Může čokoláda bolet?

6. března 2014 v 22:58 | Magdaléna |  Z hlavy
V týdnu jsem byla na festivalu Jeden svět a viděla film, který ve mně vzbudil řadu otázek a pochyb.
Kolik skutečně stojí čokoláda?
Kdo šil moje gatě?
Jakou cestou prošla moje houska?
Nakolik může mnou koupené zboží bolet někoho na druhém konci planety?




Jeden svět je festival dokumentárních filmů, který tu už běží několik let. Letošním tématem byla Práce, pojatá z různých úhlů pohledu. Já jsem jela se zeměpisným seminářem (na který nechodím :)) na dva filmy, z nichž jeden se jmenoval Podezřelá čokoláda. Abych řekla pravdu, doma jsem zvažovala, že vezmu na cestu jednu Milku, ale po zhlédnutí jsem byla ráda, že jsem ji nechala doma.

Ve zkratce se jedná o projekt jednoho muže, který se rozhodl vzít doslova kampaně a spoty velkých čokoládových firem demonstrující sociální odpovědnost a jel do Ghany a na Pobřeží slonoviny zjistit, jak se věci skutečně mají. Co objevil, si asi umíte představit.


Nevím, zda jste někdy přemýšleli o tom, odkud se vaše tabulka čokolády bere a co všechno za ní třeba mohlo stát. Nechci apelovat na malé pracující černoušky toužící po vzdělání, nicméně pár věcí mi v našem světě přijde nefér.

Abychom měli čokoládu, jsou třeba kakaové boby. Ty rostou právě ve východní Africe. Jenže sami se nesázejí ani nesklízejí. Dělají to farmáři - a tak je to správně. Jenže! My chceme čokolády hodně, a abychom ji mohli mít tolik, potřebujeme, aby byla levná. Farmáři v Africe jsou tedy "nuceni" zaměstnat děti, které pracují prakticky jen za stravu. Do školy nechodí, protože tam beztak žádná není.

Na tuto problematiku se poukazuje už několik desítek let. Viděla jsem podobně zaměřený dokument ohledně hraček, značkových džínsů, a dokonce i mobilních telefonů (Krev v mobilech). Firmy vědí, že se na to bere zřetel, tudíž se angažují. Nestlé rozjelo několik projektů na zaškolení farmářů, postavilo školy a zavedlo lokální administraci. Jenže dokument ukazuje, že ne vše funguje tak ideálně. Škola zůstala nedostavěná, administrace je značně netransparentní a děti dál sbírají boby a nosí těžké náklady. Zato Nestlé natáčí reklamy s usmívajícími se černoušky.


Nejsem nijak přehnaně zaujatá, tudíž jsem po zhlédnutí scény, kde se chlapec sekne mačetou, neměla chuť jet do Afriky a začít s dobrovolnickou činností. Dokonce ani nevěřím, že je situace zak zoufale černobílá (spíše černá). Nestlé má určitě projekty, které fungují. Mě ale děsí něco trochu jiného - ta představa zvrácenosti, s jakou chceme stále víc. A levnější. A víc. A levnější… My v Evropě a Americe a leckde jinde. V Americe se to svádí na povrchní konzumní společnost, u nás zase na generaci, která zažila nedostatek a fronty nejen na banány. Jenže já vidím i sebe, vidím tu svoji "radost", když seženu Lindt o dvacet korun levnější. A tam se to asi bere…

Po filmu následovala diskuse s dívčinami z Fair Traid, což je značka deklaující solidní zacházení a odpovídající mzdy. Existují i další značky, nicméně dokument ukázal, že například logo zelené žabičky je dost zprofanované. A pak je ta důvěryhodnost trochu sporná. Slečny mluvily o tom, jak probíhají kontroly, zmínily velmi důležitý fakt, že ony nejsou dotovány žádnou velkou firmou (narozdíl od žabičky).

A já jsem tak najednou přemýšlela, jak máme ten svět pokroucený, jak využíváme ty, které ani neznáme. A myslela jsem na to, proč dovážíme tolik tun jablek do Německa, abychom přibližně stejné množství mohli přivézt, hádejte odkud - no přece z Německa. A nejde jen o jídlo. Jsou tu i džíny, značkové, které šijí holky v mém věku támhle někde v Bangladéši. A nějak tak nevím, co s tím. Džíny jsem asi před rokem přestala na pár týdnů nosit, jenže co si tím člověk pomůže, když sukně je vyrobená taky tak? A pak jsou tu houbičky koupené ve vietnamské tržnici, které na sobě mají jméno českého výrobce.


Jó, je to těžko pochopitelné. V hlavě mám spousty otázek a v břiše housku, která stála dvě koruny. Ani nechci vědět, kolik se zaplatilo pekaři, řidičovi, distributorovi, tvůrci reklamy, … A nejsou to lidé z Ghany, bydlí třeba o jen pár kilometrů dál.

Zdroje fotografií: TADY, TADY a TADY
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Takara Takara | Web | 6. března 2014 v 23:55 | Reagovat

Jeden svět...ty filmy mě vždy dostanou...žijeme v opravdu smutném světě...Určitě by se pomoci dalo, kdyby se nejbohatší státy místo zbrojení a hádání se o území, soustředily na kvalitní humanitární a dobrovolnickou pomoc...pak třeba...možná...by mohlo dojít k změnám...problém je v tom, že ostatní kolem svět tohle moc netrápí...i to je svět, ve kterém žijeme...

2 Slečna A. Slečna A. | Web | 7. března 2014 v 13:35 | Reagovat

Au.
Vždycky je mi hrozně když si něco takového uvědomím. A uvědomuji si to poměrně často. Když odcházím z obchodu a říkám si, že jsem tam zase nechala hromadu peněz a pak si říkám, že to vlastně zase taková hromada není, protože kdybych si to měla všechno obstarat sama, tak umřu asi hlady a nahatá.
Ten svět je šílený.

3 avant-garde avant-garde | E-mail | Web | 8. března 2014 v 2:06 | Reagovat

na čokoládu jsem chtěl taky jít, nakonec jsem se rozhodl však pro Závisláci, kde se mluvilo a tábory pro internetově závislé děti v číně.. taky zajímavý dokument, doporučuji.

4 Zítra Zítra | Web | 8. března 2014 v 9:39 | Reagovat

Přesně. Raději si připlatím za Fair Trade než se trápit pocitem viny, že jsem svojí západní rozežraností někoho "vykořisťovala".
Ale je otázka jak doopravdy Fair Trade je fair. Myslíš že se někde dá dohledat pravý původ fair trade produktů?
Děsí mne představa nekonečného růstu ekonomiky, kdy musíme utratit za zboží každý rok o trochu více, aby se neřeklo, že ekonomika skomírá nebo že je krize.
Viděla jsem několik takových filmů, jeden za všechny mou doporučit: Learning from Ladakh (1993)

5 M. M. | Web | 8. března 2014 v 11:33 | Reagovat

Perex clanku jsem cetl rozespalej ve 2 rano, jeste s preklepem v nadpisu. Pod tim "Jakou cestou prosla moje houska?". Mzoural jsem na to a rikam si, jestli mi nehrabe nebo co :-D
Jinak tohle tema... na jednu stranu vyvoz a dovoz hybe celou ekonomikou a netoci se jen na domacim trhu a to je prospesne. Otazka je, jak je to logicke.

6 Kariol Kariol | E-mail | Web | 8. března 2014 v 13:59 | Reagovat

Občas je fajn se nad tím zamyslet, ale podle mě to jednotlivec nevyřeší. Nebo asi nikdo. Tenhle svět je celej jenom o penězích a kvantitě.
Promiň, nemám nějak chuť psát víc, i když jsem původně chtěla. Rodiče umí zkazit den...

7 Teeda Teeda | Web | 8. března 2014 v 14:11 | Reagovat

Jak si psala, není to černobílé. Já třeba mám radost, když je milka v akci. Nemyslím, že jsem bezcitná nebo tak, ale já mám co dělat, abych z brigdy utáhla školu, bydlení a nějak kloudně fungovala. Kdybych měla žít a kupovat jen tak, aby z toho nemohlo být nikomu smutno, myslím, že by to ani dneska už nebylo reálné. Lidi jezdí auty, kupujou oblečení s Asie, používají chemii, drancujou životní podmínky. Nemám pocit, že když si tu čokoládu v akci nekoupím, tak něco změním.
Čím samo sebou neříkám, že je to dobře.

8 Amelie Amelie | E-mail | Web | 8. března 2014 v 16:48 | Reagovat

kdysi jsem viděla dokument, jak děti vyrábějí nábytek, taky mi z toho nebylo dobře. kde seženu tyhle filmy? Eliška by se na ně chtěla podívat... Díky.

9 zobludaria zobludaria | Web | 8. března 2014 v 18:11 | Reagovat

Zamýšlení je pěkné, nicméně se jen tak nic nezmění, protože dobře zaběhnutý globální byznys nekoupení oné housky nezměníš

10 Vendy Vendy | Web | 8. března 2014 v 20:29 | Reagovat

To máš těžký. Mít skutečně průměrnej plat, tak si můžu dovolit kupovat výrobky Far Trade a farmářské bio výrobky. Ale pokud taktak přežívám od výplaty k výplatě a peníze mi vyjdou na základní poplatky a nějaké potraviny, pak beru to, co je levnější, včetně oblečení. Je mi jich líto, to ano, ale copak u nás nejsou také lidi, co dělají za minimální mzdu a nekřesťanskou pracovní dobu? Sice nechodí polonazí, ale denně devět až dvanáct hodin (s neplacenými přesčasy), dojíždí kolikrát do práce hodinu nebo dvě (jen do práce, pak ještě jednou tolik z práce), prakticky přijdou dom, vybaví to nejnutnější a padnou do spánku. Ráno vstanou a to celé dokola. A nemůžou si vybrat, nemůžou hrdě prohlásit, že tohle nebudou snášet a odejít hrdě čelem, když je takový žalostný stav na trhu práce.
Nekupovat kvůli tomu čokoládu nebo džíny, ničemu nepomůže.

11 Magdaléna Magdaléna | Web | 9. března 2014 v 21:41 | Reagovat

[1]: Já jsem ohledně té humanitární pomoci trochu skeptická. Sama nevidím zcela jasné řešení...

[2]: Já si to uvědomuju vždycky, když třeba stříkám rajčata (a když mi angličtinář tvrdí, že to jde i bez nich), když sbíráme brambory, když jsem vstávala ve 4  hodiny ráno ke krávě...

[3]: Já si dokument vybrat nemohla, ale Závisláci by mě zajímali rozhodně!

[4]: Já říkám, že si připlatím, když na to budu mít (viz koment Teedy)- Momentálně peníze celkem mám, takže kupuju kvalitu a šetrnost, z části. Až peníze nebudou, hodím to za hlavu. Asi.
Přesně nad stejnou otázkou jsem se zamýšlela a holčina nám na ni i odpovědla "Nikdy nemáte 100% jistotu, že fair je fér, ale já se tam byla podívat." Chtěla jsem to pohledat, dokonce i stránky Nestlé, jestli jsou třeba k dispozici nějaké zprávy, ale samozřejmě je mi jasný, že nebudou dávat na web něco, co jim uškodí.
Na anotaci k filmu mrknu ještě dnes :)

[5]: :) jojo, překlep jsem odstranila až po pár minutách, byla jsem už jemně rozespalá :) Myslím, že ekonomikou hýbou spíš jiné věci, než dovoz jablek (pro transport ropy a export pomerančů do ČR mám pochopení :))

[6]: ... (kdybych mohla pomoct, jsem na FB)

[7]: Naprosto souhlasím s tím, co jsi napsala. Odpověděla jsem částečně už Zítra - když ty peníze mít budu, chci na to brát ohled, protože si myslím, že každý musíme začít u sebe.

[8]: Nábytek jsem neviděla :) Filmy nám shání naše zeměpisářka, ale konkrétně ty z Jednoho světa jdou najít přímo na stránkách v sekci vlastního promítání. Můžeš si o ně napsat a oni ti je zapošlou a půjčí :)

[9]: Já si právě myslím, že jo. Alespoň v to doufám. A třeba se najde alespoň jeden člověk, kterého mé chování osloví. Když ty peníze mít budu, chci aby měly smysl.

[10]: Přesně. Rozdíl je ten, že naši lidé na žádnou Fair Trade pomoc šanci nemají. Na druhou stranu se nabízí (možná trochu naivní otázka), zda to, že tihle lidé nemají pořádnou výplatu není důvodem, proč podobné značky musí existovat.. Kdyby... ach jo. Tady se nabízí spousta ideologií o dokonalé společnosti, kterou vlastni symbolizovat i komunismus.

12 Pipi Pipi | E-mail | Web | 15. března 2014 v 14:56 | Reagovat

Skvělý a podnětný článek, Magdaléno! Myslím, že už jen to, že se mnoho lidí nad tímto tématem zamýšlí, že se více lidí odvrací od milky a podobných iluzí, je pozitivní věc a doufejme, že těchto drobných trhlin v "matrixu" bude přibývat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.