Rozhovor s Pandorou nejen o skautingu

27. března 2014 v 20:07 | Magdaléna |  Nevšednodennost
Už ani nevím, jak jsem Pandoru poznala. Asi přes nějaký komentář, ať už tady nebo někde jinde. A od té doby mě blog téhle slečny nepřestává fascinovat. Nevím, možná je to tím, že je to nejmladší blogerka, kterou znám a kterou pro mě má smysl číst. Možná je to proto, že je (stejně jako já kdysi) bývalá skautka. Kdo ví... Jedno je však jisté. Pandora je v blogovém světě výjimečná - snoubí se v ní čistota a chuť si užívat života, umí se dívat na věci z nečekaných úhlů a ráda kritizuje, co se jí nelíbí - a to nemálo výstižně.

Proto, když jsem viděla, že Pandora dělá rozhovory, ozvala jsem se. Napadlo mě, že by její otázky mohly být zajímavé. A její odpovědi jakbysmet. A tak se stalo, že jsme se navzájem vyzpovídaly. Já se svými otázkami točila z velké části kolem skautingu, nicméně zabrousily jsme i ke krásným místům naší republiky či ke sprostotě. A Pandora poskytla odpovědi vskutku kouzelné.





  • Někteří mí čtenáři tě pravděpodobně neznají, mohla by ses v pár větách představit?
S radostí :-). Je mi dvanáct, jsem z Prahy, miluju divadlo a jsem skautka. Mívám hodně junácky vyhraněné názory a líbí se mi věci, které se nosily v šedesátých letech. (Myšleno nejen oblečení, u kterého to zas tak extrémní není, ale hudba, vtipy a zábava.) Snažím se žít život naplno, nic nevynechat a užít si svého dětství. Na druhou stranu se na sobě snažím zapracovat - pokouším se žít spořádaně a nic neflákat, abych jednou něčeho dosáhla. Ale nebojte, mám i své lidské stránky. Po zmrzlině a čokoládě bych se mohla utlouct.

  • Jak jsi vlastně přišla na nápad založit si blog? Měla jsi nějakou představu, kam chceš ubírat?
K blogu mě vlastně zavedl můj předchozí web Arův Ararat. Byl (a je) to vlastně takový internetový časopis, avšak značně přeplácaný a především nikým nečtený. A já jsem zatoužila začít někde, kde si mě lidi všimnou, někde, kde to zatím nebudou znát mí spolužáci a hlavně někde, kam nebudu psát rady ani návody, ale to, co si opravdu myslím. A vlastně jsem u toho zůstala - na stránkách najdete především moje úvahy.

  • Jsi skautka. Jak si se k tomuto "koníčku" dostala? Byla to tvá vlastní iniciativa, nebo jsi šla v rodinných stopách?
Za všechno může babička. Nikdo z naší rodiny krom ní junákem nikdy nebyl a babička, zklamaná svými dvěma staršími vnoučaty, které skauting patrně nezaujal, konejšila se vyprávěním o svých dětských letech té nejmladší. Nejspíš ani nečekala, že to budu zrovna já, kdo půjde v jejích stopách, ale stalo se. Já jsem se pro skaut asi narodila. (Zaujalo mě to natolik, že jsem na svou první schůzku vyrobila papírový model tábora, který byl následně světluškami rozšlápnut a já jsem pochopila, že jakoukoli tvořivost v rámci oddílu můžu zatím vzdát.)

  • Kdybys měla nezasvěcenému vysvětlit, o čem (pro tebe) skauting je, bylo by to...?
To je pěkná moc pěkná otázka. Nejdřív bych začala tak nějak obecněji. Skauting má dvě hlavní odvětví - tělesné a duševní. Na jednu stranu je cílem skautingu připravit mladého člověka na život (o čemž svědčí i naše heslo: Buď připraven!). Do tělesné části patří sport, příroda, šikovnost, všechno, co by měl skaut umět, aby byl skautem a ne takytáborníkem. Ale je tu i druhá strana - ta, které je jedno, jací jsme zvenčí, ale snaží se z nás vychovat dobré a správné lidi po stránce duševní. A její cíl, myslím, popisuje - více než slib a zákon - trojice skautských povinností. Jsou to povinnosti k nejvyšší Pravdě a Lásce, k bližním a k sobě (tudíž tam patří i vzdělávání se apod.). To je tedy poslání skautingu obecně. A co znamená skauting pro mě?
Především je to životní postoj. Základna myšlenek. Je to něco, co jsem si vzala za své a už to nepustím. Není to ale jen návod pro život. Je to i učitel, který Tě naučí žít. Je to škola, kterou si užiješ. Ale není to jen škola., je to i zdroj zážitků a kamarádů. Je to jedno velké společenstvo, které má stejný cíl. Jsou to mí nejlepší kamarádi a- Co mě s nimi spojuje? No právě ten životní postoj.
Jak jsem napsala do jedné slohovky: Skauting mi zesílil paže, zrychlil nohy, zbystřil smysly, obrnil nervy, otevřel srdce a připravil na křeče ze smíchu.


  • Z některých tvých článků je patrné, že se někteří tví kamarádi dívají na skauty skrz prsty. Co konkrétně jim vadí a jak se s tím vypořádáváš ty? Jak prožíváš např. den v kroji?
Chyba bude asi ve mně. Mnozí z mých kamarádů totiž neznají krom mě žádného dalšího skauta a tak si o nás vytvářejí trochu podivnou představu. Obecně je totiž známo, že já jsem takový všestranný podivín. A tak si lidi v mém okolí myslí, že všichni skauti milují Semafor a další "sto let staré věci", nebo že v životě neřekli sprosté slovo (což mimochodem neplatí ani o mně).
Den v kroji je pro mě velkým svátkem. I když ráno trochu váhám a v autobuse se cítím tak nějak zvláštně, vlastně si to moc užívám. Líbí se mi, že můžu ukázat, že já se nebojím, že já mám za co bojovat a že to myslím opravdu vážně. A dvojnásobným svátkem pro mě je, když se mi k tomuto podaří přemluvit i další spolužačky - skautky.

  • Kdybys na sobě mohla/měla změnit dvě věci, které by to byly?
Já vlastně ani nevím. Chtěla bych se úplně přerovnat, ale přesto jsem se sebou vlastně spokojená. Každopádně bych té změny, ať už jakékoli, chtěla dosáhnout vlastními silami, nikoliv otočením kouzelného prstenu. Ale, abych odpověděla na otázku: přála bych si být téměř (nikolivěk úplně) dokonalou skautkou a trochu bych omezila tu svou lásku k čokoládě.

  • Máš vyspělé názory, píšeš bez chyb, ... Čím bys chtěla jednou být?
Vyspělé názory? Já musím protestovat! Důležitější než názory je chování a to se mnohdy těmi mými, (budiž, tak vyspělými) myšlénkami vůbec neřídí.
Snažím se psát bez chyb, protože to vůči čtenářům přijde jako samozřejmá slušnost a pak - nedělá mi to velké potíže. Čeština je mým nejoblíbenějším předmětem a přestože nečtu moc, přečetla jsem toho tolik, že se mi pravopis dostal do krve. Samozřejmě, že se taky čas od času spletu, ale snažím se ty jazykové zádrhely omezit.
Čím bych jednou chtěla být...zajímavá otázka. Ač to nedávám na blogu moc najevo, mu velkou láskou je divadlo. V koutku srdíčka jsem se ještě stále nevzdala svého snu být herečkou, avšak čím dál tím víc je jasné, že to není ta nejlepší volba. Ne že bych byla nějaký vyložený antitalent, ale dostat do hereckých kruhů a udržet se v nich vyžaduje pevné nervy a dobré známosti. A já zatím nemám ani jedno. Každopádně bych chtěla dělat něco, co by mě bavilo, čím bych byla alespoň trochu užitečná a nevadilo by mi, kdybych při tom byla trochu vidět na veřejnosti. Jsem holt takový předváděcí typ.

  • Nejen jako skautka jsi určitě navštívila spoustu krásných míst ČR. Které ti nejvíce utkvělo v paměti a které bys nám doporučila k návštěvě?
Celá česká republika je krásná. I když ji někteří nemají rádi jako svou vlast, musí uznat, že má nádhernou přírodu. Nejsem nějaký velký znalec, ale byla jsem už všude možně a všude možně se mi to líbilo. Ale abych pravdu řekla, z České Republiky mám nejraději jižní Čechy. Znám je nejlépe, protože tam máme chalupu. Nedaleko ní jsem našla místo, které docela odpovídalo mým představám o jednom tábořišti z knih Jaroslava Foglara, a tak jsem ho nazvala Sluneční zátoka. Možná, že když se vypravíš hledat po Táborsku, třeba ji najdeš ;-).

  • Hodně se vymezuješ vůči blogu jedné slečny s omezenou slovní zásobou (čítající převážně sprosté výrazy), přesto si s ní v minulosti dělala rozhovor. Co tě k tomu vedlo?

Zajímalo mě to. Jsem od přírody zvědavá, a tak jsem neodolala ani tomuto pokušení. Chtěla jsem vědět, co na takovéhle otázky odpoví člověk, který má na čele nálepku "může si dovolit všechno" a musí si ji tam udržet stůj, co stůj. Zkrátka, že nemůže odpovědět jinak než vulgárně, ačkoli to na některé z otázek snad ani nešlo. (Ovšem, jak vidíš, ona to vyřešila přímo úchvatně.) A napadlo mě, že bych taky mohla kousku světa ukázat, jak takové výrazy působí ve slušném prostředí strašně rušivě.

  • Představ si, že můžeš ovlivnit svět, nějakým způsobem ho změnit. Máš neomezenou moc... Jaké by byly tvé zásahy?
To je zajímavá otázka. Vlastně mám dvě verze.
1) Tady provedu jenom pár drobných, ale zato zásadních změn. Rozhodně bych nezrušila zlo, protože by pak zmizelo i dobro. Nějací zlouni by tu měli zůstat, aby lidé věděli, jací nesmí být. A museli by zvítězit klaďasové ;-).
2) Nebo bych mohla svět přestavět celý odshora až dolů. Zařídila bych to tak nějak, aby měla každý svůj svět. Takový, jaký ho chce. Jaký si ho představuje nejlepší. Vypadá to jako strašná konina, takže do podrobností už zacházet nebudu.

  • A otázka na závěr. Jaké roční období je ti nemilejší? Může to na tobě okolí nějak poznat?
Nejraději mám léto. Na každém ročním období mám něco ráda (snad kromě podzimu, u kterého jsem zatím nenašla vyjma babího léta jediné plus), ale léto u mě jednoznačně vede. Mám s ním spojený tábor, koupání, volno, zmrzlinu, babičku a dědečka, přírodu....Poznat to na mně je. Většinou bývám mezi prvními, kdo si berou kraťasy a nanuky si kupuji celoročně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 27. března 2014 v 20:20 | Reagovat

Tak skautka, no vida jí...:)

2 Joina Joina | Web | 28. března 2014 v 6:04 | Reagovat

Téda, to je, ale dobrý rozhovor :)

3 Kariol Kariol | E-mail | Web | 28. března 2014 v 15:24 | Reagovat

Pandoru znám, jen ji nesleduji pravidelně. Rovněž jako bývalá skautka obdivuji její cíle a ambice, já ve dvanácti taková jako ona nebyla a pořád nejsem a nejspíš ani nebudu. :)

4 Vendy Vendy | Web | 29. března 2014 v 21:42 | Reagovat

Četla jsem u Pandory, četla jsem i tady, je to dobrý rozhovor, dobré otázky a dobré odpovědi. Pandora je nadějná holka, ve svých letech má moc pěkně vedený blog, tak doufám, že bude psát ještě dlouho.

5 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 30. března 2014 v 14:35 | Reagovat

Když jí čtu, velmi se stydím za své rádoby vyspělé dvanáctileté já. Mělo by se jít zahrabat. Hluboko.

6 Em Zet Em Zet | Web | 1. dubna 2014 v 13:47 | Reagovat

Na 12 let píše fantasticky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.