkala, až jsem potkala toho, s kým chci být celý život. Holky, kdybyste braly život tak, jak postupně přichází, bylo by vám líp.

9 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 4. října 2015 v 15:52 | Reagovat

[8]: Já jsem v plus mínus dvaceti řešila dilemata typu: vezmu si o víkendu na skautskou výpravu řízek s chlebem nebo  housku s vysočinou?(Mimochodem skoro třicítka má tu výhodu že se můžu zamýšlet nad tím, jestli si dám na výletě v hospodě svíčkovou nebo kachničku :) Všechno ostatní, dobrý i nedobrý, pak přišlo samo.

Oproti tomu si moje skautská sestra kladla podobný otázky jako jsou v Magdině článku a odpovědi na ně dotáhla skoro do grafu jak vystřiženého z básníků (první auto, první dovolená v Jugoslávii,...:). Zatím jí to vychází.

Teď jsme spokojený obě ;)

10 Sentencia Sentencia | Web | 5. října 2015 v 18:52 | Reagovat

Věk je poslední dobou něco, nad čím přemýšlím opravdu hodně. Oslavila jsem totiž 25. narozeniny a já mám pocit, že jsem ve stádiu, kdy ode mě pořád někdo něco očekává. Kamarádky čekají, jestli si dodělám magisterský titul, rodiče netrpělivě vyhlíží svatbu a dítě, v práci se toho samého děsí... a já nevím, co dřív. Na jednu stranu mám pocit, že jsem na usazení se ještě pořád mladá, na druhou v mém okolí každá druhá spolužačka (ať ze základky, střední nebo vysoké) rodí, těhotní a já si říkám, že by bylo fajn taky mít mímo. Základní problém všeho je ale podle mě v tom, že my můžeme chtít, co chceme, ale bohužel jen něco z toho nám dovolí vnější okolnosti. Cestování a užívání si je závislé na penězích, peníze na práci a bohužel ne vždy je to ta práce, kterou jsme si vysnili nebo pro kterou jsme studovali, to všechno je svázané se společenským rodinným životem... je to takový dost složitý systém a kolotoč všeho, ze kterého se mi občas točí hlava a chtěla bych vystoupit. Bohužel... jediné, co můžeme dělat, je zkusit se točit s tím systémem, jak nejlépe umíme ;)

11 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 5. října 2015 v 19:00 | Reagovat

Za chvíli mi bude teprve čtvrt století, ale už teď souhlasím s paními 30+.. :D Nemá cenu si zbytečně komplikovat život takovými otázkami.. Neříkám, že to nikdy nedělám.. Na to je nejlepší nemít na takové úvahy ani čas a to se mi celkem daří.. :D

12 Jolana Jolana | 5. října 2015 v 21:02 | Reagovat

A proč mi všichni říkají, že život začíná po čtyřicítce? To už jsou peníze a znalosti, je rozhled kam se podívat... I děti jsou větší a nemusí se jet s nima. Jak to tedy je, má cenu cestovat hned po 20 s naivitou, nebo dýl s partnerem a uživat si?

13 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. října 2015 v 22:15 | Reagovat

Někdy jsou volby tak komplikovaný, že je lepší to prostě nechat plavat a chytnout první, co je. V tvém případe výška, kterou zrovna děláš. Jestli studovat vysoké rovnou dvě, to fakt nevím. Nevím co to obnáší, jestli máš díky tomu nějaké finanční výhody (jako třeba když jsi na brigádě a taky nemusíš hned do práce, notabene nemusíš se ještě chvíli rozčilovat a znervózňovat nad tím, že tě nikde nechtějí, páč nemáš praxi, kterou nezískáš jinak než právě tím, být někde v práci, kam tě ale nevezmou, protože nemáš praxi...
Možná by nebylo špatné, když už dvě vysoké, tak jednu zvolit pro zábavu a druhou jako čistě praktickou. Jestli rozumíš, jak to myslím. :-)
Mít děti dřív znamená být sice s nimi doma, ale potom, až vyrůstají a dospívají, mít víc času pro sebe. Navíc lehčí porod, a ne tolik strachu o děti. Mít děti později znamená vychutnávat si už těhotenství, tedy pokud probíhá normnálně a později mateřství, užívat si dítěte a případě rodinného života. Mít odbyté svoje "ať se mládí vydování" a nelitovat nějakých ztracených příležitostí. V každém ohledu se dají najít plusy i mínusy...

14 Tina Tina | 16. listopadu 2015 v 18:24 | Reagovat

Musím říct (já - 30+), že obdivuju, jak ve svém věku ke všem těmto věcem přistupuješ zodpovědně a s rozmyslem. Ale taky si myslím, že většina Tvých otázek nemá jednoznačnou odpověď, že je to dost individuální. Co je pro někoho nemyslitelné (třeba mít dítě v 16, studovat 2 VŠ), je pro někoho jiného to nejlepší. (Pro většinu lidí ale asi většinou platí nějaká ta zlatá střední cesta.) Navíc spousta věcí se naplánovat fakt nedá, život leccos přinese/odnese sám a na nás už je, jak se s tím vyrovnáme, co s tím uděláme. A taky nejde mít všechno - když se pro něco rozhodnu, musím nutně něco jiného oželet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.