Střípky dnešních zatmění

20. března 2015 v 20:54 | Magdaléna |  Všednodennost
Sedím v teplém svetru a stále klepu kosu, přestože mi bylo celý den teplo. Přemílám si v hlavě ty drobné střípky, které se dneska staly. Byl to úplně obyčejný den. Možná právě proto. Špatné vlnové pokrytí mého oblíbeného rádia mě donutilo přeladit na mámy stanici a já si tak díky Impulsovic krabičce uvědomila, jak všednodenní štěstí a zajímavost vlastně mám.



Zdál se mi sen. Po několika letech jsem konečně schopná si uvědomit, že se mi něco zdálo. Když na tom zapracuju, možná si opět své sny budu pamatovat. Protože dřív jsem na snění byla expert. Bestimmt.
.
Probudila mě písnička, která má překrásně přírodní název, byla nahrávaná v inspiraci se Šumavou. Během rána mi přišla smska, která obsahovala těšení se na odpoledne. Jsem telefonní holka. Ab und zu.
.
Na rozdíl od většiny holek mám poslední měsíc k dispozici auto. Je mi svěřena důvěra a dána samostatnost. A já si toho po těch letech vážím. Můžu říct, že se zdržím, že přijedu dřív... a není to problém. Je to příjemná pohoda. S Žábou jsme kamarádky, už jsme sice zažily pár průšvihů (o tom, jak jsem ve škole pro smích, zase někdy jindy), ale je nám fajn. Je hlasitá, není to holčičí tiché auto. Traktor, jak to okomentoval Muž. A s traktorem jsem se taky ráno málem srazila. Jet něco proti, tak jsem mrtvá. Vielleicht.
.
Vyzvedávám tety mládě a je to fajn. Přijdu si trochu jako máma. Koukám za ním, jestli dojde dobře do školy, i když jsem tuhle starostlivost jako malá taky nenáviděla. Čas od času parkuju těsně vedle některé z profesorek a sama se sebou uzavírám sázky, jestli na mě počká a půjdem do školy společně. Stydím se za své parkování, ale odmítám stát jako blbec. Verrückt.
.
Ráno jsem mezi dveřmi potkala kamarádku a pak druhou. A prostě jsme tam podezřele stály, bavily se o testech, o Bohu, o pražských party a tak. A zdravily všechny, co chodili okolo. Warum nicht?
.
Bereme generaci beatníku. On the road. A taky existencialisty, na základě kterých sama sobě objasňuji svá dávná rozhodnutí. Češtinář konečně opustil český underground a dostáváme se do světa 20. století. Ja, das macht mir Spass!
.
Dnes jsme koukali na slunce. Celá škola se postupně objevovala přede dveřmi, všichni si půjčovali sklíčka, seděli na schodech na slunci a bylo nám fajn. Pak jsme přišli do patra, kde jsme koukali skrz fólii. Byla to skvělá atmosféra a já konečně trochu víc mluvila s holčinou, která k nám propadla.
"Budu jezdit do Plzně stopem" "Jako Kerouac?"
"Až přijdu na vejšku, budu muset táhnout tátu k soudu, aby zvednul výživný." "Hm, já taky." "Holky, kolik vám táta platí?"
Bude mi to chybět. Ta atmosféra. Náš gympl je strašně free, nikomu nezavírá dveře. Alles ist möglich.
.
Matikářka mi při testu sáhla na krk. A já pak sedím s očima dokořán a baví mě počítat délku nekonečné spirály. Endlos ist gar nicht endlos.
.
A k obědu bylo UHO. Seděla jsem se spolužákem, bavili jsme se o derivacích, i když nevím, co to je. Jsou to mozcí, tihle kluci. Čas od času je mi líto, že už nedovedu ani nechci být taky matematický blázen. Protože nekonečné spirály, trojúhelníky a zvířátka na pramicích mě vždycky fascinovaly.
.
Kokosovou buchtu jsem pro jednou nesnědla a vzala jí Mužovi, kterého jsem vezla domu. Na parkovišti potkávám máminu kolegyni, zjistím, že mě stalkuje. A tak jsem jí navrhla, že jí taky vezmu domů. Taxi služba Magdaléna. Sie scheint eingebildet zu sein.
.
Jeli jsme autem. Poprvé jsem řídila já a ne on. Řešili jsme karburátor, foťáky, slečny a strojárnu. Svítilo slunce a mi jeli v zapařeném autě a bylo nám fajn. Asi poprvé jsem neměla chuť být obejmuta. Hoffentlich.
.
Hrála jsem na klavír, dostala vynadáno, ale ne moc. Bojím se, že ten koncert dopadne špatně. A taky, že už nikdy hrát nebudu. Stejně mám skvělou učitelku. Liebchen.
.
Po klavíru jsem šla čekat na Pekelníka. Slunce žhnulo, na rybníce plavaly kachny a já se najednou otočila, nechala Pekelníka peklu a šla koupit rohlíky. Pak jsme seděli na mole, krmili vrubozobé a paprsky se mi opíraly do zad. Na tom místě, kde se teta vdávala. "Jsi moje trhlý mý já." Hráli jsme si se slovy, každé přetavili na jinou variantu. Morfologická přehlídka. Odmítla jsem možnost jet domů Krokodýlem a nasedla opět do Žáby. Kuss für kuss.
.
Bylo šero a já naladila tu Impulsovic krabičku. Hráli tisíckrát ohraté ploužáky a bylo mi fajn. Jela jsem pomalu, užívala si klid. Zkoušela jsem brzdit ještě míň než obvykle. Du musst vermeiden zu bremsen.
.
Volala mi kamarádka. Po rozchodu s holčinou, u které pamatuju, že jí bylo asi 8. Snažila jsem se jí vysvětlit, že na tom může být hůř a zároveň se obdivovat, jak je statečná. In der Höhle steht der Löwe.
.
A teď sedím ve svetru a pořád klepu kosu. Článek nemá extrémně vypovídací hodnotu. Jen jsem potřebovala ukázat, jak krásnou všednodennost kolem sebe mám. A člověk za to musí být vděčný. Protože tohle asi netrvá věčně. Mám ráda všechny ty lidi kolem sebe. Ale o tom asi taky třeba jindy.
.
Co hezkého jste dnes zažili vy?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NBIH NBIH | 20. března 2015 v 21:16 | Reagovat

Jak krásné to umí být, když nejen vidíme, ale i cítíme :) Nevím, čím by měl být dnešní den. Ale je to další kapitola, čas, který nám byl dán. Hezký článek.

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 21. března 2015 v 8:05 | Reagovat

Píšeš o tom hezky. Všednodennost prozářená jarem, přáteli, nepatrnými zážitky a možná trochu i nostalgií, že brzy přijde změna, že? :)

Dnes je nejspíš ještě brzy na nějaké pěkné zážitky, zatím mi jen Bětuška stačila říct, že chce kakao od mámy, ne ode mě, a taky jsem zjistila, že bych si vážně měla utřít prach na skříni. Nic výjimečného. :)

3 sarushef sarushef | Web | 21. března 2015 v 9:28 | Reagovat

Ty jsi teprv na gymplu? Já vždycky bůhvíproč myslela, že je ti víc.

4 Limeo Limeo | E-mail | Web | 21. března 2015 v 17:08 | Reagovat

Já si většinu svých snů (téměř všechny) ráno pamatuji, na některé si vzpomínám třeba i několik let po, třeba asi před šesti lety se mi zdálo, že školku napadli teroristé... :D :D :D.
Warum nicht? Já nevím, není to Vraum nicht? Z němčiny nemám moc dobré známky (vlastně jen samé trojky), ale tohle si myslím, se píše s jednoduchým V ;-).
I celá naše škola se sešla před budovou, půjčovali jsme si sklíčka a povídali si s úplně cizími lidmi... Úžasné :-D.

5 Michelle Michelle | Web | 22. března 2015 v 0:00 | Reagovat

parkovaní se časem poddá. a pak nebudeš parkovat ani jako debil, ani dlouho.
jestli brno, nebo jinam... se rozhodni podle toho, co tě baví a kde je na to lepší škola :) brno je fajn. ale každé město je super, když jsou kolem tebe správní lidi. a ti se najdou vlastně vždycky... :)

6 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 22. března 2015 v 13:13 | Reagovat

Sluníčkovej den i bez sluníčka, zdá se... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.