Moje první práce v cizím jazyce

14. srpna 2014 v 19:07 | Magdaléna |  Nevšednodennost
Stejně jako loni pracuju i letos pár týdnů na zámku jako sezónní průvodkyně. Oproti minulému roku se už cítím bezpečněji, vím, která místnost na mě čeká za dveřmi, a také už více méně znám všechny, kteří se mnou pracují. Jenže nebyla bych to já, abych si to nějakým způsobem nezkomplikovala. A tak jsem se upsala k tomu, že budu provádět i německy.



Nejsem jazykový typ. Je to fakt, vím to o sobě. Jenže nějakou náhodou jsem se ocitla ve třídě, kde je 90% spolužáků ještě méně jazykově talentovaných, a tak mám jedničky a všichni si myslí, že jazyky u mě nejsou problém. Nejsou, ale žádná sláva to není. Paradoxem je, že jsem si zamilovala němčinu. Na rozdíl od většiny předmětů totiž kombinuje mikroskopickou lingvistickou piplačku s hrubozrnným jadrným zvukem. A to se mi líbí. Taky máme super učitelku. A taky jsem tak trochu sebevědomá. Trochu víc.

Právě to sebevědomí a občasná touha po osobním růstu mě asi přiměly k tomu, že jsem někdy v lednu nebojácně napsala panu kastelánovi, že bych si vyzvedla texty i v němčině. Říkala jsem si, že za půl roku se toho naučím spousty, že se na to vrhnu hned někdy v květnu a tak...

Realita byla taková, že jsem se začala učit začátkem srpna a nastupovala pátého. Jak je mým zvykem, spoléhala jsem se na to, že německá prohlídka nepřijde hned první dny. Taky nepřišla. Přišla den pátý. Jako by to něco měnilo...


Co čert nechtěl, měla jsem zrovna soukromou prohlídku s Pekelníkem, kdy jsem nadšeně ukazovala všechny elektrické rozvaděče a vysvětlovala, že vystavené šaty by mi určitě nepadly jako ulité a že bych je určitě nechtěla na svatbu. V tu chvíli mi ovšem zavolali z pokladny: "Hele, Magdi, máš tu německýho pána. Za dvě minuty ti ho tam Eliška dovede. Promiň." Moc si nepamatuju, jak jsem reagovala, ale myslím, že jsem zvládla nespočetněkrát říct, že to nezvládnu a že se bojím. A asi jsem rozdrtila jednu pekelnou ruku.

Pán přišel, vypadal moc sympaticky a moje rozkoktané omluvy přijímal vcelku rozšafně. Prý není učitel. Hm, ale je Němec, tak co je horší?! Hned v chodbě jsem překvapila sama sebe, když jsem si vzpomněla na slovo "kočárek"... a zapomněla na paroží, muflona a saně. Největší šok ovšem přišel v druhé místnosti, kde je velký obraz českého stavovského povstání, o kterém v češtině mluvím skoro 5 minut. Jenže popsat toto dílo, když nevíte, jak se řekne poprava, soudní komise natož české stavovské povstání, je skoro nemožné. Vlastně úplně.

V následujících místnostech jsem se už trochu chytila. Popsat stůl, renesanční kamna a podstatu rokoka jsem celkem zvládla. Dokonce jsem i pánovi vysvětlila, že na náměstí je úplně nová výstava zdejšího pivovaru. A tady se chytil zase Pekelník. Vyhrkl na pána, zda má rád světlé nebo tmavé a pak začal chrlit něco o pšenici a postupech výroby, což jsem překládat vážně nezvládla. Pán rád tmavé.


Prošli jsme celý zbytek zámku, v každých dveřích jsem se tvářila nešťastněji a nešťastněji, Pekelník mi v každých říkal, že jsem šikovná. Věřila jsem tomu. Asi jsem tomu musela věřit. Jinak bych se rozbrečela.

Při východu jsem se pánovi znovu omlouvala za to, jak hrozné to bylo. No a v tu chvíli do mě Pekelník šťouchnul a povídá: "Pozvem ho na pivo, nebo víš co? Koupíme mu basu." Než jsem mu dovolila, aby svou lámanou němčinou řekl něco o narozeninách a dárku, přeložila jsem pánovi, že od nás dostane malou pozornost.

Pán od nás dostal malou dárkovou "basičku" a já mu povídala, jak dlouho se učím, kam bych se chtěla podívat a tak. Z pána zase vypadlo, že je kněz z Bavorska a že tu má příbuzné. Dal nám vizitku. A za chvíli nás šokoval oba, když vytáhl pohlednici s fotografií starého kláštera a řekl, že tam bydlí. Na kousku, ale bydlí. A že prý máme přijet, jsme zváni.

Tak se stalo, že jsem si za jedno odpoledne srazila sebevědomí na nulu, ale zároveň si uvědomila, že zvládnu mluvit, i když vím, že nevím a že je to špatně. A taky jsme získali pozvání na jedno krásné místo k milému člověku. Něco mi říká, že toho využijeme...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pampeliška V. Pampeliška V. | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 19:49 | Reagovat

Má kamarádka, co jsem s ní byla teď v Liberci na festivalu, taky brigádničila na zámku, v Nelahozevsi. Prováděla v češtině a angličtině.
Úplně rozumím oběma tvým problémům. Když jsem byla na Maltě, teď v Liberci a při té příležitosti i v Německu, uvědomila jsem si, že nehledě na můj skvělý průměr a pověst ve třídě vlastně moc věcí neumím. Nebo takhle - neumím mluvit. Bojím se mluvit, protože se bojím dělání chyb. A možná, že ten učitel by byl lepší než rodilý mluvčí, který všechny chyby zaznamená...
A druhá věc je to odkládání - naposledy jsem to sice neměla s jazykovými texty, ale s dějepisnou olympiádou - dokonce jsem si v závalu nadšení koupila v říjnu, kdy jsem se umístila ve školním kole, koupila sešit na poznámky ze štosu papírů, který nám dějepisářka dala na naučení. Do konce ledna času dost, říkala jsem si - no a pak to nějak uběhlo, vánoční prázdniny jsem věnovala všemu možnému, jen ne první stránce textu a nakonec jsem v zoufalství listovala stránkami večer před olympiádou. A to, že jsem postoupila dál, byl fakt zázrak, protože jsem byla asi až třináctá. :D

Ale zpět k tobě. Nakonec, jak to tak vyprávíš, jsi to opravdu zvládla. Měla jsi štěstí, žes na své první prohlídce měla někoho, kdo tě za chyby nekritizoval, ale naopak se ti přes všechny nedostatky snažil porozumět. Nejvíc mi vadí Američani, kteří si neuvědomí, že když nevyslovují nebo mluví moc rychle, není jim úplně dobře rozumět... A ještě jste dostali pozvání  - to je skvělé, jednak se někam podíváte, jednak si procvičíš němčinu a jednak spolu s Pekelníkem můžete strávit čas. :)

Mimochodem, co je to za zámek? Mám pocit, že ta sgrafita jsem už někde viděla, ale to má spousta zámků. :)

2 Janča Janča | E-mail | 14. srpna 2014 v 19:56 | Reagovat

Přece jenom je všechno špatné pro něco dobré, vidíš to. :) Doufám, že za ním pojedete a bude tu i článek o jeho návštěvě. :)

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 20:22 | Reagovat

ich muss gratulieren, weil es schwierig ist, in fremder Sprache irgendwelche fachliche Sachen sagen. Also, seeeehr gut!

A jinak taky trochu závist, ohledně provádění. Přemýšlím nad touhle možností už pár let a furt se k tomu nejsem schopná dokopat :/

Mimochodem, jsi jeden z mála lidí, kdo si oblíbil němčinu, to je skvělé :)

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 21:09 | Reagovat

Basu piv?:)

5 Tey Tey | 14. srpna 2014 v 22:20 | Reagovat

Nebuď smutná, že ses domluvila jinak, než jsi čekala, hlavní je, že jsi to zvládla a že tě to posunulo zase o kus dál. Navíc si myslím, že jsi to zvládla bravůrně, když tě k tomu pan kněz pozval rovnou k němu..
Nabídku určitě využij, takovéhle nabídky se prostě neodmítají...:)

Já ač mám z francouzštiny jedničky, stejně nic neumím. Takže k čemu mi vlastně jsou? Nějak jsem se s ní ještě neztotožnila, za to k angličtině chovám lásku velkou jako ty k němčině. Plno slovíček  ještě sice neznám, furt dělám plno chyb, ale když už je udělám, uvědomím si je a opravím. A nejspíš to taky bude tím, že za celou dobu ve škole mám konečně učitelku před kterou se nebojím mluvit...A tak mluvím, s chybami, ale mluvím.

Tvá brigáda zní ale moc zajímavě, nechtěla by jsi nám o ní ještě něco napsat? Přeju Ti hodně štěstí do dalších let s němčinou! :-)

6 Sydney Sydney | E-mail | Web | 14. srpna 2014 v 23:19 | Reagovat

Úplne sa mi zatvárajú oči, ale musím ti ešte napísať komentár! :) Ale najprv ti však odpoviem na otázku. Ja neviem čím to je, žiaden fotografický kurz nemám a o fotografovanie sa nejako zvlášť nezaujímam. Len na blog alebo s babami keď sa fotíme vonku/na výlete. Možno to bude tým, že fotky vo photoshope zosvetlujem. Vždy to potom vyzerá lepšie :)

Osobný rast. Krásne slovo. Nemčina je pre mňa srdcovkou. Ani nie preto ako znie, ale že sa ju učím aj doma, aj v škole. A hlavne filmy som už videla v nemčine viac krát a človek si po čase uvedomí niektoré slová. napríklad mám aj pár pesničiek ktoré sa mi v nemčine páčia :D Ale nikomu ich nepúšťam, lebo by ma hnali že ako to môžem počúvať. Ale čo kašlať na to, čo sa páči mne to budem počúvať :D

Toto tiež aj mňa niekedy štve. Keď mňa napríklad niekto poprosí z nemčinárskej skupiny aby som im preložila nejaký text a ja poviem : "Keď vieš ako sa povie napr. minulosť, nezabudnuteľný," Ale naozaj to sú ešte také slová s akými sa dá stretnúť, ale kopec slov čo by človek naozaj potreboval sa v škole neučíme. Preto som si zaobstarala pre 2 rokmi knihu nemčina, 15 000 slovíček ve 126 tématach. Je v nemčine ale vyhovuje mi. Len niektoré slová napríklad karnát, musím si to hľadať na internete čo to je. Ale zas veľa českých slov viem, ale karnát poznám akurát z príbeh žraloka :D  Väčšina filmov je v  češtine, tak slováci mám dobrú českú zásobu :D Už len si osloviť tých 15 000 slov v nemčine :(

7 PaPája PaPája | Web | 15. srpna 2014 v 18:18 | Reagovat

Jako malá jsem hrozně moc chtěla provádět po nějakém zámku nebo hradu. Dokonce jsem si opsala celou historii zámku Dětenice, kam jsme dříve hodně jezdili do vedlejší středověké krčmy. A ten zdejší zámek mě tak oslovil, že jsem doma uměla tu celou minulost zdejšího panství nazpaměť a vyprávěla ji doma rodičům. :D
Ale už mě to dávno asi opustilo...

Celkově průvodkyně docela obdivuju. Ono se toho naučit tolik, a pak ještě odpovídat na zvídavé dotazy návštěvníků, to aby si člověk nastudoval nějakou bichli. :-) No, a ještě v cizím jazyce! To se tedy klaním. Kéž bych uměla tak dobře francouzsky, jako ty německy. :-)

A s tím německým pánem máte dobrou historku. Takové milé věci se nedějou každý den. :-)

8 Zítra Zítra | Web | 16. srpna 2014 v 12:59 | Reagovat

To je tak inspirativní. Děkuju moc. Mě to zahřálo někde na hrudi.

9 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 17. srpna 2014 v 19:22 | Reagovat

Tak to přece jen skončilo dobře :) Já vím, že jazyky mi jdou a mám je ráda, takže bych si něco podobného přála vyzkoušet, ale v angličtině nebo francouzštině, němčina jde úplně mimo mě, i když poslední dobou koketuju, že se ji začnu učit. Nějaké ty základy se vždycky hodí :)

10 Teeda Teeda | Web | 17. srpna 2014 v 22:24 | Reagovat

tak on v těhle chvilkách člověk bývá sebekritičtější než by asi musel. :D

11 that curly girl that curly girl | Web | 18. srpna 2014 v 2:06 | Reagovat

Učím sa francúzštinu 4 roky a toto by som asi nezvládla. Ako sa poznám, polovicu slov by som zabudla. :D Učiteľka vraví, že máme hovoriť, aj keď s chybami. Ale tak radšej budem ticho, než by som mala povedať blbosť. Vidím, že si sa s tým popasovala vcelku dobre, takže to ti gratulujem. :)

12 leani leani | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 13:38 | Reagovat

Páni, tak to tě obdivuju...já sice z němčiny odmaturovala, ale nezvládla bych nic, ani ten talk o pivě :D ale konec dobrý, všechno dobré, hlavně že byl pán v pohodě, mohlas narazit na někoho horšího :/

13 Vendy Vendy | Web | 18. srpna 2014 v 20:43 | Reagovat

Všechno je jednou poprvé. Každý, kdo dnes mluví plynně německy, měl jednou ten samý problém, jak ty. Určitě se to bude zlepšovat! A navíc, tenhle pán vypadal, že to zvládl s přehledem a taktem. A co víc, vyfasovali jste pozvánku na pěkné odpoledne v klášteře.

14 Sentencia Sentencia | Web | 21. srpna 2014 v 10:48 | Reagovat

teda klobouk dolů, na tohle bych asi neměla nervy :) jsi vážně dobrá, že jsi se k tomu odhodlala. Je mi jasný, že to bylo asi o nervy, ale pán rozhodně z tvého vyprávění nevypadal, že by na něm tvůj výklad zanechal trvalé následky, takže to podle mě dobře dopadlo :D

15 leniile leniile | Web | 3. září 2014 v 15:18 | Reagovat

Tak to smekám. Já bych v němčině nedala ani ťuk.
Docela by se mi taky líbilo provádět na zámku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.