Jak jsem začala běhat

26. července 2014 v 15:28 | Magdaléna |  Všednodennost
Jsem asi ten poslední člověk, který by mohl psát o běhu, ale na druhou stranu si myslím, že na mně lze demonstrovat, že když to zvládnu já, tak to dokáže každý. Běhám teprve pár měsíců, moc toho o tom nevím, ale chci a mám chuť. A dokonce mě to i baví.

Ráda bych napsala takový nenásilný článek o tom, jak jsem se vlastně poprvé rozběhla, kde jsem zakopla a kde naopak zrychlila, protože čtu a slyším, jak to spoustě lidem nejde a protože vím, jak to stále nejde mně.



Víte, běh je asi něco, co jsem podvědomě chtěla dělat a co mi dost evidentně nešlo. Vždycky jsem chtěla být jako ty slečny z filmu, co vyběhnou ráno za úsvitu v kraťáskách k řece, uběhnou pár kilometrů a pak si s úsměvem koupí kávu na ulici. Byl to takový muj ideál, který jsem chtěla začlenit do svého života, ale pořád si myslela, že to nejde. A nemusím asi ani říkat, jak nereálný ten ideál byl.

Poprvé vyběhnout nebylo nic těžkého, bohužel jenom na chvíli. Velmi brzo jsem začala fuňět, příliš jsem dupala a po 5 minutách se vracela zahanbeně domů. Vydržela jsem to maximálně týden a pak to vzdala se slovy, že běh není nic pro mě. A ideál slečny v kraťáskách byl v čoudu.

Poměrně nedávno jsem si přečetla zajímavou myšlenku, že začínat sportovat během je blbost. Nevím, jak moc pravdivé to je, nicméně s tím sama za sebe souhlasím. Zvednout tělo ze židle a rozběhnout se je přece obrovská změna a šok. To přece nemůže jít hned. Mně pomohlo, že jsem začala cvičit s s Jill 30 Day Shred. Malinko jsem zesílila, zvykla jsem si na své funění a trošku posunula svou výdrž a práh sebezapření. To pro začátek stačilo.

Začala jsem běhat asi po 2 týdnech cvičení, pěkně pomalinku. Napoprvé 800 metrů tak, abych si našla svoje tempo. Vždycky jsem to vydržela několik dní a pak trošku přidala. Pro mě bylo důležité, že jsem se nikdy nehecovala. Žádné "Doběhnu tam a tam, ať to stojí co to stojí," ale "Tak poběžím někam, abych měla sílu se ještě vrátit. A když to půjde dál, tak se zlobit nebudu." Asi to nezní jako nejlepší motivace, ale mně vážně nešlo o žádný výkon, ale o to vůbec běžet. Chtěla jsem z toho mít radost a ne stres.

Zajímavé zjištění jsem udělala i ohledně doby, kdy běhat. Přijde mi, že většina lidí chodí kolem 7 večer, když už je chládek. To mi nevyhovuje. Asi to zní šíleně, ale vstávala jsem v 5:30, abych mohla běhat. Prostě jsem nazula boty, snědla banán a vyběhla. Po ránu mi to šlo líp, protože byla ještě celkem zima a já neměla přeplněný žaludek (když jdu občas běhat 2 hodiny po večeři, přijdu si jak opilý vlk). Navíc jsem vždycky musela stihnout autobus, tudíž jsem si nemohla říct, že "ten zbytek dojdu". Musela jsem to prostě doběhnout. A co je lepší motivace než čas?

Přijde mi to prostě krásný. Najednou už jsem ta holka, co si opravdu vezme ty kraťásky a běží. Sice ne k řece, ale alespoň kolem lesa nebo do lesa. A co může být hezčí než ranní mlha a vědomí, že jsem široko daleko venku jenom já a srnky? Když mám čas a sílu, prodloužím si občas trasu a vezmu to po trati do lesa. A řeknu vám... když za vámi chrochtá divočák, zjistíte, kolik v sobě máte ještě síly. :) Chce to čas, v mém případě ještě spoustu času, než uběhnu nějakých 8, 10 kilometrů, ale jsem šťasná za to, co je. Nikdy jsem se nechtěla mačkat někde na páse a jen koukat, kolik času mi ještě zbývá. Chci běžet stále dál, poznávatnová místa a připadat si neohrožená. Chci to a proto běhám. Protože běh je dost svobodnej pohyb.


Ještě jednou připomínám, že s během teprve začínám a že na mě jistě spousta nástrah ještě čeká.
Pokud chcete někoho fundovanějšího, běžte se podívat k PaPáje nebo si přeštěte Markétino desatero.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 26. července 2014 v 15:37 | Reagovat

minuly rok som bola schopna zabehnut tych 6 kilometrov bez problemov :D a ja hlupa som sa na to vykašľala, nie len na beh ale aj na cvičenie a teraz som rada ked zabehnem tri :D asi preto že ja skutočne beham štylom dobehnem tam nech to stoji čo chce :D takž obdiv! :)

2 annox annox | Web | 26. července 2014 v 16:09 | Reagovat

Začátky jsou vždycky těžké :D Ne ze začátku, to se člověk cítí hrozně namotivovaný a přesně jak si vystihla, už je fakt tím někým, kdo si vezme kraťasy a jde běžet :D Nějtěžší je asi ten čas zhruba po týdnu, to s tím má většina lidí chuť seknout, ale když vytrváš je to skvělé :)

3 N. N. | Web | 26. července 2014 v 18:46 | Reagovat

Hodně ti závidím. Ten ideál v kráťáskách mám taky před očima, ale bydlím v malé vesničce a když tady někdo někoho vidí běhat, klepe si na hlavu :D Potřebovala bych nějakého parťáka, ale zatím stále marně pátrám :D

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. července 2014 v 18:48 | Reagovat

Hehe :) Můj otec běhá ultramaratony a já jsem na dlouhé běhy po něm, takže si občas s ním zaběhám, ovšem jsou to většinou pěti až deseti kilometrovky.
Já jsem měla největší problém s pícháním v boku, ale už jsem se naučila správně dýchat :)

5 V. V. | E-mail | Web | 26. července 2014 v 22:21 | Reagovat

Možná se v inspiraci kopeme navzájem... :) Každopádně, děkuju za článek. :)

Taky by se mi nejspíš běhalo líp ráno, nikde nikdo a probouzející se den. Můžu se jen zeptat (technická otázka, protože to je taková moje výmluva, proč ne), jak dlouho ti to, máš-li školu, trvá? Zpotíš se a sprchuješ se? A co vlasy? :)

Díky a přeju hodně štěstí v běhání! Třeba taky jednou obuju boty, kdo ví. ;)

6 mengano mengano | E-mail | Web | 27. července 2014 v 8:14 | Reagovat

Jak dobře se mi takový článek čte v poloze ležícího střelce na gauči:) Pokud bych se pokusila obsah článku převést do praxe, zemřu. Sport je můj úhlavní nepřítel a do předem prohraných bitev se nepouštím:)

A ty máš můj obdiv za pevnou vůli a vytrvalost:)

7 Robka Robka | E-mail | Web | 27. července 2014 v 8:31 | Reagovat

Souhlasím s Mengano.:-) Mně by k takovému výkonu nikdo neukecal. Běhám jen na tramvaj či autobus a to jen opravdu zřídka.:-)

8 PaPája PaPája | Web | 27. července 2014 v 10:44 | Reagovat

Tak to je paráda, že si v sobě našla takové odhodlání! :-)

Jinak já mám taky nejraději ranní běh. Mě to dá hrozně moc energie a dobrý pocit do nového dne a třeba takové jídlo, to po celý ten den pak chutná úplně jináč - líp. :D :-) Navíc si můžu klidně s chladnou hlavou dávat golemské porce a ono mi to nic neudělá. :D Ale co se ještě týče doby výběhu - koneckonců, někdy chodím i navečer, hlavně když je chládek!

Co dál dodat, prostě běhání.♥ Nejdůležitější je stejně vydržet, a pak tedy nemám obavy o tom, že bys těch 8 km neuběhla. Hlavně aby tě to, jak píšeš, bavilo - to je snad to hlavní, co jsem si za poslední měsíc uvědomila. :-)

9 Kira Kira | Web | 27. července 2014 v 12:55 | Reagovat

Docela motivační článek ;) Je fajn vidět člověka, kterej ještě nedávno byl jako já, ale kterej se toho nebál, našel odhodlání a začal běhat ;)

10 Ježurka Ježurka | Web | 27. července 2014 v 18:31 | Reagovat

Taky máš můj velký obdiv. Mně také nikdy sport nebral, ale když vidím ve filmech, jak se po ránu spoustu "hrdinů" vleze do tepláků a běhá a má z toho potěšení, tak jim trošku závidím. Ale tobě to přeji a věřím, že to dokážeš ke svému pocitu uspokojení. Tak do toho!

11 Magdaléna Magdaléna | Web | 27. července 2014 v 18:36 | Reagovat

[1]: Já obdiv tobě... zatím se pomalu šplhám ke třem :)

[2]: Mně právě přijde, že za týden, za dva tě to akorát začne baavit. :)

[3]: Bydlím určitě ještě v menší vesničce a možná i proto doporučuju běhat ráno :)

[4]: Lidem jako ty jsem vždycky záviděla... :) Píchalo mě dřív, teď už nějak ne.

[5]: Vstávala jsem v 5:30, šla běhat, pak se vydýchala, udělala snídani, svačinu, někdy i oběd, pak rychle pod sprchu (vlasy ne-e, nemastí se mi, myji je cca 1x do týdne), zajistit kočku, občas připravit batoh a kolem 6:40 jsem vyrážela na autobus :) Ranní vstávání mi až zas tolik nevadí a mám ráda na všechno svůj čas. Takových bláznů je ale asi málo :).

[6]: [7]: Chápu moc dobře. :) Bohužel ráda jím, je to peklo...

[8]: Přesně tak. Zjistila jsem, že když některé ráno vynechám, jsem pak pěkně protivná. A tak radši vstávám, protože jinak sama se sebou nedokážu vydržet :)

[9]: Dík. :)

12 Magdaléna Magdaléna | Web | 27. července 2014 v 18:37 | Reagovat

[10]: Děkuji moc :)

13 Vendy Vendy | Web | 27. července 2014 v 19:53 | Reagovat

Možná i proto, že ráno jsi vyspaná a odpočatá. Večer, po celém dni, už se člověku chce zdlábnout večeři a svalit se na divan :-)
Držíš se dobře! Tak ať ti to vydrží.

14 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 28. července 2014 v 19:34 | Reagovat

Prozradím ti jednu věc.
Na běhání jsem dřevo.
Je fuk, jestli běhám dál, to se mi dělá špatně a na omdlení, nebo na krátkou vzdálenost kde mám vždycky nejhorší čas. Prostě mi to asi nebylo souzeno.
Několikrát jsem to zkoušela a taky bych chtěla být jako ty slečny ve filmech - ale běhání mě prostě ani moc nebaví. Radši mám brusle, kolo a podobné věci. :) Vím, že to není tak účinné jako běh, ale pro mě to je větší zábava.
Závidím ti, že jsi to dotáhla tak daleko!

15 Jay Jay | Web | 28. července 2014 v 20:04 | Reagovat

Jsi dobrá :-) Zajímalo by mě, kdy se dostaneš třeba na těch deset, to už mi připadá jako slušná porce.
Od běhání mě vždycky odrazovalo, že jsou to pořád jen jednotky kilometrů a člověk se při tom sportování pořádně nikam nepodívá. Takže jezdím na kole ;-)

16 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 30. července 2014 v 20:37 | Reagovat

Obdivně pokývala z gauče a šla si přidat večeři. :-D

17 Magdaléna Magdaléna | Web | 30. července 2014 v 20:59 | Reagovat

[13]: Je to možné :) Jsem dost ranní ptáče.

[14]: Jsem na tom úplně stejně. To,že chodím každé ráno neznamená, že mi to jde. Hodně holek by za ty měsíce udělalo větší pokroky :) Ale já jsem ráda, že to vůbec jde. A poprvé mě to i baví :)

[15]: Já bych jezdila hned, jenže všichni kamarádi jsou motorizovaní a samotnou by  mě doma nepustili nikam daleko :)

[16]: Utřela slzu nad snězením celé Pavlovy a lískáčů v čokoládě :D

18 Sentencia Sentencia | Web | 31. července 2014 v 10:53 | Reagovat

já jsem se taky konečně odhodlala... jenže po 14 dnech u mě snahu zabilo bolavé koleno, kvůli kterému jsem nemohla skoro ani chodit a teď se už bojím začít znovu ze strachu, že se bolest vrátí... musím to nějak všechno ještě promyslet a vymyslet :D

19 Em Zet Em Zet | Web | 31. července 2014 v 21:25 | Reagovat

To je ale dobrý nápad běhat takhle ráno, když tě tlačí čas, pak se nemůžeš na nic vymlouvat, haha :D Tyjo, já jsem také zkoušela běhat, ale po pár dnech jsem to vzdala. Možná ze stejného důvodu jako ty. Já si svou postavu udržuju téměř každodenním šíleným tancem v mém pokoji. :D A to si nedělám srandu. Miluju nasadit si sluchátka a vymýšlet děsné choreografie. :D Vždycky nemůžu dýchat po několika písničkách a je to opravdu velký zápřah - tedy všechny mé svaly jsou v zápřahu. :D :D

20 Teeda Teeda | Web | 14. srpna 2014 v 16:56 | Reagovat

Jó.. to já jsem lajdák. No nic.. musím se na to zase vrhnout. :) Ale fandím ti! .)

21 Janča Janča | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 19:45 | Reagovat

Dost ti závidím, že jsi to zvládla (tu 30denní výzvu a teď i ten běh). Taky bych strašně chtěla, ale nemám dost vůle. :(

22 Mirka Mirka | 23. srpna 2014 v 11:57 | Reagovat

Ahoj, já jsem taky z malé vesnice, začala jsem běhat před 2 lety, přičemž jsem před tím trpěla totálním odporem k běhu a udivuje mě, že mě to baví, a to dost. Nechci vypadat jako ty metrákové Mařky, co  mě stoprocentně tady u nás pomlouvají, ale  nebudu se přece celý život zabývat tím, co by tomu kdo řekl. A za ten pocit pobíhání v lese to prostě  stojí! A lidi si zvyknou, ostatně drbou proto, že je žere, že by samy/i nikdy takhle nevyběhly/i. Běhu zdar!

23 Milos Milos | 5. června 2016 v 10:04 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.