Deník Dity P. 2 - recenze

17. června 2015 v 16:24 | Magdaléna |  Recenze kuchařek
Jméno, které významně hýbe českým gastrosvětem. Vyšívaný porcelán. Dvě kuchařky, dva deníky. Dita Pecháčková.

Je poměrně obtížné psát recenzi na kuchařku, od které jsem měla neskutečná očekávání. Zároveň není vůbec snadné dívat se objektivně na někoho, s kým skoro už 2 roky vařím. Přesto jsem se pokusila sepsat své dojmy a postřehy z Deníku Dity P. 2 co nejdřív, protože mi je jasné, že v případě Dity člověk dlouho o koupi neváhá.



Jak už jsem psala nahoře, od 2. dílu jsem měla velká očekávání. První díl byl totiž zároveň i mojí první kuchařkou a já si jej doslova zamilovala. A pak se rozhodla, že ho celý zkusím uvařit. Když vyšel díl druhý (1. června 2015), pár dnů jsem odolávala, protože jsem se bála, že budu zklamaná. Ono totiž asi nejde překonat očekávání nejlepšího. Po pár dnech jsem to ale nevydržela a utíkala do knihkupectví, kde jsem Ditu čapla a nesla k mámě do práce. A tam ji celou naráz přečetla.

Druhý díl Deníku Dity P. je v mnohém podobný tomu prvnímu. Má stejný formát, vazbu i koncept. Opět se jedná o deník, který tentokrát dokumentuje vznik Ditiny rodiny a všechny věci s tím spojené. A samozřejmě vzpomínky. Celá kuchařka je velkoformátová, obsahuje krásné fotografie, mnohdy přes dvě strany. Dost často jsou tam také fotky s jídlem nesouvisející. Kapitoly jsou stejně jako v prvním díle pojaty příběhově a osobně. Každá kapitola začíná příběhem, za kterým následují recepty. Recept uvádí vždy počet porcí, což u kuchařek nebývá standard, a také dobu přípravy, byť je mnohdy velmi orientační a podceněná. Samozřejmostí je pár vět před každým receptem, které nás navnadí k vyzkoušení. Receptů je, pokud jsem dobře počítala, o dva více než v prvním díle - 102. Vazba je měkká, odhaduji, že stejně jako u prvního dílu příliš nevydrží. Po otevření se kniha nezavírá.

To by asi tak bylo k obecnému, ale to stejně většina z vás ví/tuší. Co ale kuchařce říkám já?


Věděla jsem, že mě druhý díl nemůže nadchnout jako ten první. Jsem v kuchyni trochu zběhlejší, mám srovnání s jinými kuchařkami a navíc se trochu změnily mé stravovací priority. Přesto mě druhý díl nezklamal. Abych řekla pravdu, jsem z něj stále trochu na vážkách. Deník Dity P. miluju, ráda jím listuji a ráda s ním vařím. A jsem si skoro jistá, že to tak bude mít většina populace. Zároveň ale nejsem slepá k jeho chybám.

Upřímně nevím, jak to Dita dělá, že její kuchařky milujeme. Sama pro sebe si říkám, že je to umění vybrat recepty a příběh, ale musí v tom být i něco víc. Snad jistá filozofie pohodlnosti a pohody, či co.

Kuchařka má, stejně jako první nádherné fotografie. Nevím, zda to není jen můj subjektivní dojem, ale přijde mi, že tentokrát je v ní více fotek tak trochu "mimo", možná až příliš. Nepotřebuju 3x vidět zeď, kterou bude mít Davídek v pokoji, stejně tak úplně nechápu kapitolu Loď bláznů. Volba receptů je pestrá, možná trochu masitější než v prvním díle, ale nevidím to jako problém. Své si najdou zastánci tradiční kuchyně, ti, co preferují rychlí vaření i vyznavači tuku a cukru. Dokonce i pár salátů a lehčích jídel se najde. Dita zkrátka umí uspokojit mainstream.


To, co mě tolik dostalo na prvním dílu, byl příběh. Úžasná nostalgie, krásná slova i klid. Najdeme ho i tady. Kniha je krásnou ukázkou práce se slovy, bohužel se mi ovšem tentokrát netrefila tak úplně "do nálady". Když jsem Deníkem listovala poprvé, docela se mi ježily chlupy. Těhotenství. Všude. A strašně moc. Nechápejte mě špatně, ráda bych jednou rodinu a na svůj věk bych jí ráda celkem brzy. A vlastně bych jednou chtěla i všechno to, o čem Dita píše. Jen asi ne tolik a ne jenom to. Víte, celá ta kniha mi přijde jako jedna velká óda na těhotenství. Vážně. A na mě je toho prostě moc. Asi budu mít prostě jednou i jiné ambice než porodit dítě a rozmazlovat ho. Nevím, možná to ve 40 budu hodnotit také jinak, možná tyhle texty dokážou pochopit jenom matky. Příběh je dojemný a kouzelný, ale na mě prostě moc "plných břich".

Dita si dala spoustu práce se slovy, o to víc mě ale mrzí, že nehleděla na pravopis a větnou stavbu. Korektura prostě neodvedla práci jakou měla. Chyba ve shodě podmětu s přísudkem, překlepy, vyšinutí z větné vazby... tohle všechno v těch úvodnících prostě je. Vím že nikdo není dokonalý, ale taky vím, že za kontrolu chyb se někomu platí. Snad tedy ve 2. vydání bude vše opraveno.

Kuchařku si kupujeme kvůli receptům a tady rozhodně máme z čeho vybírat. Jídla jsou různorodá, od jednoduchého tvarohu s kakaem přes buchty na plech až po dušené maso na víně a domácí chléb. Opět se ale potvrdilo to, co platilo i v prvním díle. Některé zásadní informace v receptech chybí, spousta věcí není vysvětlena. Není to žádná katastrofa, ale kuchařky začátečnice nebudou vařit úplně hladce. (Můj neúspěch s francouzskými bramborami budu popisovat níže)


Věc, která mě mrzí a zároveň jsem za ni ráda, je vazba. Byla jsem zvědavá, jak si Dita poradí s tím, že spoustě lidem se první díl prostě a jednoduše rozsypal. No, poradila si s tím, jak jsem čekala. Kniha je stejná jako první díl. Na jednu stranu jsem za to ráda, neboť vedle sebe v knihovničce to vypadá hezky a je poznat, že k sobě obě kuchařky patří, na druhou stranu to znamená, že mi ani 2. díl mnoho nevydrží. Dita sice na facebooku psala, že tentokrát svěřili tisk někomu jinému, ale hřbet se mi začíná pomaličku bortit už teď. Mluvila jsem o tom i s jednou paní z tiskárny a ta mi tvrdila, že lepená vazba takhle těžkou knihu prostě nemůže vydržet nikdy. Škoda.

Recenze je už teď dost dlouhá a já zatím psala spíše negativní věci. Rozhodně ale nechci, aby celek negativně vyzněl. Spíš jsem chtěla poukázat na drobnosti, které se prostě nevychytaly. Celá kuchařka je povedená a dle mého splní očekávání 80% populace. Nekonvenční strávníci asi potěšení nebudou, ale to nemusím psát.

Kniha je plná emocí a jídel, která hladí duši. Někdy jsou to pokrmy vyvolávající vzpomínky, ať už knedlíky s vajíčkem či kakaový tvaroh, jindy naopak velká dávka cukru, tuku a šlehačky. Taková je i Dita. Jemně šlehačková. Většina receptů přímo nutí k vyzkoušení a bude asi jen málo receptů, nad kterými vaše slina zůstane tam, kde má.

A navzdory tomu, že vidím na Dity kuchařkách i mouchy, vím, že bych si koupila i třetí díl. Něco mě prostě nutí kupovat dál. Přirovnala bych to k večernímu zapínání Ulice. A možná už pak přijdu na to, proč ji zkrátka chci mít ráda.


Tak jako vždy, i tentokrát měřím kuchařku podle toho, kolik receptů mám chuť vyzkoušet. V této kuchařce je to většina, byť velmi často energeticky náročná. Moje favoritní kapitoly jsou To je Itálie, Jsem těhotná a Snídaně v trávě. Vlastně celá první polovina kuchařky je skvělá. Naopak hnízdění a slovenská kapitola mi moc neříkají. Na mě zkrátka moc masa.

Abych si troufla kuchařku zrecenzovat, snažila jsem se vyzkoušet co nejvíc různorodých jídel. A zkoušela bych dál, protože si pořád myslím, že je to málo. Ale tak...

Prvním receptem byl tvaroh s kakaem. Miláček mého dětství a doživotní láska. Od Dity to bylo skvělé připomenutí. Další rychlovkou byl rajčatový salát, nebo spíš trochu netradičnější servírování rajčat. S Pekelníkem jsme si pak užili ledový čaj, do kterého ale příště dám rozhodně méně cukru. A protože nám roste na zahrádce rebarbora a jahody, rozhodla jsem se i pro rebarborové řezy, které vzbudili rozdílné reakce - ti, co rebarboru ani buchty obvykle nejí, si pomlaskávali a ti, kteří naopak buchtoví jsou, jí trochu opovrhli.

Kvůli recenzi jsem chtěla vyzkoušet různorodá jídla, tedy i něco složitějšího a masitého. Volba padla na králíka na česneku a dopadlo to skvěle, navíc mě příjemně překvapilo i závěrečné doladění omáčky. Určitě doporučuju, chutnalo. Jako zástupce polévek jsem zvolila hráškovou polévku, její barva byla naprosto stejná jako na obrázku a byla moc fajn. Takovým trochu sofistikovanějším dezertem byl pohár Věra, od poháru bych čekala snadnější přípravu, na druhou stranu to byla trochu vymazlenější verze a tvarohový krém určitě použiju i v pohárech dle fantazie.

Jídlem, které jsem vařila dnes, byly francouzské brambory. Nečekala jsem v tom žádnou záludnost, ale o to větší bylo překvapení, když recept totálně selhal! Dita peče brambory syrové, což překvapilo mě i babičku. Natruc jsem to ale chtěla vyzkoušet. V kuchařce je uvedeno, že se má péct 20-30 minut na 180°a pak zapékat ještě 10 min na 200°. Držela jsem se receptu a vyndala brambory totálně syrové. Upečená nebyla ani vrchní vrstva! Ve finále jsem brambory pekla hodinu a půl na 230°. Chápu, že každá trouba peče jinak a každé brambory jsou jiné, ale tento rozdíl je markantní. Tady si tedy opravdu nejsem jistá, jak moc je tento recept Ditě vlastní.









Tímto je tedy recenze u konce. Možná to bylo trochu zmatečné, ale myslím, že vnímám Deníky celkem komplexně na to, abych je mohla shrnout nějak jednoduše. Knihu ke koupi doporučuji těm, kteří si chtějí počíst osobní příběhy vyzrálé ženy a kteří chtějí být strhnuti k vařením. Ty, kteří se straní cukru, tuku, másla, šlehačky a masa, ať utíkají od kuchařky dále (pro ně bude třeba příští recenze :)). A určitě dejte vědět, jestli byla tato recenze pro vás nějakým způsobem přínosná.

Jelikož mám teď "prázdniny", zkouším kuchařek více. V nejbližší době na vás čekají recenze samých novinek. Pokud byste chtěli mít informace z první ruky, jukejte ke mně na Facebook nebo na Instagram, kam sdílím své první dojmy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 17. června 2015 v 19:13

Já Ditu znám jenom z televize a docela mě to odradilo. Asi je na mě moc ženská...:) A jestli je těhotná, tak...:)

2 Rowan Rowan | Web | 17. června 2015 v 19:35

No, možná nahlédnu do knihy, až bude příležitost a budu v Česku, ale televizní podoba mě silně odradila a přišlo mi to jako jeden z největších odpadů, co jsem kdy viděla - přitom to mělo takový potenciál! Myšlenka kombinovat deník a vaření je super, ale ten seriál se vážně, ale vážně nepovedl.
Jinak mi nepřijde, že by u receptů běžně nebývalo uvedeno, pro kolik porcí se vaří. To je podle mě naopak poměrně běžné, ale nevím, nesoudím ;)

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 17. června 2015 v 21:28

Tahle Ditina kuchařka mě tak trochu láká od doby, co tě znám a co vím, že ji vaříš. Tedy, samozřejmě, že kdybych si ji kupovala, začnu tou první, ale ke dvojce bych se nejspíš taky dostala. :)
Nemám ráda knížky se špatnou korekturou, ale možná bych to tady vydržela. A co se toho těhotenství týče - jako četla jsem už pár knížek v podstatě jen o těhotenství, takže jsem zvyklá, navíc si moc dobře pamatuju na to mamčino, ale asi bych z toho taky byla trošku rozpačitá. Nehledě na to, že nemám ráda, když rodiče nebo tetičky nebo babičky rozmazlují svoje děti. Ne, to prostě nechápu a netoleruju, protože pak to dopadá tak, jak to dopadá.. :)
Nicméně, zpět k recenzi kuchařky. Líbí se mi. Líbí se mi, jak to píšeš. Že máš o čem psát, i když se jedná "jen o kuchařku". :)

4 Petra Petra | 18. června 2015 v 19:41

Teda, tys uz toho stihla vyzkouset! Myslim, ze Dita trefila cilovku a skupinu mladych ci "nedavno jeste mladych" zen, ktere se muzou s jejim pribehem ztotoznit. Pak uz skoro na receptech a chybach nezalezi. :-) Sama ji mam taky a setrim si ten pribeh, stejne jako recepty. Jsem sama zvedava na svoje dojmy, ale jak pises - koupila bych i treti dil. :-D

5 Van Vendy Van Vendy | Web | 18. června 2015 v 21:15

Výborná, co nejvíc objektivní, recenze. Moc se mi tvůj popis líbil, i přístup k oné kuchařce. Bez ohledu na chybky, Dita P. bude tvoje srdcovka.
Přílišná těhotenství by mi taky vadila. Ne že bych byla proti mateřství, proti ženám a už vůbec ne proti nastávajícím maminkám, ale všeho moc škodí a to platí v úplně každém směru.
Šlehačková Dita, to se asi hodí, taky mi taková připadala. A přitom ještě nedočesaná, jako by se neuměla rozhodnout, jakou stylizaci si vybrat (viděla jsem pár dílů v televizi a bylo to trochu divné, jako by chtěla být ta vzorná hospodyňka útulného stylu, nebo moderní žena, nebo vařící puberťák. Smícháno dohromady, vznikne paskvil).
Dita P. má určitě už své místo ve světě kuchařek. Co se týče brožky, časem se rozletí úplně každá (nebo bude maximálně jetá), takže, knihy ve vazbě se možná dočkáš někdy v příštím vydání, pokud nějaké bude.
K těm pečeným bramborám - myslím, že tentokrát to nebylo od věci. Taky peču brambory za syrova, teplotu kolem dvou set stupňů a peču je asi čtyřicet minut. Trochu před pečením podliju a nahoru pár plátečků másla. A upečou se!
Možná něco u tebe nefachčilo tak jak má, třeba měla zrovna trouba slabý výkon (neptej se proč, mně se to stalo dvakrát, že jsem pekla pizzu skoro čtyřicet minut na dvěstěpadesát stupňů a skoro pořád byla bílá. Samozřejmě taky byla pak vysušená a prudce nejedlá. A v té samé troubě, když šlape tak jak má, upeču litou buchtu na plechu za nějakých patnáct, dvacet minut. )
Takže, zkus ty brambory znovu... a tentokrát ne jako francouzské, ale zkus třeba půlky nebo čtvrtky brambor, i ve slupce, lehce podmastit plech a zapéct je jako americké brambory. Při nejvyšší teplotě a dej to třeba na 35 minut, pak můžeš dopéct podle potřeby. A na ty brambory si vyrob sós - dej rozpustit kousek másla (čtvrtinu nebo polovinu, třeba do plechové misky), přisyp tam sůl a přidej drcený česnek podle chuti, česneku raději víc. Celé to pěkně promíchej a pak tam nandej ty upečené brambory, znovu to celé promíchej a baštěte klidně celá rodina u jedné mísy. Na zapití mléko, kefír nebo pivo (trochu spláchne žízeň a vůni česneku). Tohle je recept mé mamky a mé babičky, brambory jsme takhle pekli na plotně kamen, nasucho, jen pro změnu nakrájené na plátky, neoloupané. Jak to chytlo puchýřky, byly hotové. A bylo to fantastické žrádlo a nejmenovalo se to americké brambory, ale prostě pečené bramobry. Název americké brambory přišel až o hodně později, když takové bramobry prodávali u okýnka...
Tohle ber jako bonus k Ditě P. :-)
A napsalas svou recenzi vážně dobře!

6 Tina Tina | 21. června 2015 v 23:04

Na koupi "druhé Dity" se chystám a koupím si ji i přes negativa, o kterých píšeš. (Jo, jo, jak to ta Dita dělá?)
Třeba u těch pravopisných chyb asi budu úpět. V kuchařkách mě obecně dost štvou fotky, které se netýkají jídla (třeba fotky autorky, jejích dětí apod.). A docela jsem zvědavá, jak budu vnímat to všudypřítomné těhotenství. Jako taky-matka bych možná měla Ditu víc chápat, ale něco mi říká, že mi to vadit bude:)

7 Opica Opica | Web | 25. června 2015 v 20:11

Zrovna jsem si na tebe vzpomněla, když jsem procházela knihkupectvím :-)

8 Magdaléna Magdaléna | Web | 26. června 2015 v 16:47

[1]: :) Tak co? ... Na mě je moc puťkovská, hlavně v tomhle díle. Já vím, zní to ode mě divně. TV pořad jsem sledovala párkrát, nic, co bych musela vidět - ale já obecně televizi nepoužívám.

[2]: TV pořad mě nijak nenadchnul, ale zas tak hrozný dojem jsem z něj asi neměla. Knihy jsou ale určitě lepší. :) Porce uvedené bývají, ale narazila jsem na dost kuchařek, kde tomu tak není (Recepty z farmářského trhu, Alnatura kuchařka a určitě ještě nějaké, na které si nevzpomínám).

[3]: Děkuju za pochvalu.Je možné, že by se ti kuchařka líbila. Mně se kdysi líbila úplně neskutečně. Teď už jsem trochu střízlivější, ale stále mi přijde fajn. :)

[5]: Vendy, děkuji za tip, děláme něco podobného doma, ale mohu zkusit někdy i tvoji verzi. :) Je možné, že se něco pokazilo, ale myslím si, že rozdíl mezi mnou a Ditinou troubou je fakt velký (jinak peču vše dle receptů a zatím nikdy nebyl problém - rozdíl byl max. 5 minut). Už dopředu jsem nevěřila tomu, že by se syrové tak rychle upekly, ale je možné, že prostě naše trouba s bramborami pracuje jinak :).

[6]: :) Tvůj komentář vystihuje můj postoj k téhle kuchařce. Spousta věcí mě štve, ale stejně ji zbožňuju, svým způsobem. :)

[7]: To je milé :)

9 Van Vendy Van Vendy | Web | 26. června 2015 v 22:52

[8]: Mně fakt připadá hodina a půl při 230 stupních šíleně dlouho. A už vůbec na brambory. Ony fakt musí být za 35-40 minut hotovy. Nějaká chybka se stala. Nemělas třeba zapnuto jenom vrchní topení? Nebo jenom spodní? Ptám se jen orientačně. :-)

10 Pan Pavo Pan Pavo | E-mail | Web | 28. června 2015 v 22:27

Hoj, já zatím kolem druhého dílu chodím jako mlsny kocour. Vyčkám na výsledek brzkých narozenin. Ale mne teda bříško nepřislo přehnaně skloňované... Naopak jsem v jednom slabém momentu odcházel z Neoluxoru dojatý! :-D

Už jsi některé recepty z Deníku (1 i 2) opakovala? Které?

Docela mne překvapilo, že jsi zatím nezkoušela Cibulový dip a Sekanou. Obojí jsem dělal několikrát. Naposledy dnes :-D Obojí doporučuju.

A nenech se odradit prvním ne-pokusem... Já jsem taky sekanou jednou přesolil.... a pak mi to bylo líto... a jo i kluci někdy pláčou :-D

Hezký začátek prázdnin přeju!

11 Magdaléna Magdaléna | Web | 29. června 2015 v 9:59

[9]: Spíš to možná bylo druhem brambor, nebo nevím :).

[10]: Ahoj, děkuji za milou zprávu. Sekanou jsem opravdu nezkoušela a to z jednoho prostého důvodu, je to asi jedno z 5 jídel, které nejím. Ale v plánu je, jen ji nebudu konzumovat já. :) Cibulový dip jsem dělala (je na něj odkaz), ale krutě se mi nepovedl, a tak mě to odradilo od dalšího opakování. Na tvou radu mu ale možná dám ještě šanci.
Spoustu receptů z prvního dílu opakuji - namátkou - salát s červenou řepou, dýňová polévka, povidlové taštičky, recepty s fazolemi, ředkvičková pomazánka, roštěnky s rýží...) Ze druhého dílu jsem zatím neopakovala nic, mám ho ani ne měsíc. :)

12 Pan Pavo Pan Pavo | E-mail | Web | 29. června 2015 v 21:22

Vidíš, a já jsem zase zavrhl salát s červenou řepou, bo řepa není moje přítelkyně :-) Z toho, cos vypsala, že opakuješ, jsem mnohé nedělal ani jednou. Mimo roštěnek... jo a přes moji zálibu v Ditě (i ten seriál, který vzbudil kontroverze si mne získal osobitostí a opravdovostí) já už se skoro směju, kam všude Dita dává pro vylepšení hořčici.... ale jednou mě tím cpaním chutě někam, kam to neznám, inspirovala, a zbyla mi rýže a mleté maso... pleskl jsem k tomu bazalkové pesto, jinak ochutil jako karboše a Rizzburger v housce byl brzy na světě :-))

Jináč ten odkaz na nepovedený cibulový dip jsem nenašel... kde je chyba nevím... možná ve mně :-)

13 Magdaléna Magdaléna | Web | 1. července 2015 v 7:39

[12]: Jo, s hořčicí se tomu taky směju. Ale když se člověk podívá, skoro každý, kdo vydal nějakou kuchařku, má svou oblíbenou surovinu. U Jamieho pořád narážím na chilli s limetkou a tak. :)
Odkaz je zde: http://house-putking.blog.cz/1309/vdp-vikend-s-ditou-5-6-7 ... fotky jsou teda dost šílený, ale nějak člověk začínat asi musí :)

14 Pan Pavo Pan Pavo | E-mail | 1. července 2015 v 19:38

[13]: díky za odkaz na dip. Pokud máš ráda sladkokyselé, opravdu dej dipu šanci. "Žeru ho" nejen já. Při poslední příležitosti - v pondělí na poradě před koncem školního roku, si pomlaskávaly i kolegyně :-P

Dneska jsem k svátku dostal díl no.2 Deníku Dity P. Tak už jsem si koupil jalovec... Schválně, proč? :-)

Jsem zvědavý, jestli se mi ho (Dvojku) podaří taky tak krásně vyvalit, jako se to povedlo mojí máti, která si knihu pěkně podala... Do návštěvy rodičů jsem opatrně zatěžoval stránky při otevření - penálem, menší knihou, mobilem... a pak mamka přijde, pěkně si rukou přejede kolem hřbetu, aby se jí nezavírala...Asi nemusí popisovat moje pocity... Ale... musím říct, pomalu ale jistě se léčím... scény už nedělám... jen jsem zakroutil očima... No a teď bych rád, aby i druhý díl zapadal do série... Tedy doufám, že se přiměřeně kvalitně vyvalí taky :-)

Fotky na pohodu. Já jsem svými výtvory krmil pomocí fotek přátele a skoropřátele přes FB :-D Aktuálně nemám takovou kadenci, ale rozumím ti...

15 Bels Bels | E-mail | Web | 6. července 2015 v 14:00

Skvělé počtení. Vaření mi moc nejde, proto se Ditě asi budu ještě nějakou dobu vyhýbat, tomu druhému dílu obzvlášť. Ale mít už nějaké ty zkušenosti, rozhodně mě kniha zaujme. Recenze mi nepřijde až tak negativní, spíš jsi objektivně vystihla chybičky a nedokonalosti, ale popsala jsi i spoustu kladů. proto se to moc hezky četlo. :)

16 Magdaléna Magdaléna | Web | 7. července 2015 v 10:10

[14]: Jalovec? Že by vepřové na divoko? :) A o vyvalení se, myslím, bát nemusíš :)

[15]: Bels, díky za milý komentář. Je fajn vědět, že recenze zaujala i někoho, kdo nevaří :)

17 Marie Marie | E-mail | 30. července 2015 v 8:28

Dobrý den, přečetla jsem si recenzi na knihu. Je z ní cítit citová vazba k autorce. Knihu si jdu dnes koupit, tudíž se nemohu zatím vyjadřovat ani k obsahu ani ke zpracování. Jen mě zarazila pasáž o korekturách a chybách. Ty mi hodně vadí v jakémkoli psaném textu. Je škoda, že se to nevyhnulo ani Vám v recenzi (rebarborové řezy). Jinak hezký text a máte můj obdiv, že jste z "jedničky" odvařila vše.

18 Magdaléna Magdaléna | Web | 30. července 2015 v 19:10

[17]: Dobrý den, děkuji za zpětnou vazbu. Za chybu se omlouvám, stydím se a jdu to ihned opravit :-) Jinak první díl jsem ještě neuvařila celý, ale věřím, že ten den přijde. Mějte krásný den, ať se vám "druhá Dita" líbí.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.