TicTacy a očekávání

14. února 2015 v 23:58 | Magdaléna |  Všednodennost
Dost možná je to všechno jenom o očekávání. Čekáte, že se druhý nějak zachová, že něco řekne, přinese, zamlčí... Představujete si, jak bude probíhat Štědrý den, vaše narozeniny a třeba i ten zatracovaný a dle mnohých komerční Valentýn.

Je to také hodně o tom, co druhému dáváte a jak naopak přijímáte. Jak se vyjadřujete a jak posloucháte. Asi.




Začátek ledna, 15 let
Byla zima, nebo lépe řečeno břečkavo. Jela jsem autobusem do města skoro přes půl okresu, v batohu jsem vezla nealko pivo. Na usmířenou a abych dokázala, že jednu plechovku výjimečně dokážu snést. Mělo to být poselství tolerance, smířlivosti a především důvěry.
Dost možná to bylo moje úplně první rande, i když to ani jedna z nás nevyslovila.
"Moje největší předsevzetí by asi mohlo být nic neočekávat, člověk si tím akorát kazí hezké chvíle." Přitakala jsem.

Polovina ledna, 15 let
Očekávala jsem dárek a dostala TicTacy. Pomerančové. Jen proto, že jsem kdysi zmínila, že jsou fajn a že je mám ráda. Bylo to milé, ale asi jsem byla vnitřně připravená na víc. V tu chvíli mi ty bonbónky zkrátka přišly nevhodné.
"Já Valentýna neslavím. Pro mě se slaví až první máj."
"Já taky ne, ale vždycky říkám, že jakákoli příležitost je dobrá pro dávání dárků."

14. únor, 15 let
Bylo ráno. Ležela jsem v Krkonoších a četla dopis, který už vlastně nebyl aktuální. Dopis o tom, že každá nota na violoncello je ten den zahrána pro mě. Brečela jsem jak želva a pak najednou ticho. Půjde hrát?

...

Před Vánoci, 17 let
"Já celé ty Vánoce nemám moc ráda. Chci lidem dávat dárky, když chci a ne na povel."
"To já taky, ale stejně Vánoce miluju."

Přelom ledna a února, 17 let
Promiň. Asi to nezvládnu. Nemůžu s tebou být, když necítím, že jsem pro tebe 100%. A zároveň tím asi ani nedokážu být, protože bych tě zničila. Nečekala jsem, že to dopadne takhle. Promiň. Mám tě ráda.

...

Plesová sezona, 17 let
Cesta autem z plesu, kde jsem se nechala přiopít policistou. Zkrachovala jsem jako kamarádka, ale ukázala mez a svou nezávislost. Zároveň ale zjistila, jak je pro mě důležitý. Muž.

Červenec, 18 let
Neočekávala jsem naprosto nic. Přijel a přivezl mi dárek k osmnáctinám. Nutno podotknout, že jsem už nebyla jeho žena. "Koupil jsem ti hodinky, protože žádné nemáš. Vybíral jsem je s mamkou a ségrou, tak snad se ti budou líbit. Jsou jen takové jednoduché a decentní."
"Jsou krásné. To si nezasloužím."

...

Před Vánoci, 18 let
Týdny před tím mluvil o nápadech na dárek. O polštáři ve tvaru mamuta. Několikrát mi sahal na krk a poznamenával cosi o prázdném místu. Přeměřoval mi míru na prstýnek. Těšila jsem se... Mezitím jsem sháněla na zahraničních serverech jedno staré a příšerné LPčko, abych udělala radost. Poprvé v životě jsem v krámu obsluhovala gramofon.

Sv. Štěpán, 18 let
Byla jsem na návštěvě u nich. Dostala jsem spoustu dárků od maminky. S napětím jsem otevírala balíček od něj... Hladítko na dort. Z toho katalogu, ze kterého jeho máma objednávala mýdla.
"Hm. Jé, úplně stejné jsem dostala od letos i od mámy."
Nevyřčená otázka. Proč tenkrát Blanka dostala řetízek a ani si s ní nechodil?

Před maturitním plesem, 18 let
"Tady máš" ... a řetízek. Prostě jen tak. K plesu... Jako bych v tom ale cítila povinnost.

14. února, 18 let
"My jsme se rozhodli Valentýna neslavit a oslavit Den rockový muziky,"
"Ty jsi se rozhodl."
Přijel, plácnul sebou na postel a žádnej výlet na kterej jsem se těšila. Je pravda, že jsem byla značně podrážděná. Jako dárek jsem dostala TicTacy. Pomerančové. Nevím proč, ale v té chvíli mi to přišlo jaksi nevhodné.

...

4 různí lidé, 3 roky mého života a vlastně jsem se od TicTaců přesunula k TicTacům. Možná jsem snob, možná miluju dárky. Možná jsem jen dámička, jak říká Muž. Přesto v dárkách a potěšeních vidím symbol. Je pro mě důležité dělat druhému radost a stejným chci i přijímat. Myslím, že dokážu odhadnout, jakou hodnotu momentálně daná věc má. Proto jsem 2 roky psala s plnícím perem Parker a rozbrečela se pokaždé, když se mi na pár minut ztratilo. Proto jsem pečlivě schovávala všechny dopisy napsané příšerným škabopisem. A nosila prstýnek až rok po rozchodu. Proto... Jenže teď každé ráno nandavám hodinky a šílím pokaždé, když je zapomenu doma. Oproti tomu... "Kde máš řetízek?" "Jé, promiň, schovávám ho před kočkou."

Jako kdybych se motala v kruhu. TicTacy. Pořád stejné. Očekávám a doufám, že druhý to vycítí. Stále asi nedokážu formulovat to, co chci. A nevím, zda to dokážu definovat i sama sobě. Nechci očekávat a představovat si dopředu. Chci umět vyjádřit své nápady a podnítit druhé k jejich realizaci. Jenže momentálně nějak nedokážu cítit to, že je to od srdce a jen tak.

Jsou to už tři roky, co mi ve skříňce leží nenačatá krabička TicTaců.
Dneska k ním přibyla další.
Hmatatelná sbírka koloběhu a mých ponížení. Byť třeba dobře myšlených.
Vím, že ty TicTacy nikdy nenačnu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 15. února 2015 v 0:04 | Reagovat

No já ho s přítelem oslavila trochu jinak, nic jsme si nemuseli dávat, dáváme si každý den něco :-) do svých 16 jsem to vůbec neřešila a neslavila tenhle rok je to poprvý co ho slavím:-)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 15. února 2015 v 9:56 | Reagovat

Já ještě nikdy neměla příležitost slavit Valentýna, takže o tom se tu rozepisovat nebudu, nicméně souhlasím, že dárky... já nevím, jsou takové symbolické. Podle mého to nemusí být zlaté prsteny nebo kytice růží, mohou to být i zážitky. Ale TicTacy, to je...ehm...asi by mě to moc neuspokojilo, i když lepší než nic. :)

(jinak, tuším, že přibylo je s ypsilon... :) promiň. :D)

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 15. února 2015 v 10:43 | Reagovat

[1]: :-) Však je to o tom, jak oba chtějí. :-)

[2]: už jsem to ráno opravovala, chvilku to trvá... Děkuju za upozornění a stydím se :-)

4 Marillee Marillee | E-mail | Web | 15. února 2015 v 11:30 | Reagovat

Nevím, co si o článku myslet, jelikož mám takové tušení, že ho moje hlava maličko nepobrala. Ale zkusím se alespoň nějak vyjádřit!

Valentýna neslavím. Jeden důvod je, že mi ten svátek prostě nepřijde hezký, druhým důvodem jsou zase narozeniny, které slavím den před. :D Ale co se tadytoho dárkování a slavení týče, naučila jsem se, že chlapi jsou v tom neschopní a musíš jim dokola připomínat, že je to už rok, co jsi dostala poslední kytku.

Tictac... nevím. S přítelem jsme si dělali radost Kinder čokoládou nebo prostě jen něčím sladkým, ale možná i ten Tictac se dá považovat za jakési hezké gesto. :)

Ale pamatuj, pokud něco doopravdy chceš, musíš mu to říct narovinu! Známá má teď problém, že dostává od toho svého na každé schůzce šperky, ale ještě ani jednou nedostala květiny. Těm chlapům to prostě a jednoduše nedojde. :D

5 Magdaléna Magdaléna | Web | 15. února 2015 v 11:44 | Reagovat

[4]: Díky za moc milý (a přínosný) komentář. :) Účelem článku byl takový výlev nad momentální nespokojeností a pocitem toho, že nevím, jak si o co říct. Taky jsem nějak potřebovala sdělit tu ironii, že dostávám napříč léty to samé se stejným pocitem...
Co se týče toho řeknutí si. Asi máš pravdu. Rozhodně to není tak, že bych se měla nějak špatně :) Jen si asi musím zvyknout, že mi nikdo nečte myšlenky.

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 15. února 2015 v 12:39 | Reagovat

Zaveďte dopisy Valentýnovi :)

7 Barb Barb | 15. února 2015 v 14:10 | Reagovat

Jsem trochu jiná věková skupina (30+), ale taky se zkusím vyjádřit. Postupem věku jsem přestala lpět na věcech, darech. S přítelem jsme si hned vyjasnili, že Valentýna ne, výročí oslavíme max. sváteční večeří, žádné kytky, protože stejně uschnou, šperk (třeba k narozeninám) jen drobný a jen po předchozí domluvě (já ti pošlu pět odkazů a ty na jednom z nich objednej)... Asi to není žádná romantika, ale nejhorší je vytvářet si falešná očekávání a pak je žít, rozvíjet si je ve fantazii a být naštvaná na toho druhého. Nejen pokud jde o dary a nejen, pokud jde o naše drahé polovičky. Ó jé, kolikrát jsem to už zažila! Takže komunikace především. Pořád se to učím. :-)

8 Tina Tina | 16. února 2015 v 18:07 | Reagovat

Zklamaná očekávání. Jo jo, to znám moc dobře. Taky bych chtěla, aby mi ten můj uměl číst myšlenky:) Akorát u nás se to většinou netýká dárků (zase až tak na ně totiž nejsem), spíš očekávám nějaký způsob chování, slova, ocenění apod. Skoro mám pocit, že s dárky by to bylo jednodušší, to si lze lépe vyjasnit, pobavit se o tom. Moje očekávání jsou často taková abstraktnější, hůř se o nich mluví a hůř se asi naplňují. A někdy v nich možná nemám jasno ani já sama, dokud nejsem zklamaná:)

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 16. února 2015 v 22:07 | Reagovat

Už pár let dávám manželovi k Valentýnovi hořkou čokoládu, protože ji mám rád. On tvrdí, že ten svátek neslaví. Ale letos jsme byli 13.2. na večeři a byl ochotný dát si valentýnské menu :-) A pak že starýho psa (promiň muži)novým kouskům nenaučíš...:-D

10 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 18. února 2015 v 20:01 | Reagovat

Zalep si pusu a už nikdy před někým nezmiňuj TicTacy...

Dárky jsou hodně symbolické a důležité. A lidské očekávání je mrcha... :-D
Historie se opakuje, pořád, pořád a pořád.Jen někdy je to k smíchu a někdy k pláči a podráždění.

Nejsem moc na nošení šperků, zvlášť na ty něžné, dívčí... ale vždycky mě trochu mrzelo, že jsem nikdy nedostala řetízek nebo náramek on Kluka, protože v té době bych ho nosila ráda... Jediný náramek, co jsem dostala, byl rescue, a ten mám do teď na klíčích, ne ze sentimentu, ale prostě proto, že se dobře hledají a můžu si je přes něj připnout kamkoliv. :-D Jenže to prostě není ten šperk, který se nikdy nesundavá, protože je od něj.
Tolik k mým frustracím. :-D

11 Magdaléna Magdaléna | Web | 18. února 2015 v 21:03 | Reagovat

[6]: Originální řešení. Pouvažuju nad tím:)

[7]: Děkuji za úžasný pohled! Té komunikaci bych se přesně ráda naučila (a konečně od problémů neutíkala)

[8]: Myslím, že jsi vystihla i ten pocit u mě. Občas prostě čekám, že se něco udělá (a může to být fakt věc, která se opravdu dělat "má") a pak jsem zklamaná, že to tak není. Na druhou stranu je spousta chvil, kdy nečekám nic a je to fajn :)

[9]: Děkuji za tento komentář opravdu moc :) Boří mýty celé ženské části celé mojí rodiny :)

[10]: Jo, tohle je přesně taky to. Jsem možná paranoidní, ale potřebuju mít od "svých" lidí něco u sebe. Už jsem to jmenovala. Řetízek, prstýnek, hodinky, pero, voňavka, ... Jsem v tomhle asi divná. A podobná situace by mě rovněž mrzela.
(Pak přichází taky zklamání nad nevhodnými květinami, za což mi například Malá nadává, že jsem nevděčná holka, a tak přijímám i gerbery... ale žluté růže a karafiáty  bych zkousávala těžko :))

12 Zuza Zuza | Web | 19. února 2015 v 17:24 | Reagovat

Taky moc nevím, jestli jsem tvůj ,,výlev nad momentální nespokojeností" pobrala správně :) Ale naprosto chápu tvou neschopnost si o něco říct. Naštěstí mě to většinou nežere zas tolik. Na věci jako narozeniny nebo Vánoce má polovička nezapomene, Valentýna neslavíme (k čemuž jsem se letos po pěti a půl letech dozvěděla, že vlastně přítel měl jako sabotáž Valentýna soukromé předsevzetí, že se v ten den nikdy neuvidíme, letos mu to bohužel nevyšlo :D ), a i když by se mi asi líbilo, dostávat častěji něco ,,jen tak", tak bych se z toho pak mohla cítit zavázaná a na oplátku by mě napadlo jen něco asi tak velkolepého jako TicTacy, protože bych nevěděla, co se jako chlapovi dá dát.

13 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. února 2015 v 22:04 | Reagovat

Bohužel, český muž zřejmě není moc nápaditý. Dokonce je tak tupý, že si ani neřekne o radu. A tak opatrný, že se ani nezeptá, co by se drahé polovičce líbilo.
To však neznamená, že nemá svou druhou polovičku rád. Věřím tomu, že má. Akorát že je natvrdlý jak pařez a v případě některých rádobydárků by potřeboval spíš nakopnout, zatřepat hlavou a podstoupit léčbu šokem.
Asi bych byla nespokojená stejně jako ty, krabička tictaců je opravdu odfláknutá. Ale nerozpakovala bych se už své přání říct. Dát třeba pět tipů (jak už tady někde v komentáři padlo) a on prostě ať jeden vybere...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.