Svět sám pro sebe

19. dubna 2014 v 22:17 | Magdaléna |  Z hlavy

Víte, ony ty knihovny nejsou až zas tolik o knížkách...




Když jsem byla ve druhé třídě, vzala nás paní učitelka do naší vesnické knihovny. Byla jsem tam poprvé a nadchlo mě to. Ještě ten den jsem tam dotáhla mamku, donutila jí zaplatit 25 korun a odnášela si v rukou pár pohádek. Tak nějak to asi začalo. Jak jsem rostla, rostly i knihy na mém kontě. Pamatuji si, jak se mě paní knihovnice někdy ve čtrvté třídě zeptala, zda všechny ty knížky čtu, nebo si je jenom prohlížím. Neměla jsem jí ráda. Tu knihovnici. A tak jsem si začala půjčovat knížky bez obrázků.

Na druhém stupni existovalo takové nepsané pravidlo, že kdo něco znamená, chodí po škole do knihovny. Na internet. Jen tak si sednut. Já si půjčovala knížky. Pak začala i kamarádka. A pak další. A kamarád taky... Tak trošku jsem je učila číst. Hltala jsem Paoliniho a celé dny nic nejedla. Eldest za víkend. To byly časy. S kamarádkou jsme odpočítávaly dny do vydání třetího dílu. Půjčovala si knížky načerno, protože knihovnice věděly, že je do pár dnůdodám zpět.

V knihovně se budovaly lásky. Sedělo se v dětském koutku a řešilo, jak zaujmout Kubu. A Radka. A všechny. V knihovně se mi také nešťastnou náhodou podařilo otočit obrazovku vzůru nohama tak, že i myš fungovala obráceně. Jako teenager jsem tam chodila s kamarádem číst Čtyřlístek. V 15 letech. A bylo to super.


Když jsem přišla na gympl, první, co jsem si zařídila, byla kartička na obědy a hned potom registrace do knihovny. Školní knihovna. Zelená a velká. S první knihovnicí, která mi kdy byla sympatická a která se po 2 letech naučila moje jméno. A tam to nějak skončilo. V prváku jsem si půjčila Loukotkovou a ještě jí nevrátila. Vlastně si ty knížky spíš půjčuju a už je nečtu a nevracím. Taky tam sháním povinnou četbu, která nikdy není, obzvláště měsíc před maturitami. A tak si odnesu další nepovinný úlovek, který asi nepřečtu. Nevím, možná to dělám proto, abych vyzkoušela knihovnici, zda si mě stále pamatuje.

V gymplácké knihovně tráví čas kluci z nižšího gymplu, kteří hrajou na počítači hry. Také tam chodíme my, když si potřebujem lehnout. Je tam koberec. A polštáře. Je tam 5 vydání Dekameronů, které asi nikdo nikdy doma neměl, a permanentní nedostatek Hemingwaye a Orwella. Taky Čapek často chybí.

U knihovny je klub, kde si člověk může zahrát pinpong, uvařit kafe, nebo uspořádat koncert. Nedávno se tam konal Votočvohoz LIVE. Tam jsem potkala Emila Hakla a došla k názoru, že si Magnesiu Literu nezaslouží. Klub je místo, kam se chodí po škole. A vlastně je to úplně stejné jako tenkrát na té základce. Jen ten počítač se mi otočit už nepodařilo. Nikdy.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caroline* Caroline* | Web | 20. dubna 2014 v 1:38 | Reagovat

Taky jsem na základce hltala všechny knížky, chodila si pro další a další díly, byla naštvaná, když je v knihovně neměli, pak jsem šla na gympl a už byla jen povinná četba a šílená nechuť číst... Až na pár výjimek. Ale přijde mi to docela smutné :-/ čekám, že se mi to někdy vrátí a nějaká kniha mě přiměje zase číst, jen proto, že ji číst chci.

2 Kariol Kariol | E-mail | Web | 20. dubna 2014 v 8:43 | Reagovat

Já jsem do knihovny začala chodit při čekání na hodiny flétny. S prarodiči. Bylo to fajn. Jenže pak se přehoupl první stupeň v gympl a já se tam se staroušky vydávat nechtěla, protože jejich vážně ponižující vychloubání se mými bezvýznamnými úspěchy se nedalo vydržet. Puberta.
Pořád do knihovny chodím, ale už moc ne. Nemám ráda ty obalované knížky. Nemám ráda, když dostanu chuť na určitou knížku a než ji dostanu do rukou, už tu chuť ztrácím. Mnohokrát jsem si knížky půjčila a nepřečetla je.
Nu, tak jako tak mám knížky ráda a moc ráda čtu. Což ostatně víš. Někdy o prázdninách mám v plánu vytřídit mou záhy plnou knihovničku a předat dál knihy, které už číst nebudu. Není jich mnoho, mám docela dobrý vkus (aneb když už si kupuju knížku, pořádně to zvažuju, protože si je nekupuju moc často...).

Mimochodem, tu knížku od Hilského doma máme. Mamku učil na vysoké a tak doma máme takovou drobnou sbírku. Jak teď ve středu bude den knih bez DPH, budu mamce kupovat nějakého kompletního Shakespeara  přeloženého Hilským, tak si ho alespoň konečně přečtu. :) Mimochodem, tobě se ta představa mě jako překladatelky hodně líbí, co? :D :)

3 El.Michelle El.Michelle | Web | 20. dubna 2014 v 11:31 | Reagovat

Já když jsem byla menší, tak mě právně naopak knihy moc nebraly. Ale od čtrnácti let hltám jednu knihu za druhou :) Miluji, když jdu do knihovny a vybírám si knihy. Dokázala bych tam strávit klidně i celý den :)

4 Vendy Vendy | Web | 20. dubna 2014 v 11:51 | Reagovat

Tvoje knihovnické zážitky jsou originální. Zaujalo mě, že v té druhé knihovně jsi přestala číst. Proč? Přestalo tě to bavit nebo jsi měla víc jiných akcí? Loukotková je dobrá, zkus se do ní začíst.
Taky jste tam měli príma zařízení. A co s tím Haklem? Choval se jako pitomec? Nebo proč jsi přišla na ten názor, že si cenu nezaslouží? (Což mě utvrdilo v mém náhledu na umělce a spisovatele vůbec, oddělit jejich osoby od jejich děl, protože třeba píšou nebo hrajou nebo zpívají fantasticky, ale ve skutečném životě jsou to pořádní trotli :-)
Samozřejmě nemusí být takoví všichni.

5 Janinka Janinka | Web | 20. dubna 2014 v 12:43 | Reagovat

Zajímavé zážitky z prostředí knihoven, vrací se mi vzpomínky - jeden čas jsem chtěla být dokonce knihovnicí :-D.

P.S: obrazovku i myš otočíš současným stisknutím ctrl, alt a šipky dolů. Zpátky vrátíš ctrl, alt a šipku nahoru. Jo, a jde to otočit i na bok :D.

6 Magdaléna Magdaléna | Web | 20. dubna 2014 v 13:12 | Reagovat

[1]: tak koukám, že to máme úplně stejně, i když povinná četba v tom u mě nehrála asi až zas takovou roli.

[2]: Jedna z věcí, které se mi na gymplácké knihovně líbí (kromě prostředí a knihovnice), je to, že velká většina knih je neobalených :)
Mamku učil Hilský? :O Tak to musel být zážitek. Já byla na pár jeho přednáškách a neuvěřitelný! Závidim.
Den bez DPH je už ve středu?! Díky za připomenutí. Úplně jsem to vypustila. :)
Mimochodem líbí :)

[3]: :) Já mám knihovny také ráda. Ale většinou mám problém s tou knihovnicí :)

[4]: No, nějak mi na čtení nezbývá čas. Obecně jsem asi na gymplu trochu zrychlila životní tempo a můj zvyk prosedět u knížky celý den už pak nebyl reálný. Nejsem ten typ člověka, co by četl každý den 20 minut. Když čtu, tak většinou na jeden zátah :)
Hakl mi prostě přišel jako primitiv. Nevím, je to jen můj pocit, ale nepřišlo mi, že píše ze svého přesvědčení. Je to pro něj práce. Peníze. Nelíbilo se mi, jak se vyjadřuje, ... a upřímně ani nejznámější kniha O rodičích a dětech mě nezaujala ani trochu.
To oddělení je zajímavý nápad. Ale já to asi tak úplně nedokážu. Líbí se mi třeba písničky Tomáše Kluse, ale jako osoba mi nesedí. Na druhou stranu kapelu Kryštof až zas tolik neposlouchám, ale naživo jsou to sympaťáci :) A já z toho pak mám takový rozpor. O to víc pak ale vnímám třeba Olgu Špátovou, která točí skvělé dokumenty a zároveň je to jedna z nejpříjemnějších osob, které jsem měla možnost potkat.

[5]: No, jsem ráda, že ses pro to nerozhodla :) Mám totiž takovou teorii, že to člověka nějakým způsobem poznamená (a ne úplně pozitivně). Ale samozřejmě existují i výjimky :)
P.S. Nejde mi to :)

7 Ježurka Ježurka | Web | 20. dubna 2014 v 19:14 | Reagovat

Víš, že já ani nevím, jestli už v té dávné a dávné době, když jsem já chodila do základky byly vůbec knihovny? U nás, kde byla škola 1.-4.třída ani nevím. Ale určitě to byla škoda.

8 Teeda Teeda | Web | 21. dubna 2014 v 11:05 | Reagovat

Jó.... já to más knihovnama trochu jinak. Po mě je to větší posvátnost. Ale bez rozdílu každou mám ráda. Ve všech jsem strávila vždycky hodně času a čekalo mě tam vždy nespočet objevů. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.