Přihlášková dilemata

21. února 2015 v 20:27 | Magdaléna |  Z hlavy
Už několikrát jsem se rozepsala, ať už tady na blogu nebo na nějaký cár papíru, o svých představách, snech, strachu. Spojovacím výrazem pro mé rozličné literární útvary by však mohlo být jedno slovo "Budoucnost". Ty představy jsou občas dost nekonkrétní, jindy zase až moc přesné, nicméně několik posledních měsíců zůstavají na hodně podobném místě. A ta určitá stabilita je možná důvodem, proč bych se o ně s vámi ráda podělila.

K napsání tohoto článku mě inspirovalo jednak téma týdne, ale zároveň také Vlasta, jejíž článek mi doslova vlil touhu do žil.

Mimochodem, ten článek je opravdu dlouhý. Pokud vás nezajímám, asi ho ani nečtěte. Má tu ale své místo.



Ti z vás, kteří mě čtou trochu pravidelněji možná ví, že jsem se letos ocitla v maturitním ročníku. Ti, kteří mě čtou pozorněji, si možná všimli i toho, že jsem málokdy prozradila něco o tom, kam bych se chtěla v následujícím půlroce směrovat. Důvod je jednoduchý. Tu volbu jsem odkládala, co to šlo. Nicméně čas nastal a ode dneška přesně za týden musím mít podané přihlášky. Jejich poslání ovšem předpokládá, že máte alespoň trochu jasno, kam se chcete ubírat.

Prvně je třeba říct, že mě příliš věcí neomezuje. Jsem gymplačka, jak s oblibou říká jeden můj kamarád, a není vyloženě nic, na co bych byla nějak extrémně tupá (když nepočítáme mou ignoranci k dějepisu a chemii). Jsem zdravá, moje rodina nepatří mezi bohaté ani chudé a ve své podstatě nemám žádné závazky. Dalo by se tedy říct, že je vše ideální a bezproblémové. Taky je. Celkem. Jenže to ve výběru člověku moc nepomůže.

Nebudu to protahovat a zkusím to vyjádřit co nejstručněji. Nikdy jsem neměla žádný sen, za kterým bych si šla. Moje poslední profesní přání bylo ve 2. třídě a bylo to stát se botaničkou. Pak jsem dostala kaktus a brzy bylo jasné, že to není příliš dobrá volba. Od té doby nic moc. Spíš nic než moc. Na druhou stranu jsem vždycky věděla, co chci dělat. Chtěla jsem učit, a to i přesto, že to dělá moje maminka i teta. Povolání učitele je podle mě jedno z mála, které má opravdu smysl. Jenže v dnešní době učit, to je sebevražda. Chtěla jsem tedy jakýmkoli způsobem vzdělání podporovat. Chtěla jsem dokázat, aby byli učitelé vnímáni tak jako ve Skandinávii, a aby se na chytré děti nekoukalo jako na šprty.

S přestupem na gympl jsem začala vařit. A péct. A hodně o tom mluvit. (A taky hodně jíst :)). Začala jsem se zajímat o možnosti stravování, o přípravu doma i o různé alternativní způsoby a diety. Bylo to zajímavá cesta. A stále je.

Někdy ve 3. ročníku jsem se zapsala na deskriptivní geometrii. Jednoduše proto, že to byl předmět, který zněl nejvíc hrozně. Strávila jsem tedy půl roku nadšením, že na to mám talent (představivost mi nedělá problém) a druhý půl rok tím, že jsem počítala, kolik minut zbývá do konce té dvouhodinovky. Tak nějak zkrachovala moje představa stát se stavařkou.

Během školní docházky jsem si naprosto znechutila chemii, která mě do té doby bavila. Ujistila jsem se v tom, že budu celý život blbá na dějepis. Potvrdila jsem si, že mi matika nečiní problém, ale zároveň ji tak trochu zazdila. Pojala lásku k českému jazyku a literatuře, měla radost ze svého vyjadřování i z poslouchání ostatních. Prodělala jsem anglickou houpačku, měla skvělého a neutrálního učitele - a dostala se tak do fáze, že mám angličtinu ráda nezávisle na učiteli, ale nikdy v ní nebudu dost dobrá vzhledem k okolí. Zaujala jsem rozporuplný postoj k fyzice i informatice. Zamilovala jsem si němčinu a zahryzla se do touhy rozvíjet ji celý život.

Do 4. ročníku jsem si tedy zvolila angličtinu, němčinu a matematiku. Předměty jako dějepis, chemie, fyzika, biologie jsem už neviděla. Na přihlášce k maturitní zkoušce mám napsáno: český jazyk, anglický jazyk, německý jazyk a matematika.

Začátkem 4. ročníku mě rodina dokázala přesvědčit k tomu, že bych měla jít studovat práva. Moc se mi to nepozdávalo, ale pak jsem si řekla, proč ne. Vždyť je to vlastně další volba pro nerozhodné. Říkala jsem si, že by mi tahle profese mohla celkem jít, měla bych určitý statut, finanční zajištění a snad i čas, abych dělala to, co mě baví. Moc jsem o tom ale nemluvila a tak trochu to tajila. Vždyť jsem přece dějepisný ignorant a holka, co má ze ZSV akorát tak srandu. Jenže když se vás někdo zeptá, je těžký lhát.

Do toho jsem potkala Pekelníka, se kterým se pojí spousta dalšího.

... to asi k pozadí stačí...

Musím se přiznat. Přihlášky jsem už podala, jen je ještě nezaplatila. Až doteď jsem to všechno tajila. Ale.
Všude povídám, že se rozhoduji mezi Plzní a Brnem. Ne mezi školami. A skoro je to i pravda
Na mých přihláškách tedy jsou:
Masarykova univerzita - Právnická fakulta - obor Právo a právní věda
Masarykova univerzita - Filozofická fakulta - Filologie - obor Německy jazyk a literatura (jednooborově)
Západočeská univerzita - Právnická fakulta - obor Právo
Západočeská univerzita - Filozofická fakulta - Filologie - obor Jazyky pro komerční praxi (Aj-Nj)
Ač jsem původně chtěla volit ekonomické školy, konkrétně VŠE, znechutilo mě, když jsem viděla, kolik matematických analfabetů to má jako "záchranou variantu".

S volbou těhle škol jsem chtěla začít 2 vysoké školy. Ve městě, kam se dostanu, jsem chtěla studovat Práva a k tomu němčinu (s angličtinou, případně). Po těhle školách jsem chtěla, po vzoru Florentýny Zatloukalové, nastoupit na učňák. Na kuchařku nebo cukrářku. Ví to vlastně jen moje maminka a pár kamarádů.

V lednu jsem se vydala napsat Scio test z Obecných studijních předpokladů (OSP), o kterých článek ještě rozhodně přibude. Napsala jsem to přesně tak, jak jsem nechtěla. Na práva v Plzni jsem to napsala "zbytečně dobře", ale na práva v Praze by to nejspíš nestačilo. 88%. A čtvrt. Přesto mě to donutilo k přemýšlení o UK a právech v Praze. Přeci jenom. Kdybych se nedostala do Brna, bude lepší jít do Prahy než do Plzně.
A tak se stalo, že jsem odeslala přihlášku i na:
Univerzita Karlova - Právnická fakulta - obor Právo a právní věda
Jenže tam budu muset psát test i ze ZSV. Ale tak co.

Do toho všeho tu ale bylo mimoškolní dilema. Právě ta volba mezi městy:

Brno
...................................................................
- je to moje nejoblíbenější město
- do Vídně je to kousek
- jsou tam nejlepší podmínky pro gastronomii
- je to studenstké město s čistou atmosférou
- vysoká úroveň právnické fakulty
Plzeň
...................................................................
- je to docela kousek od nás
- bydlí tam Pekelník
- jsou tam snazší přijímačky



Srdce mě táhne do Brna. Je to "moje" město. Jenže kdybych tam šla, asi by to znamenal rozchod s Pekelníkem. Nemůžu ho nechat čekat skoro do 40, to by bylo nefér. Jít do Plzně je snazší, jenže fakulta nemá moc dobrou pověst. Zase bych ale měla odvoz, lásku a tak. A třeba jednou i společný byt, byť se mu zatím bráním i jen v představách.
Jenže kdybych šla do Plzně a s Pekelníkem se rozešla, asi bych si to hodně vyčítala.
Proto tedy předběžně padla volba na Brno. Když se tam dostanu, nejspíš tam půjdu. S Pekelníkem o tom zatím ale mluvit odmítám, neboť nejsem přijatá ještě nikam. Teda vlastně do Plzně jo. 88% je na Plzeň dobrý výsledek.

Tímto se zdál problém vyřešen. Existovaly dvě varianty:
  • Odejít do Brna. Studovat práva a němčinu, jejíž součástí je i několik semestrů švédštiny. Bydlet na koleji a později asi i na bytě. Zkusit (neúspěšně) přesvědčit Pekelníka, ať se přestěhuje. Případný rozchod. Jezdit do Vídně, chodit do Vaňkovky a trávit volný čas v Industře, Atlasu, Bistru Franz a tak. A taky mít kostel Máří Magdalény nadosah.
  • Odejít do Plzně. Studovat práva a němčinu s angličtinou. Být trochu rozpačitá z toho, že práva nemají moc dobrou pověst, ale zároveň věřit tomu, že o to víc se škola bude snažit. Uvěřit Petrovi, že je Plzeň lepší než Praha (vyzkoušel obojí a nyní má slušnou práci). Mít do domů 45 minut cesty, jezdit s Pekelníkem a několik let vzdorovat, že s ním nechci bydlet. Občas mu uvařit a občas zajít do čajovny.
Je mi jasné, že by to bylo všechno jinak. Může se stát cokoli doma, můžu potkat nebo ztratit někoho důležitého. Toho jsem si vědoma. Nicméně tu byly dvě lajny. Dva možné příběhy a dvě cesty. Každá měla něco do sebe.

Jenže
Včera jsem se byla stavit za svou němčinářkou a zeptala se jí, jestli si myslí, zda jsou ty 2 VŠ dobrý nápad. Ona říkala, že určitě. Že by to udělala taky, kdyby to tenkrát šlo. Mluvila o nabídkách práce, na které nereaguje kvůli svým závazkům. A říkala, že být mnou, šla by studovat techniku. "Nejsi hloupá na matiku". No nejsem. Jenže jsem si tak trochu zazdila chemii i fyziku. Na druhou stranu, právníků je moc, technických profesí málo. Pekelník mi říká, že studovat ELE se dneska vyplatí. Jeho kolegové s výučákem berou stejně co středoškolští učitelé. Ale zase - když si budete nechávat něco dělat, koho si zaplatíte - chlapa, nebo ženskou? Nebyla bych mezi samými chlapy taky chlap? Argument o úspěchu Dany Drábové mě moc nepřesvědčil.

Němčinářka mi nasadila brouka do hlavy. Měla pravdu. Vím, že něco technického by mi šlo možná víc, ale zase už mě to nebaví tolik jako dřív. Navíc jsem na to několik let kašlala. Přesto. Přesto zvažuju, zda si nedat přihlášky ještě tam, kam jsem koukala. Pozemní stavitelství. Energetika. A tak. Jenže jak říká babička, to je vždycky "nasadit holínky"

... to by asi taky mohlo stačit...

Tenhle článek je dlouhý. Dost možná ho nikdo ani nebude číst, nicméně musela jsem na ty otázky odpovědět. Sobě i vám. Tenhle článek tu má své místo, musí tu být.

A vás prosím o váš pohled. Situaci jsem nastínila. Někteří mě znáte. Někteří už máte tuhle volbu za sebou. Ráda si vás všechny poslechnu.

Děkuju.
Za čtení, za případnou odpověď a za trpělivost.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Julie Gyselová Julie Gyselová | E-mail | 21. února 2015 v 20:55 | Reagovat

Pěkný článek. Přeji hodně štěstí s přijímačkama a rozhodováním. :)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 21. února 2015 v 21:23 | Reagovat

Měla bych ti poděkovat za komentář u sebe na blogu, udělal mi velkou radost. Nejspíš se dostanu i k odpovědi na něj. :) A pak ti také děkuju za tenhle článek - potěšilo mě, že nejsem jediný člověk, co řeší tolik věcí. Co uvažuje o budoucnosti, vymýšlí si detaily a všechno to sepisuje na náhodně vytržený papír, aby si utřídil ty myšlenky. :)

Je to těžké - Praha, Brno, Plzeň? Na jednu stranu se Plzeň jeví přitažlivě kvůli tvému vztahu (asi jako proč jsem se začala učit italsky :)), koneckonců to je město jako každé jiné. Měla bys to blízko. A ten obor Jazyky pro komerční praxi zní zajímavě. Navíc využití obou jazyků... :) O studiu práv jsem nikdy neuvažovala, tudíž ti v tomhle neporadím. (Ne, že bych ti nějak mohla radit, ale třeba o translatologii a žurnalistice jsem toho zjistila víc, než vím o samotné náplni oborů :D).
Být však tebou, nejspíš se vypravím do Brna. Pokud je to město, v němž si myslíš, že by ses cítila dobře, proč to nezkusit. Můžeš koneckonců studovat jen bakaláře a na magistra jít jinam. A nebo obrácený postup s Plzní. :)
Ta možnost s Vídní zní báječně, tolik toužím ji navštívit.
Plně schvaluji a podporuji tvé rozhodnutí jít humanitně, určitě na to máš. :) Ale je pravda, že technické obory jsou v poslední době populárnější - seženeš rychleji práci. Otázkou je, jestli bys to opravdu chtěla dělat. :)

Budu ti držet palce, aby ses rozhodla správně. Abys svého rozhodnutí nelitovala. Ale rozhodnout se musíš sama, to je jasné... :)

3 deina-b deina-b | Web | 21. února 2015 v 21:32 | Reagovat

Také přeji hodně štěstí! :) Já se momentálně rozhoduji o SŠ (samozřejmě to vyhrávají gymnázia) ale úplně jsem se zarazila, když jsem četla tvůj článek. Miluju němčinu a kašlu (nebaví mě, ale známky mám fajn) na děják. Nevím čím budu a o právech mě doma také přesvědčují, stejně jako o technice. Netušila jsem, že jdou studovat 2 VŠ najednou a moc ti děkuji za otevření mých očí! :) Já bych na tvém místě asi spíš zkusila to Brno, protože ho mám také moc ráda, ale tohle si musíš vyřešit ty a "Pekelník". Přeji hodně štěstí v rozhodování, s přijímačkami a s maturitou! :)

4 Magdaléna Magdaléna | Web | 21. února 2015 v 21:57 | Reagovat

[1]: Děkuju

[2]: Díky, Vlasti. Na odpověď se moc těším. :) S tím bakalářem to není tak snadné, protože práva se studují jako magisterské, tudíž minimálně na 5 let. Obor Jazyky pro komerční praxi je zajímavý, bohužel na něj neexistuje návaznost ve formě Mgr. studia (tudíž bych to brala zkrátka jen jako "zdarma" tříletou jazykovku).
Děkuji za komentář i tvůj pohled, moc si toho vážím.

[3]: Děkuji Ti za moc milý komentář. :)  Také jsem hodně řešila přestup na střední a za sebe můžu říct, že se vyplatí dát na reference starších kamarádů. A třeba se ohledně oblíbených předmětů ještě leccos změní . :) Přeji hodně štěstí, ať se rozhodneš dobře.

5 K. K. | E-mail | Web | 21. února 2015 v 22:47 | Reagovat

Mě to čeká příští rok. Myslím, že to pro mě bude stejné dilema jako teď pro tebe. Každopádně jsem rozhodnutá, že půjdu za svým srdcem, i když mi asi okolí bude tvrdit, že mnou vybrané školy jsou neperspektivní, já budu ta, co s tím vzděláním bude celý život žít ;)

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 21. února 2015 v 23:08 | Reagovat

Jestli můžu radit, určitě si vyber něco, o čem víš, že tě to bude bavit. Já svůj obor vyloženě miluju, i když vím, že z něj nečouhá žádná závratná kariéra (studuju český jazyk a literaturu), ale mám i spolužáky, kteří se vyloženě minuli oborem. Nejen že je bolí do té školy chodit, ale i mě bolí vidět, že se mnou může studovat i někdo, koho studium absolutně nezajímá a všechny informace z něj odplujou bez užitku.
Studuju na FFMU v Brně, což je asi 180 kilometrů od města, ze kterého pocházím. Než jsem se stěhovala do Brna, měla jsem tam u nás přítele. Přemýšlela jsem o tom, že bych na školu nastoupila později, nebo začala studovat dálkově a podobné blbosti. No a krátce potom, co jsem se přestěhovala, jsme se s tehdejším přítelem rozešli. Nedlouho potom jsme se potkali se současným přítelem, teď už spolu bydlíme a jsme spolu skoro rok a půl a já mám pocit, že jsem ještě nebyla šťastnější. :)

7 Barb Barb | 21. února 2015 v 23:19 | Reagovat

Ode mě, coby zaměstnankyně MUNI, je asi jasné, kam bych ti doporučila nastoupit, že? :-) Ale ne, vážně. Běž tam, kam tě srdce táhne. Je to kruté v tom, že tam nebude Pekelník, tudíž je to velká nejistota pro váš vztah, ale věřím, že co máš v životě dělat a s kým máš být, to si tě stejně najde. Když jsem v r. 2000 podávala přihlášky na šest fakult různých VŠ (taky jsem moc nevěděla, měla jsem jednu prioritu a x dalších zájmů, co by mě "asi tak" mohlo bavit, mezi tím, ha ha, i PrF), dostala se na pět a vybrala tu nejhorší volbu - tehdy to byl dvojobor, o který jsem usilovala nejvíc a který mě moc bavil, ale přitom v praxi skoro nepoužitelný. :-) Dopadlo to tak, že mě po roce z jednoho z nich vyhodili, tudíž jsem skončila rovnou i na tom druhém. Pak jsem z nouze šla na VOŠ a po dalším roce se znovu na MUNI hlásila, ovšem na obor, který nebyl v těch původních šesti. Teď pracuju na své alma mater, jsem šťastná jako blecha - a... Prostě běž zas svým srdcem a ta nejlepší možná varianta si tě už najde sama.

8 Martin Martin | 21. února 2015 v 23:24 | Reagovat

Hezký článek, aspoň nejsem jediný, kdo si do poslední chvíle není jistý, kam půjde. Mě třeba vždycky lákala Ostrava (což je asi u "skoro Pražáka" divné :D), ale já tam často jezdím, město se mi líbí, je to pro mě něco jako pro tebe Brno. Ani nemám podanou žádnou přihlášku do Prahy, prostě mi tam obory, které jsem chtěl, nějak nesedí..(předměty v oboru, zkušenosti jiných).

Je to dilema, které město vybrat. Ale primárně běž tam, kam tě to táhne nejvíce, protože to tě bude bavit, to je to nejhlavnější :)
Pokud máš ráda ale známé prostředí a to, že máš vše blízko, tak určitě Plzeň, obor Jazyky pro komerční praxi zní hodně dobře. :) Navíc dnes se tolik nedívají na to, jakou školu vystuduješ, hlavně že máš titul (pak jen uspět na pohovoru), takže bych se Plzně vůbec nebál, svoji kvalitu určitě také má. :)
Na druhou stranu pokud ti nevadí bydlení na koleji (jako třeba mě), tak kvalitou školy je pravda, že práva v Brně jsou lepší a dokonce se říká, že Masarykova univerzita je už lepší než Karlova, která dnes těží prakticky jen ze svého jména. To jde do kontrastu s Plzní. Spolužáci, co se hlásí na práva, tak Plzeň ihned zavrhli, takže je to opravdu o pověsti mezi lidmi, ale po studiu nikoho nebude zajímat, na jakou školu si chodila. Nebo je to u práv jiné? Protože třeba u ekonomie to je tak, že zemědělka v Suchdole chrlí každoročně spousty ekonomů. Jedničkou je samozřejmě VŠE, ale kde ekonomii člověk vystuduje, to je potom úplně jedno. Jde jen o to, že spousta vystudovaných ekonomů pak dělá úplně něco jiného.

Ale určitě bych se nebál, že právníků je moc a neseženeš práci. Právníci jsou pořád žádaní, i když jich je velká spousta. Tento obor má budoucnost a podle mě se dobře uchytíš, navíc by si pracovala v oboru, který vystuduješ. :)

9 Adina Adina | Web | 22. února 2015 v 0:01 | Reagovat

Přeju hodně štěstí ve výběru... Pamatuju, jak jsem vybírala já... nakonec jsem to udělala metodou - tak se někam přihlásím a uvidím, jestli mě to bude bavit :D

10 Karryanna Karryanna | E-mail | Web | 22. února 2015 v 0:28 | Reagovat

[Moc často Tě nečtu, tak nevím, nakolik můžu napsat něco smysluplného, ale vždy můžeš můj komentář ignorovat, že :)]

Mě dost zarazilo, že se zatím i v představách bráníš společnému bytu, pro mě by to byl signál, že něco možná nefunguje. Ale v tomhle mě neber příliš vážně -- i kdybych Tě znala opravdu dobře, nemám právo soudit Tvůj vztah, a navíc, aniž bych se na Tebe chtěla vytahovat, jsem o pár let starší, což může pohled na svět a vztahy ovlivňovat dost.

Jít studovat dvě takhle různé vysoké školy mi přijde zčásti zvláštní, zčásti odvážné, ale já rozhodně nejsem ten, kdo by Tě od toho měl odrazovat.

Techniku bych podpořila, ačkoliv víc záleží na tom, jestli se Ti do ní aspoň trochu chce. Koho si lidi zaplatí? Těžko říct. Nicméně nevím, jak je to jinde, ale v informatice předsudky vůči holkám (téměř) nevnímám -- za léta, co se jí snažím věnovat, si vybavuji jednu situaci, kdy se na mě člověk zpočátku koukal přezíravě. Zase soudím podle informatiky a samozřejmě nemůžu říct, jak na tom případně budeš Ty, ale určitě mezi samými chlapy nemusí být holka chlap. Jasně, kluci se s Tebou asi nebudou bavit o různých značkách make-upu (byť mimochodem třeba o vaření ano :D), ale nemám pocit, že bych mezi všemi těmi kluky byla dívkou o cokoliv méně než na střední.

Plzeňská práva mají v mých očích spíš "katastrofální" než "ne moc dobrou" pověst, ale máš-li na tu školu dobré reference od někoho, komu věříš, přišlo by mi to důležitější. Přestože případní zaměstnavatelé Tě pak budou do jisté míry soudit právě podle obecné pověsti Tvé školy.

Jinak si myslím, že ať půjdeš studovat cokoliv, přijdou slabší chvíle, kdy stojí za to mít i jinou motivaci než "baví mě to". Ale zas mi přijde, že každá z možností, o kterých uvažuješ, něco "navíc" má.

Možná ještě k těm městům, když jsem já vybírala vysokou, váhala jsem mezi školami v Praze a v Brně. Srdce mě táhlo spíš do Brna, to město jsem měla mnohem radši než Prahu. Z vícero důvodů jsem ale šla právě do té Prahy... a nic jako "a byla jsem naprosto unešená" se nekoná, ale je fakt, že ono se to dá. I když samozřejmě nevím, o co přicházím :)

Uh... napsala jsem elaborát a dost pochybuji, že Ti k něčemu bude. Ale třeba ano, a pokud ne, omlouvám se za pár minut Tvého života O:)

11 Niki Niki | E-mail | Web | 22. února 2015 v 8:47 | Reagovat

Tak hodně štěstí :) pěknej článek :)

12 Tey Tey | 22. února 2015 v 9:49 | Reagovat

I když nejsem v tvé situaci a nepodávám si přihlášky na VŠ, doporučila bych ti, nad tím tolik nepřemýšlet...
Já vím, to se lehko řekne, že? Ale z vlastní zkušeností vím, že někdy si problémy zbytečně vytváříme sami..

Ale můžu říct snad jen to, jdi tam, kam Tě srdce táhne. Jdi do Brna, pokud ho máš ráda a jestli je Váš vztah s Pekelníkem tak silný, tak to vydrží a možná dokonce ještě posílí.

Sleduju Tě už dlouho a vím, že jsi inteligentní, chytrá, milá a sympatická holka, takže se neboj, ty se vždy někde uchytíš...:-)

13 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 23. února 2015 v 20:29 | Reagovat

Já bych se rozhodováním ještě netrápila a počkala, jestli se za pár měsíců nepromění rozhodovací faktory :)

14 Teeda Teeda | Web | 23. února 2015 v 23:26 | Reagovat

Jako první ti řeknu, že jít na jednooborové je dneska málo. A dát si filologický obor bez specifického zaměření je rovnou sebevražda. Jednu tu Masaryčku bych teda rovnou škrtla. :)

Pokud tě tenhle směr baví, tak bych se ho držela, ale našla si uplatnitelný obor. .) Protože je vždycky ta otázka "co z tebe bude"... :)

S technikou souhlasím. Já na to nejsem, ale jestli tě to baví, tak proč ne. Je to momentálně nejlépe uplatnitelné.

Co ti ale řeknu stoprocentně - pokud si snila o učitelství a teď racionálně uvažuješ o všem možným včetně práv (který má dneska díky Plzni každý :D), tak se jednou budeš kopat, že si do toho nešla. Bude ti to líto. Možná ne hned, ale přijde to.

Co ti doporučuju já - dej si něco dálkově.
- Studuj něco pěknýho co máš ráda jako denní a něco užitečnýho jako doplněk dálkově. Tak můžeš spojit jak techniku, tak třeba něco s jazykem. Postupně zjistíš, co má a co nemá smysl. Měla jsem hodně spolužáků, co to takhle dělalo a já to momentálně dělám taky a jde to. :)

15 Teeda Teeda | Web | 23. února 2015 v 23:30 | Reagovat

A ještě něco... nikdy nepřizpůsobuj svoje sny chlapovi. I když se může stát, že bude na věky, jsou věci, který by si v životě měl člověk rozhodovat kvůli sobě a ne kvůli ostatním.
(Z měst za mě Praha. Miluju jí. I když jsem JIHOČEŠKA! :) )

16 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 24. února 2015 v 11:10 | Reagovat

Za délku se neomlouvej. Chápu.. :) A myslím, že nejsem jediná, kdo chápe. Ono je někdy skutečně třeba si takhle veřejně urovnat myšlenky. A ty sis je urovnala moc pěkně. Jen co je pravda.

Vybírání vysoké školy je ten nejsložitější krok v období, kdy má člověk ještě takový ten podivný status "Student" vůbec. Já měla jasno. (Dobře, asi, když nad tím tak přemýšlím, vlastně ani tak moc jasno ne..) a nakonec to sklaplo na tom, že mě zkrátka na tu mou (možná?) vysněnou školu (HAMU - operní režie, ano.. jsem bláznivý umělec..) nepřijali. A pak začal kolotoč. Protože.. co dál? Má orientace je silně vyhraněná (Humanita propojená s uměním.. ale.. hledej si něco takového tady u nás..) Nakonec z toho vítězně vyšla UK. Proč? Protože Praha (ano, chci tam z mnoha důvodů) a protože jsme tam našla jediné dva obory, které jsou možná schůdné a které mi dovolí se k divadlu dostat oklikou. Estetika a Všeobecně humanitní studia.
A hlavně.. když jsem nad tím pak přemýšlela dodatečně, ona ta operní režie byl krok vedle, protože jsme v sobě zapřela v tu chvíli mou nejsilnější a nejaktivnější a nejagresivnější stránku mého já. A to já taneční.

Takže, co tím chci říci? Uvidíš, jak to vše dopadne. Třeba nakonec úplně jinak, než čekáš. Třeba si pak během prvních semestrů uvědomíš, že to není to pravé ořechové a že jsi to vlastně chtěla jinak. Ale kdo ví? Hlavní je nepropadat panice a pokusit se tyhle situace pak řešit s ledovým klidem.

Takže, přeji pevné nervy a dostatek odhodlání. Ono to jistě dopadne. Nějak určitě. A pak už jen bude na Tobě si na tom nějak najít něco pěkného. Protože na vše něco pěkného je. Jen to musíme umět najít.. :)

Tak tedy.. držím palce!

17 Eva Eva | Web | 24. února 2015 v 11:50 | Reagovat

Živě si vzpomínám, když jsem před lety řešila dilema Praha vs. Olomouc. Vybrala jsem si Prahu a nelituju. Prostě tu je nejvíc příležitostí, ať se to nám, nepražákům, líbí nebo ne.

Běž ale tam, kam tě to nejvíc táhne - když půjdeš do Plzně jen kvůli příteli, může to váš vztah naopak ještě zatížit - budeš mu to, třeba i nevědomky, mít za zlé, nebudeš spokojená, a tak budeš protivná, budeš mít dojem, že ti něco utíká...

A co se dvou škol týče - já jsem dvě školy studovala, s jednou jsem začla o něco později. A je to fakt makačka. O zkouškovým každý týden 3 zkoušky. Přebíhání z hodiny do hodiny. Osobně jsem ráda, že jsem začátek vysokoškolského života začala poklidněji s jednou školou a měla čas na objevování krás Prahy, na akce s novými spolužáky, kamarádění se s Erasmákama a tak.

A volila bych práva nebo techniku a němčině se věnovala ve volném čase. Mám ji taky moc ráda, ale studovat ji by mi ji asi totálně otrávilo.

18 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 24. února 2015 v 15:49 | Reagovat

... V té Plzni je ten jazykový obor hezčí, tedy podle názvu. :-)

Řekla bych ti, ať jdeš do Brna... protože z toho článku to zní, jako že tam chceš.
Řekla bych ti, ať jdeš do Prahy. Kvůli mně. :-D Okej, to není seriózní rada.
Řekla bych ti vybírej srdcem, protože rozum tě spokojenou neudělá.
Řekla bych ti vybírej rozumem, protože srdcem se neuživíš a city se mění.

... a když tak přemýšlím nad tím, že jsem zmatená, že nevím, co ti poradit, dochází mi, že vím houby sama. :-D Co já můžu radit ostatním, když sama vybírám absolutně namátkově podle sympatických lidí a toho, že bych se ještě jednou podívala na místo, kde jsem prožila krásný týden (k téhle motivaci proč jít na Geo jsem se ti asi ještě nepřiznala, měli v prezentaci fotku naší chatky na sporťáku, to musí být osud!!)? Být tebou bych to prostě zaplatila a zkusila vše. Aspoň to dočasně odložíš a některá dilemata se vyřeší za tebe. :-D

19 Magdaléna Magdaléna | Web | 24. února 2015 v 17:02 | Reagovat

[5]: :) Lidi jako ty především obdivuju. Jsem asi duší celkem pragmatik. :)

[6]: Děkuji za sdílení svého příběhu. Je úžasné vidět, jak některé cesty zkrátka mají smysl. :)

[7]: Děkuji. Přesně tohle říkám sobě i svým spolužákům. Neexistuje zkrachovalý sen. Existuje jenom jiná cesta, kterou máme jít. V tomhle jsem opravdu otevřená čemukoli. Vždycky říkám, že bych se nejraději dostala jen na 1 školu, abych nemusela vybírat. Ale tak snadné podstrčení cesty se asi konat nebude.

[8]: Martine, v mnoha ohledech mi mluvíš z duše. Celý život jsem tak nějak intuitivně chtěla do Prahy, ale poslední rok začínám otáčet. Na zámku jsem prováděla znechucené Pražáky, kteří utíkají na venkov a sama si říkám, že Praha je krásná, ale pro mě asi jen tak na výlet. Alespoň tak se mi to teď zdá. Obor v Plzni zní skvěle, bohužel jsem zapomněla napsat, že to má jeden háček - na tento obor neexistuje (v Plzni) návaznost ve formě magistra. Mít dneska Bc., to není žádné terno. Tuhle školu bych volila jen jako "zdarma" jazykovku".
Ohledně ekonomů máš nejspíš pravdu. Jak jsem psala, chtěla jsem nějakou dobu na VŠE, ale když jsem viděla, kolik ekonomických fakult existuje a jací lidi se na ně hlásí (i na tu VŠE), ztratila jsem v to nějak důvěru.
A děkuji za závěrečné povzbuzení. :) Přeji i tobě hodně štěstí s výběrem.

[9]: :) Já jsem spíš vychovaná v tom, že když člověk něco začne, měl by to dokončit. Ale dost možná člověk během toho roku objeví i jinou cestu.

[10]: To, že mě nečteš pravidelně přece nic neznamená. :) Tvůj komentář mi udělal radost, na tom to nic nemění. :) Ohledně bydlení je to takové složitější. Jedna věc je, že pocházím z trochu staroškolské která se na určité věci dívá trochu jinak. Druhou věcí je to, že asi potřebuju na pár let zažít jistou nezávislost. Abych nemusela nikomu vysvětlovat, kam jdu a proč, případně kam nejdu a proč. Prostě trochu samostatnosti a soběstačnosti. Je možné, že se mi to za nějakou dobu zají, dost s tím počítám, ale chci to na nějakou dobu zažít... Jinak děkuju za všechny tvoje postřehy, také se často setkávám s tím, že o vaření si jde popovídat daleko lépe s kluky než s holkami. :) A tvoje zkušenosti mě, musím říct, trochu uklidnily.

[11]: Děkuju.

[12]: :) Máš pravdu, občas z toho asi člověk dělá moc vědu (na druhou stranu, má to částečně svoje kouzlo). :) ... To že mě sleduješ vím, a stále přemýšlím, zda existuješ i někde blogově, či ne :)

[13]: :) A to je ten důvod, proč zaplatím 510 korun za přihlášku do Prahy.

[14]: Ta jednooborovka by nebyla samotná. Studovala bych jí pouze v případě, že bych to dokázala skloubit s jinou školou (Tj. prioritně bych měla třeba ta práva a tohle jako svojí slabůstku a výzvu, kterou bych případně ukončila, pokud by to jinak nešlo). Jednooborovku chci z toho důvodu, že na 3 oblast bych asi neměla kapacitu a taky že na jednooborovce je možnost studovat švédštinu.
Ohledně učitelství. Tady mám jasno. Je to krásné poslání, ale v praxi to tak vzletné není. Trochu vidím do toho, co to obnáší, jak moc záleží na zprostředkovateli a na řediteli... A zkrátka nemáš možnost být plně vlastním pánem. Je tam spousta věcí, co člověka omezuje. A navíc je to něco, co člověk může začít dělat i později, když si vzdělání doplní. A vím, že v tomhle se mnou asi nebudeš souhlasit. :)
Pekelníkovi se podřizovat nehodlám, ale přeci jenom mě to trochu trápí. Velkou roli v tom hraje i věkový rozdíl, který zejména jej staví do nevýhodné pozice...
.
A teda! S tím dálkovým studiem si mi docela foukla vítr do plachet! Technika studovat dálkově jde! Vůbec mě nenapadlo o téhle formě přemýšlet, takže za tenhle tip opravdu vřelé díky. Právě se probírám možnostmi a řeknu ti, jsem nadšená :)

[16]: Děkuju za úžasně pozitivní komentář! Ano, věřím tomu, že člověka si cesta najde a asi máš pravdu v tom, že bychom to celé měli přijímat s vědomí krásy toho všeho. :) Zkusím to.

[17]: Děkuji za pohled "z praxe". Měla jsem pár kamarádek, které taky studovaly víceroškol a je pravda, že říkaly, že v prváku to bylo příšerný. Zkusím to promyslet. Stále si říkám, že skončit to jde vždycky. :)

[18]: Obor hezčí je, problém je, že je to pouze bakalář a návaznost na magistra není. :( Asi to skutečně udělám tak, že podám přihlášek 6, abych si prodloužila rozhodování. :)
To s Geo jsem netušila. Také bych to vnímala osudově :)

20 Tina Tina | 24. února 2015 v 18:56 | Reagovat

Já myslím, že není potřeba to brát smrtelně vážně. Někdy člověk zjistí, že ho něco ne/baví, až když to nějakou dobu studuje. Nebo že mu ne/vyhovuje konkrétní škola, konkrétní pojetí studia atd. atd. A vždycky můžeš skončit, změnit obor, školu, přidat si obor apod. Tohle Tvoje rozhodování je první, ale rozhodně to tím nekončí. A navíc - i blbá zkušenost může být k něčemu dobrá.
Takže si z toho nedělej zase tak těžkou hlavu:))

21 Tina Tina | 24. února 2015 v 18:59 | Reagovat

Ještě moje konkrétní zkušenost - leccos člověk zjistí už na přijímačkách. Mě třeba odradily od jedné školy, na kterou jsem se sice dostala, ale už v tu chvíli jsem věděla, že tam fakt ne.

22 Van Vendy Van Vendy | Web | 27. února 2015 v 21:58 | Reagovat

Já ti moc radit nemůžu, protože jsem ani vejšku nedělala. Ale být tebou, asi bych volila mezi dvěma - buď to, co mě opravdu táhne (učitelování nebo práva), nebo to, co mě uživí (pokud by ti technicky zaměřená škola nebyla bytostně proti mysli, tak ji zkus!)
Jinak, Brno bych ti ráda doporučila, mám to město ráda. A třeba bych tě někdy zrovna na ulici minula, jako jednu z tisíců studentek. Aniž bych věděla, že jsi to ty... :-)
Asi nejméně přitažlivá se mi zdá verze vysoké školy v Plzni. Má opravdu profláknutou pověst. I když v tvém případě by se těžko předpokládalo, že sis titul koupila, na to bys musela mít jiné zázemí a jiné postavení.
Držím palce, aby ses rozhodla - a to dobře.
A doufám, že mě za tenhle nicneříkající komentář nepošleš tam, kam chodí i císař pěšky :-)

23 Em Age Em Age | Web | 3. března 2015 v 16:15 | Reagovat

Taky se hlásím na Masarykovu, tak pokud bys sem přece jenom šla, tak se možná potkáme. :) Já se hlásím na geologii, na přírodovědeckou fakultu. Volba byla téměř jednoznačná, rozhodovala jsem se mezi geologií a geografií. Jenže nemám ráda kartografii, takže jsem si zvolila geologii, vědu, o kterou se aktivně zajímám už přes šest let. Práce geologa by mě vnitřně naplňovala, zvlášť jednalo-li by se o zaměření na vulkanologii a tektoniku. :)

Držím palce, ať se rozhodneš správně. :)

24 DaG DaG | E-mail | Web | 3. března 2015 v 20:03 | Reagovat

Právníků je hodně, ale DOBREJCH právníků, myslím, hodně není. A jsem přesvědčená, že pokud se do právničiny opřeš, budeš v ní skvělá. A až mne jednou zavřou (třeba až v záchvatu amoku svou lepší polovici uvedu do bezvědomí nebo podám lék na bolest bez ordinace nebo se zasním a někoho /nedejBože/ přejedu) - nechám se Tebou zastupovat :-)
A spolunebydlení doporučuju! Zkusila jsem obojí a nechat si něco "napotom" není blbý. Fakt ne :-)
A u Maří bychom se třeba někdy mohly potkat. Kdykoli mířím ex-domů, beru to přes tento kostel...
Každopádně na Tebe myslím!

25 Magdaléna Magdaléna | Web | 3. března 2015 v 20:33 | Reagovat

[20]: Jo, já vím. Ale pořád nějak žiju v tom, že hodné a šikovné holky se rozhodnou správně hned napoprvé.

[21]: Mně toho přijímačky právě moc neřeknou, jejich forma je obecná až to bolí (teda, mě to nebolí, ale.. :))

[22]: Nepošlu. :) A děkuju, Vendy.

[23]: :) pár kamarádů chtělo na geografii, ale teda na UK. Třeba se vážně potkáme :)

[24]: DaG, děkuju za úžasně uklidňující a povzbuzující komentář. Slovo "napotom" se mi líbí... Vlastně to vystihuje moje přesvědčení, že spolubydlet budu s největší pravděpodobností celý zbytek života, a tak je poslední možnost užít si samobydlení. A taky jsem přesvědčená, že to těšení se je mnohdy to nejhezčí :). Děkuju

26 DaG DaG | Web | 4. března 2015 v 6:37 | Reagovat

Ještě dotaz :-) - koukala jsem na Tvá předsevzetí a tam taky figuruje M. Magdaléna - copak s ní máš? Hezký zážitky? Silný? A víš, že je opravená? .-)
S mužem jsme si "napotom" nenechali jen spolubydlení - a musím říct že dobrý. Jako fakt dobrý :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.