Spěch a jiné věci, co mám ráda

30. července 2015 v 20:07 | Magdaléna |  Všednodennost
Je zářivě slunečné poledne a já courám kolem Vltavy v místech, kde jsem se před pár měsíci stresovala s přípravou na přijímačky, v místech, kde jsem poprvé jedla kebab a kde jsem se s Mužem učila najít Národní galerii. Vlastně jsem tu vůbec neměla být, ale takhle to krásně zapadá. Časově i jinak.

Zdrhám před nebezpečím. A směju se u toho, s kafem v koutku rtů.



Od Vánoc jsme mluvili o tom, že bychom vyrazili na dovolenou. Jenže já jsem zjistila, že asi nedokážu říct "tak jedem". Pár dní předem tedy přichází Pekelník s tím, že zavolal do kempu. Tak teda jedeme. Je to trochu jiné než jsem zvyklá. Autem. Spontánní. S minimem spánku a plánů z mé strany. Morava, rozhledny, Beskydy... pak přejezd, Slovensko, naprosto cizí přátelé a lanovka. Ani na chvilku nemám pocit, že se děje něco nadbytečného. Každý okamžik zastavení je nezbytně nutný a nedá se nazvat nudou - ať už trampská večeře v hávu luxusu, spaní na benzíně či zahřívání koťat. Je mi fajn a cítím neuvěřitelnou energii, která se ve mně tvoří.

Vracíme se v 7 večer, každý zhltneme po jednom řízku a už znovu sedíme v autě. Kamarádka mi odjíždí na měsíc do Německa, a tak se jdu kouknout, jak naposled pije české pivo. Zázvorová limonáda docela pálí, je krásně. Přesně ta skupina lidí, do které zapadám, ale zároveň se nenechám pozřít.

Vrácená domů utíkám do stodoly s neuvěřitelným elánem. Poletíme nízkonákladovkou. Nebo alespoň najdeme last. A prostě se někam podíváme, protože tomuhle rozumím zase já.


Budím se brzo. Dnes je poslední den, abych zařídila věci v Brně, a tak bukuji jízdenku. Pro sebe na povinnosti, pro mámu na výlet. Cesta autobusem je samá objížďka, takže to samé co na Moravě. Když tu najednou přijde mámě smska, ať dorazí ještě dnes na jednání. Do Prahy. Vytáhnu mobil a přesunu jízdenky o dvě hodiny, jak snadné - jsem ráda, že žiju dnes.

Dovedu mamku na místo a sama zaplouvám do CrossCafé, kam obvykle nechodím. Vzpomínám, jak jsem tu bloudila před pár měsíci, a říkám si, jak je to povznášející dívat se na to zpětně. Na rameni mám malou cestovní tašku a kabelku, do které se vejde všechno. Drdol červených vlasů a gatě, kterým patří svět- to jsem právě teď já. Objednávám si, co mě první napadne a zaplouvám do sedačky, abych byla na chvíli tím, kým teď vypadám. Koutkem oka to zahlédnu. Džínová bunda. A.

Snažím se stáhnout aplikaci, když tu je džínová bunda vedle mě. A nad ní nalíčená mužská hlava s kudrnatými vlasy. Pod ní bílé legíny a růžové spodní prádlo. A dost možná i něco víc. Džínová bunda se vedle mě dvakrát neklidně ošije, já to nevydržím, odnáším kafe s zdrhám ven. Dveře do kostela jsou otevřené, sedám na schody a doufám, že tam už transvestité nechodí. Směju se a vychází máma.

Je to pořád ten stejný den, sedíme ve žlutém autobuse a já si připadám důležitá, ostatně jako vždy, když jím jedu.


Večer a den v Brně, miluju to město. Miluj Brno a ono bude milovat tebe. Proběhávám všechny koleje a čmuchám, kde mi to voní. Stejně nakonec skončím jinde. Den v pytli a já mám jen fotku do ISu, nic víc.

O den víc a už znám svoji spolubydlící. Mnohonásobná - co do ročníku, váhy i sdílených obrázků koní. Jsem na to zvědavá. Na pařbu to nevidím. Vadí mi to? Dnes je další den a je klid. Klid, ve kterém si uvědomuju, jak vlastně čas od času potřebuju spěch, změny plánů a svobodu pohybu. Ten pohyb zapřičiňuje to ostatní, dost možná. A já to tak mám ráda, i když ten pohyb někdy nemá smysl.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 30. července 2015 v 21:05 | Reagovat

Štramberk! Kolikery jsi vyzkoušela uši?:)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 31. července 2015 v 9:10 | Reagovat

Někdy je fajn zorganizovat si věci po svém, někdy je lepší nechat to na jiných a někdy se vyplatí o sledu událostí vůbec nepřemýšlet, skákat od jedné k druhé a prožívat je naplno. :)
Líbí se mi, že píšeš v přítomném čase. :)

3 Petra Petra | 31. července 2015 v 23:34 | Reagovat

Miluješ Brno? Tak to je výborný začátek!

4 Magdaléna Magdaléna | Web | 1. srpna 2015 v 8:17 | Reagovat

[1]: Jedny... všudypřítomné ušní stánky nás po chvíli začali nudit, a tak jsme se vydali hledat Šipku :-)

[2]: I mně se to tak líbí :-)

[3]: Taky si myslím. A doufám v to. :-)

5 Elis Elis | Web | 1. srpna 2015 v 22:05 | Reagovat

Moc hezký článek, mám taky ráda Brno...

6 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. srpna 2015 v 15:36 | Reagovat

Pěkný pelmel! A někdy nečekaná akce (třebas i výletní) může příjemně překvapit.
Pobavily mě bílé legíny a růžové spodní prádlo. Propáníčka, to bylo opravdu vidět? :D
A jestli se ti v Brně líbí, taks mě potěšila. Brno je má oblíbená loď. :D

7 Magdaléna Magdaléna | Web | 3. srpna 2015 v 10:20 | Reagovat

[4]: *začaly

[5]: To je fajn :-)

[6]: I ty jsi mě potěšila, Vendy. Prádlo opravdu bylo vidět :-)

8 Sentencia Sentencia | Web | 4. srpna 2015 v 9:52 | Reagovat

aha, tak tady jsem tenkrát udělala s Brnem chybu - nezalíbilo se mi hned od začátku a ono to ze mě asi cítilo ;) Ale na jeho obhajobu, byla jsem v něm jenom 2x a vždy na skok, tak třeba si vzájemně ještě dáme další šanci ;)
Občas je potřeba trochu spěchat a zmatkovat, aby si pak člověk mohl pořádně užít a docenit, že má klid a nic nemusí ;)

9 Lisi Lisi | Web | 6. srpna 2015 v 17:15 | Reagovat

Brno je nádherné město. Miluji ho.

10 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 8. srpna 2015 v 12:51 | Reagovat

Mám hrozně ráda tyhle "to jsem právě teď já" stavy. :)
A Brno... proboha, to je tak PŘÍŠERNÉ město! :D Teď mě bude nenávidět a bude to jen horší, ale... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.