5 mýtů o průvodcích na zámku

27. srpna 2015 v 19:14 | Magdaléna |  Z hlavy
O průvodcích na zámku má snad každý své představy a předsudky. Většina lidí očekává určité chování a často si i nevědomky stylizuje průvodce do jakési role a škatulky. Mnohdy to tak funguje, ale spíš je to úplně jinak, než si každý myslí. Po 3 letech provádění se stále cítím v této pozici nesvá, nicméně pár předsudků se mi už podařilo zlomit. Když jste denně "v provozu" asi to ani jinak nejde. A když se bavíte s kolegy, tak už vůbec ne.



1) Průvodce ví o zámku všechno

Je to smutné, ale bohužel. Mnohdy mám pocit, že si návštěvníci myslí, že znám naprosto každý obraz a že vím, jakou technologií je konzervována ta či ona skříň. Zklamu vás. Nevím. Neznám. Máme k dispozici text, ze kterého vycházíme. De facto bychom ale neměli říkat nic, co v textu není. Přesto si zjišťujeme informace dál - jeden od druhého, od lidí, co tam žijí a pracují celý život. Jenže svět je zlej a pořád nemůžeme obsáhnout všechno, na co se nás lidé ptají.

2) Průvodce studuje historii / archivnictví / archeologii

Čas od času se stane, že se mezi námi objeví někdo, kdo studuje obor přímo spojený s historií. Kamarádka je na archivnictví, kolegyně na peďáku na historii. Jinak se ale mezi námi najdou ekonomové, medici, právníci i psychologové. Dokonce i fyzioterapeuti a erotičtí maséři. Proč ne?

3) Průvodce má nechutně nezajímavej osobní život

Celý den trávíme tím, že říkáme stále dokola to samé. Po pár dnech začneme mít jemně monotónní hlas. Z toho může návštěvník lehce nabýt dojmu, že je průvodce takový i v soukromí. Opět vás zklamu. Není. Abych řekla pravdu, snad nikdy jsem nenarazila na takovou skvadru lidí jako na zámku. Mnozí mají poměrně exotické koníčky, jiní zas nepublikovatelný sexuální život. Koukáme na Volejte věštce a používáme absurdní věty. Kamarádka kouká na indické filmy a píše knihu o ruských dějinách. Kolega nám neustále nabízí nová videa porna. Kamarádovi zase radíme, jak získat přítele na celý život a nezaplést se s oplzlými dědky. Jedna holčina překládá japonské smlouvy.

4) Průvodce rád navštěvuje historické objekty - a zadarmo

Toto je pravda pouze z části. Většina z nás opravdu ráda jezdí na hrady a zámky a věřte mi, všichni bychom to rádi měli zadarmo. Bohužel to jde z velké většiny z vlastní kapsy. Jediná oficiálně tolerovaná možnost, jak se dostat na objekt zadarmo, je totiž tam provádět. A tak to všechno mnohdy začíná.

5) Průvodce je místní a provádí celé prázdniny na jednom objektu

Nenechte se zmást! Pokud chcete poznat lidi z celé republiky, běžte provázet na zámek, který nabízí ubytování pro průvodce. Moji kolegové byli z Prahy, Vysočiny, jižních Čech i Slezska. Samozřejmě, pár nás je i místních z vedlejšího města a okolních vesnic. Rozhodně ale nepracujeme celé prázdniny - a na většině větších zámků to tak opravdu nefunguje. Ideální doba je 14 dní až měsíc. A jsou mezi námi i takoví, kteří za léto stihnou objekty třeba čtyři.


Berte prosím všechny mýty trochu s nadsázkou, vycházím pouze ze svých zkušeností a z vyprávění ostatních. Každý zámek je jiný, stejně jako každý člověk. Děkuji. :-)

Jaké představy máte o povolání průvodce vy?
Hodnotíte toho, kdo vás v zámku provází, nebo je pro vás jen něčím navíc?

-------------------------------------------------

Články z průvodcovského prostředí vzbudily odezvu a vyplynulo, že vás zajímá postřehů více. Pokud máte čas a chuť, můžete se podívat na starší příspěvky.

Pár věci, se kterými jsem se jako začínající průvodkyně musela popasovat.
O tom, jaké to bylo, když jsem šla svojí první prohlídku v němčině.
Moje dedukce o navštěvování zámků.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 20:27 | Reagovat

No, podle mě lidé taky hodně porovnávají průvodce z různých navštívených zámků. Na jednom je provázel dědula, co už třeba provádí tak dlouho, že o objektu ví skoro všechno, na druhém je přivítá mladá maturantka, trochu vyplašená, co je ráda, že si pamatuje věci, které si pamatovat má.
Jedna blogerka také průvodcuje na zámku a momentálně si dělá doktorát z historie, ale asi je to opravdu výjimka. Jedna kamarádka průvodcovala a teď studuje management a teologii... :)

To jsem nevěděla, že je možnost pro průvodce na zámku bydlet. Pokud ano, mohla bych oželet Mekáč (dělá tam sestra a já bych prý měla taky) a jet si někam příští léto zkusit tohle. Sice nevím, jak bych zvládla to mluvení a ten text, ale to se vypiluje. :)

Taková trochu osobní otázka - kolik tak průvodce bere? Respektive kolik si vyděláš brigádou za léto, když do toho započítáš nějakou tu dovolenou a tak? :) (jestli se ti nechce to psát sem, budu ráda, když mi to napíšeš do zpráv na facebooku :))

2 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 27. srpna 2015 v 21:44 | Reagovat

Moje dcera provází na hradě Grabštejně. Pokud nevíš, kde to je, vezmi si mapu severních Čech a najdi si Hrádek nad Nisou, nebo ještě lépe ves Chotyně.
To co píšeš je ve velké většině pravda. Dcera studuje historii a archeologii, takže tato brigáda jí přišla velmi k chuti. Za ty tři roky co provází se už také setkala s všelijakými lidmi. Hrady nestřídá, provází stále na jednom.
I na jednom hradu se sejde různá kvalita průvodců. Kdo to myslí vážně, studuje historické prameny a ve vlastním zájmu se dále vzdělává, protože návštěvníci je rádi chytají na špek.

3 Sentencia Sentencia | Web | 28. srpna 2015 v 12:50 | Reagovat

co se týče mýtu číslo jedno, tak ten bych viděla asi jako největší problém. I já totiž při návštěvě zámku/hradu/muzea očekávám, že člověk na něm provádějící, ví alespoň něco trošku mimo svůj výklad. Nedávno jsme byli na hradě, na kterém provázela asi 17 slečna. Můžu ti říct, že díky ní jsme měli prohlídku úplně pokaženou. Chápu, že nemůžete vědět všechno, to by se člověk zbláznil. Ale při jakékoliv otázce holčina jenom krčila rameny, červenala se, kroutila záporně hlavou a omlouvala se, že bohužel neví. A to to nebyly nikterak záludné otázky a spoustu odpovědí jsem si pamatovala ze školy i já :)
Ale jinak je to znovu velmi zajímavý článek. Tahle tematika mě baví a doufám, že budeš pokračovat i dál ;)

4 Magdaléna Soukupová Magdaléna Soukupová | Web | 30. srpna 2015 v 17:59 | Reagovat

Průvodce na hradě / zámku je velmi důležitý element. Osobně očekávám, že průvodce dostane nějakou sadu informací, které by měl, pokud možno nějakou stravitelnou formou, předat návštěvníkům. Já osobně pozitivně hodnotím především takové průvodce, jejichž výkladu si po odchodu z památky něco pamatuju. Pochopitelně, mezi turisty se najde dost lidí, kteří se zajímají o historii, reálie dané lokality, atp. Naprostá většina návštěvníků jsou ale podle mého turisté, kteří se přišli podívat, jak to uvnitř vypadá a jak se tam asi tak žilo. A tak spíš než kvantum letopočtů a faktických informací, bych, jako obyčejný návštěvník, doporučila všem začínajícím (a i mnohým letitým) průvodcům naučit se ten text říkat tak, aby posluchače zaujal. Intonace, zdůraznění informace, nějaké pikantnosti, vtip, ... Myslím, že návštěvníci to ocení víc než bryskně vyjmenovanou sadu letopočtů :-)

5 Magdaléna Soukupová Magdaléna Soukupová | Web | 30. srpna 2015 v 18:03 | Reagovat

Nikdy by mě nenapadlo, usuzujíc dle prohlídky, že průvodce má nudný život... Spíš si občas říkám, jak musí být náročné pamatovat si a ovykládat všechny ty důležitosti a přitom se nenechat ubít stereotypem, při tom množství prohlídek...

6 Magdaléna Magdaléna | Web | 4. září 2015 v 0:01 | Reagovat

[1]: Viz zpráva :-)

[2]: Máš naprostou pravdu, nemůžu jinak než souhlasit. :-) Dceru kdyžtak pozdravuj :-)

[3]: Jo, je špatný, když ten člověk opravdu neví nic navíc. Na druhou stranu si vždy říkám, že to třeba může být její úplně první zkušenosti tohoto typu. A věř mi - já jsem na zámku 3 roky a stále je toho tolik co objevovat a tolik, na co nedokážu odpovědět. :-) Je to nekončící boj.

[4]: No, prezentování prohlídky je mnohdy oříšek - já mám to štěstí, že chodíme spíše menší prohlídky a tak není problém uzpůsobit výklad "na míru". Člověk během pár minut pozná, kdo před ním stojí. Je rozdíl provádět lidi, co pracovali pro NPÚ  a například rodiny s dětmi. Ta prohlídka pak vypadá úplně jinak. Snažím se s tím pracovat, ale je pravda, že někdy jsem už tak unavená, že prostě říkám to, co vždycky. A díky za skvělý komentář!

7 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 5. září 2015 v 9:41 | Reagovat

Vím moc dobře, že jsou to mýty. Můj nejlepší kamarád provází každé léto :-)

8 Myšák Myšák | Web | 5. září 2015 v 11:04 | Reagovat

Mám školu cestovního ruchu, kde bylo povnné i průvodcovství a za sebe říkám, že tohle nikdy více. Obdivuji lidi, co to dělají na plný úvazek a třeba i dobrovolně. Nevím, jak je to s texty v realitě, ale my jako studenti si text k objektu museli najít, naučit, nacvičit a to, že jsme si vypíchli případné otázky - které pak mnohdy padly - to je se považuje za samozřejmost. Tak průvodce případně zakryje i ten mýtus "vím všechno". :-)

9 Petra Petra | E-mail | 8. května 2016 v 15:49 | Reagovat

Dobrý den, ráda bych taky něco málo přidala. Jako průvodkyně na plný úvazek jsem pracovala několik let. Průvodkyním je zde v diskuzi vyčítáno, že jsou to mladé dívky, bez většího rozhledu. Ale napadlo Vás vůbec, za jakých platových podmínek pracují? Není jednoduché naučit se dlouhý text, hlídat často nedisciplinované návštěvníky, mnohdy nevíte, zda více se soustředit na letopočty či na to, aby Vám stále více se vyskytující alternativní rodiče s nevychovanými děcky neroztřískali půlku exponátů. A můžete být naučeni sebelépe se spoustou věcí "mimo text", prudící návštěvník se najde stejně a pak si stěžuje: "jaký ten průvodce byl ale debil, když to nevěděl"...a otázky jsou někdy opravdu vycucávané z prstu, jako např. přerušovat výklad průvodce uprostřed slova s "důležitým" dotazem, zda parkety ve všech místnostech na zámku jsou poskládány ve stejném vzorku. Kritizujete zde průvodce, že říkají stále to samé, ale napadlo Vás někdy, že často jejich vedoucí to tak vyžadují? Kasteláni některých objektů nechtějí ani dovolit studentům přeříkat text vlastními slovy! Při zácviku jsem toto nevyžadovala, požadovala jsem znalost faktů plus příjemný projev a vytvoření si vlastního kultivovaného textu, který se průvodcům bude dobře říkat. Ovšem někteří mí kolegové z jiných objektů to právě u mě kritizovali, že oni se se svými podřízenými takto nepatlají, prostě dostanou text a buď ho umí slovo od slova či neumí. Hotovo a tečka - žádná konzultace, žádné doprovodné doškolení s nějakými těmi "vtipky" či "historkami". Proto se chci těch průvodců zastat, že Vy, jako návštěvníci, vidíte a slyšíte jen to, co je Vám prezentováno při návštěvě objektu, ale nevidíte a neslyšíte to pozadí. A např. 17letá průvodkyně na brigádě, která je ráda, že nějakou brigádu vůbec sehnala, si opravdu nemůže mnohdy sama diktovat, co bude říkat a co ne. Vím i o případu, kdy sezónní průvodci si udělali veselý odlehčený výklad, který návštěvníky bavil, zdůrazňuji, že nebyl ani sprostý, ani nevhodný, prostě jen si zjistili ti mladí lidé zapálení do historie pár příběhů z dějin místu blízkých, přidali interakci s návštěvníky apod. Kastelán si udělal potajmu náslech za dveřmi a bylo zle! Jak si vůbec mohli prý dovolit si předělat oficiální text. A přes to vlak nejel. Věřte mi, není to snadné a opravdu to není jen o osobě průvodce, ale hlavně kastelána a školitele, jak je ochoten svým průvodcům dát možnost si text oživit a přepracovat. A to vše opravdu za mzdu více než malou...

10 Magdaléna Magdaléna | Web | 8. května 2016 v 17:11 | Reagovat

[9]: Děkuji moc za tuhle reakci. :-) Zmiňovat platové podmínky jsem příliš nechtěla, ale je prostě fakt, že člověk to jen pro ty peníze asi dělat nemůže. S přísnými kastelány jsem se zaplať pánbůh nesetkala. Ten náš vyžaduje jistou úroveň, ale zároveň je rád, když má každý průvodce výklad trochu jiný a trochu po svém. Hodně z nás má navíc k místu určitý vztah, takže se člověk stále dozvídá něco, co v textech ani není.
A ohledně otázek vycucaných z prstu se musím jen pousmát. Víme své :-)
.
Děkuji za komentář

11 Petr Petr | 22. července 2016 v 17:25 | Reagovat

Předně díky za průvodcovské zamyšlení...

Už je to pár let co jsem na zámku provázel, ale jak čtu, jsou věci, které se nemění. Dobré i ty méně. Návštěvníků bude vždy několik kategorií, od tichých naslouchatelů,přes rádoby vtipálky ptající se, zda jsou červené hasicí přístroje ze středověku, po rodiče marně se snažící utišit plačící a vyrušující děti. Neměl bych zapomenout na pravidelně se ozývající větší či menší "znalce" českých či regionálních dějin. :-D
Podle mé zkušenosti na sebe opravdový znalec historie moc upozorňovat nebude. Proč? Protože ví z jakých zdrojů průvodce čerpá. Tedy zpravidla z více či méně obsáhlého sylabu, který připravila správa památkového objektu. Takový text může sice mít parametry malé bible, kde je téměř vše. Ale je to spíše výjimka. Znalec historie se jde pokochat spíše stavbou samotnou, než interiérem, nejde-li za konkrétní exponátem. Jistě i mezi znalci jsou ti co místo taktního zakašlání a vysvětlení něco vykřikou.
  Je dobré připomenout, že většina expozic je vytvořena a zařízena uměle. A je jakousi ilustrací své doby. Mnohde vidíme exponáty přivezené z úplně jiných objektů (tzv. svozy). Jistě jsou věrně obnovené interiéry typu rodinných pokojů na Konopišti, ale převaha hradních a zámeckých místností má svou podobu až díky fantazii dnešních památkářů. Vědět proto detaily o každém exponátu prostě není možné. Není kde je získat. Ostatně ani by to nemělo být cílem průvodce vědět všechno. Jeho umění je v komunikaci s lidmi, ve schopnosti skupinu návštěvníků "uchopit" a dokázat reagovat na to, koho má před sebou. Když jako průvodce zaujmete většinu a eliminujete případné rýpaly vtipnou odpovědí máte vyhráno a na konci si vysloužíte potlesk...

Na provázení vzpomínám moc rád. Výsada zkušeného průvodce večer zamykat či ráno odemykat "barák", noční akce na nádvoří (spali jsme na zámku), to jsou nekončící vzpomínky na krásné víkendy a prázdniny. Mzda sice byla úsměvná, ale o tom to opravdu nebylo. Kdo chtěl peníze, šel do továrny nebo vykládat vagóny. A ne na hrad či zámek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.