Jak jsem si řekla v květinářství, co skutečně chci

9. září 2015 v 20:07 | Magdaléna |  Všednodennost
Jsou obchody, kam chodím, jak to jen jde - papírnictví, kuchyňské potřeby, zdravé výživy, oblečení, ... A pak existují taky takové, kam vejdu, jen když něco potřebuju. A dost často, i když už tam jsem, vlastně nevím, co pořádně chtít. Na vrcholu žebříčku nejvíce obávaných institucí pak stojí květinářství. Cítím se tam totiž úplně bezradná.
Jenže dnes se nejspíš stalo něco mimořádného.



Vešla jsem a rozhlížela se sem a tam. Hledala jsem ten nejvhodnější dárek, tu nejlepší kytičku pro kamarádku. Párkrát jsem si sáhla na umělé květiny, protože jsem zkrátka nepoznala, že nejsou živé. Z rozpaků mě vytrhla až paní květinářka, která mi položila jednoduchou, avšak uzemňující otázku "Sháníte květinu živou?"

Zapředla jsem hovor a vysvětlila paní, že vybírám pugétek pro kamarádku a že tomuhle všemu moc nerozumím. Nesměle jsem koukla na jedinou drobnou uvázanou kytku, která byla v dosahu, ale pak si řekla, že bílá růže a perličky působí spíš svatebně než narozeninově. Pomalu jsem si začínala uvědomovat, že se schyluje k tomu, čeho jsem se obávala.

"Mohla byste mi tedy nějakou květinu uvázat?" Na otázku, jak by daná kytice měla vypadat, jsem měla připravenou minimalistickou odpověď. Malá.

Víte, je to se mnou těžké. Na holku jsem na květinové a zahradnické věci neskutečně levá. Květiny poznám, ráda k nim čichám, ale nedokážu se o ně starat a v květinářstvích doslova trpím. Nejraději ze všeho bych dávala kytičky natrhaných fialek či obdarovávala kyticí uvázanou z třešňových květů. Jenže. Příroda tomu nepřeje a lidská očekávání tomu nejsou také příliš nakloněna.

Jakmile jsem ale ukázala, jak velká by zhruba květina měla být, stalo se asi něco zázračného. Nepokračovala jsem svou oblíbenou větou: "Dejte tam tři tyhle kytky a udělejte to nějak, aby to bylo hezký", ale místo toho se dozvěděla, co to je "závojíček" a slušně odmítla obrovský list. Požádala jsem paní, ať mi vždy nejdřív ukáže, co bude dělat, a až pak to udělá. Na závěr jsem si dovolila i malou lumpárnu - zeptala jsem se, zda by šlo uvázat květinu tak, aby se mohla předávat i s papírem. Po počáteční nejistotě se do toho má milá květinářka pustila a po chvilce mi předávala lehce pomačkaný pugétek, přesně takový, jaký jsem si představovala.

Možná to zní jako úplně banální příběh, ale vycházela jsem s úsměvem a s myšlenkou, že už jsem asi opravdu velká holka, když si umím v květince říct, co bych ráda. Byla to taková má malá radost a lumpačina, zkrátka něco, kdy jsem zase překonala jednu ze svých bariér a "nejde". Jde to. A je to krásný, překračovat svoje strachy a představy o sobě samé. Jsem si jistá, že vy všichni jste v tom určitě lepší než já, snad se to ale taky postupně naučím. Pochlubte se mi, jak si děláte radosti a bouráte svoje bariéry vy?

P.S. Jednu malou radostnou lumpárnu chystám i na vás. Pro zvědavce brzy přibude nápověda na Facebooku. :-)


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | Web | 9. září 2015 v 20:22 | Reagovat

To je pekny clanok :-D :-) mna teraz nejak nenapada nic co prekonavam :-)

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 9. září 2015 v 20:41 | Reagovat

Já bych si takhle chtěla umět objednat svíčkovou na míru!:)

3 Sonča Sonča | E-mail | Web | 9. září 2015 v 21:58 | Reagovat

Kytička je moc pěkná.. :) Zažila jsem něco podobného, když jsem šla objednat kytku (také jsem objednávala poprvé v životě) mé učitelce na housle.. Květinářce jsem na otázku, jakou si představuji odpověděla: "Jednoduchá!" ... :D

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 10. září 2015 v 16:48 | Reagovat

Taky mám problém s říkáním, co chci. Definice požadavků, formulace představ. Neumím odmítat a nerada se vnucuji. Nejsem dobrý zákazník. :D
Pugétek je rozkošný!;)

5 Iris Iris | E-mail | Web | 12. září 2015 v 15:30 | Reagovat

Pracovala jsem 8 let v květinářství :-)
Vždy jsem ráda poradila, jednu paní jsem dokonce obsluhovala 45min, po všech kolegyních, které u ní neuspěly, tenkrát mně šéfová řekla, že bych zasloužila metál :D

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 18. září 2015 v 19:08 | Reagovat

Super, jen tak dál. Mně taky jeden čas dělaly tyto věci problém a i když se to čas od času vrací, dá se s tím bojovat. Kytička je opravdu nádherná :)

7 Van Vendy Van Vendy | Web | 22. září 2015 v 20:49 | Reagovat

Pukétek je opravdu roztomilý! Je tu vidět schopná spolupráce mezi zákázníkem a obchodníkem, tedy květinářkou. Je dobré, že si uminutě netrvala na svém, a je také dobré, že jste se domluvily. Vázat v září kytičku z fialek opravdu nejde, ale tahle kytka se povedla - a navíc jsi překonala samu sebe.

8 Magdaléna Magdaléna | Web | 3. října 2015 v 10:11 | Reagovat

[1]: Však ono se to včas ukáže. :-)

[2]: :-) A jak by taková svíčková vypadala?

[3]: Jsi můj člověk.

[4]: "Nejsem dobrý zákazník." To je naprosto trefná věta. :-)

[5]: Páni, moc tě obdivuju. Práce pro lidi chce dost často velkou trpělivost.

[6]: :-) Díky za povzbuzení.

[7]: Ano přesně tak. Děkuji za komentář, Vendy. :-)

9 Městoběžník Městoběžník | 10. října 2015 v 11:11 | Reagovat

Pěkný příběh! :-)

10 klotylda007 klotylda007 | E-mail | 11. listopadu 2015 v 5:51 | Reagovat

Kytku vždycky vyjměte z obalu ještě před tím, než vykročíte ji předat. A to i kdybyste měli ten papír sežvýkat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.