Jak si ochočit štěstí?

23. března 2014 v 17:08 | Magdaléna |  Z hlavy
Jsou rána, kdy se vzbudíte a slunce vám svítí do oken, kočka se chce mazlit, máte spoustu energie a vše je jednoduše báječné. A jsou zase rána, kdy je slunce děsně protivný, kočka akorát pouští chlupy a kdy se, sotva otevřete očí, cítíte pod psa (v mém případě pod kočku).

Před chvílí jsem si přečetla článek PaPáji, který mě podnítil k tomu, abych přispěla i s troškou svého štěstí do mlýna.




Minulý víkend jsem se budila naprosto příšerně, a včera jsem naopak vyskočila, vypila citrónovou vodu a kdyby nebylo 6 hodin, šla bych se snad i proběhnout. Přitom bylo přibližně stejné počasí, měla jsem asi tak obdobné množství práce i času a dokonce i stejnou noční košili. Tak kde je problém?

Říká se, že štěstí nezávisí na vnějších okolnostech, že ho musíme najít v sobě. Zní to logicky. Jak by bylo jinak možné, že dokážu být spokojená ve chvíli, kdy nemám absolutně co na práci, stejně tak jako ve dnech, kdy spím sotva 5 hodin a celé dny nestíhám? Jak by bylo možné, že v obou situacích dokážu být i strašlivě protivná?

Myslím, že alespoň pro mě existují dvě základní formy spokojenosti, přičemž obě mají společné to, že se tak musím chtít i cítit. Musím se probudit a říci si, že den je krásnej, že jsem báječná žena, co dokáže všechno, že jsem holka co nemusí nic... Zrátka že uvěřím tomu, čemu je právě třeba.

První forma je NICNEDĚLÁNÍ.
Zkrátka nemám co na práci, nikdo mě nehoní, venku je tak normálně... Tahle situace je pro mě dost ošemetná. Z velké části mám stále pocit, že něco musím. A když si třeba pustím seriály, hraju hru nebo jen tak mazlím kočku, mám pak trochu špatné svědomí, že jsem flákačka. Nicméně snažím se. Snažím se užít i ty pocity nicnedělání. Snažím se nebýt otrávená a najít si nějakou zábavu bez následného pocitu provinění. Ale dobrá v tom nejsem ani trochu.

Druhá a pro mě častější forma je, že si napíšu seznam povinností a mám chuť se jít oběsit. NESTÍHÁM.
Vě většině případů dělám jednu věc přes druhou, do ničeho se mi nechce a upřednostňuju samé nedůležitosti (musím přece dočíst knížku, než si půjdu připravovat referát). Ještě ke všemu si říkám, že celý svět je proti mně, že všichni jsou určitě někde na výletě a já jediná musím sedět u počítače. Pak je tu ale těch pár dní, kdy vím, že to, co dělám má smysl, a kdy mě to baví. U dělání práce do školy a mimo školu si připadám důležitě, skoro dospěle a vím, že to budu za pár dní prezentovat a že budu vypadat sakra dobře. Je to marnivý a namyšlený, ale je to tak :)


Když si to tak po sobě čtu, připadám si krapet jako blázen. Štve mě, když práci mám, jsem nesvá, když jí nemám. Jsem střídavě spokojená a střídavě nabručená - v naprosto nečkaných intervalech. Jenže - nemá to tak ve skutečnosti každý?

Za čím si stojím, je fakt, že pocit štěstí si jde hodně vsugerovat.
Zároveň ale vím, že někdy je to zkrátka těžší. A někdy sakra schwierig.

Přesto jsem tenhle víkend byla jak narcísek. Ráno celá zářila, vypadala kouzelně, ... taky odpověděla na e-maily, připravila se na debatu, naučila se genetické přepisy, snědla moc moc pralinek a dělala si jarní snídaně. A bylo mi pěkné, i když by mi to jindy znělo jako vopruz...

Asi je to nějaká kombinace vlastních očekávání, představ, počasí, hormonů, ... a něčeho nedefinovatelného. Štěstí si nejde ochočit... i když... Kdo ví...
Vy to víte?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Enitas Enitas | Web | 23. března 2014 v 17:18 | Reagovat

A sakra, já myslela, že se v článku dozvím, jak na to. :D Ale ne, asi to vážně nejde. Je to spíš krátkodobý stav mysli. Pocit štěstí může navodit jak to, že krásně hřeje sluníčko, tak to, že prší a můžem sedět doma u kafe a dobré knížky. Stejně jako nás obě dvě situace dokážou v jiném rozpoložení vytočit. :)

2 Katrin Katrin | Web | 23. března 2014 v 18:46 | Reagovat

Přesně jak říkáš, to, jaký budeme mít den záleží pouze na nás. Já mám často nejlepší a "nejplodnější" dny na práci i tvorbu třeba dny kdy prší tak, hlavně tehdy, když to nečekám.
Práce do školy mě vždycky vytáčela a dodnes to není jinak.

3 annapos annapos | E-mail | Web | 23. března 2014 v 20:28 | Reagovat

I nepřetržité štěstí nakonec omrzí, tedy, změna je život. Není krásy bez ošklivosti, není sladké bez hořkosti a není štěstí bez pláče?

4 Kariol Kariol | E-mail | Web | 23. března 2014 v 20:55 | Reagovat

Mám takový pocit, že jsem se právě dočetla o sobě. :) Také to mám proměnlivé a ve stejných situacích dovedu mít jakoukoli náladu, je spousta faktorů, které to ovlivní. Například jsem šťastná, když jsou kolem mě všichni zticha, ale zároveň mě vytočí, když nikdo nemluví a dívá se na mě, jako bych za to ticho mohla já. :)

5 Ježurka Ježurka | Web | 24. března 2014 v 18:00 | Reagovat

No jo, já si taky myslím, že jsi úplně normální, jak se říká, není každý den posvícení. Někdy jde všechno jak po másle, den je zalitý sluncem a pak stačí nějaká prkotina a je vše jinak.

6 mengano mengano | E-mail | Web | 25. března 2014 v 20:13 | Reagovat

Je to tak. Jou dny, kdy zdánlivě není k pocitu štěstí absolutně žádný důvod a přesto ten pocit mám. A naopak. Sluníčkový den, ptáčci zpívají, div jim zobáčky neupadnou, a já mám dojem, že mi za krkem sedí vypasený bubák. A vysvětlení pro to nemám vůbec žádné.

7 Vendy Vendy | Web | 25. března 2014 v 22:29 | Reagovat

Ty momenty, kdy se cítím skvěle a všechno mi jde, zažívám taky, jen jich je pořád méně. A pocit, že něco flákám... to znám taky, takže si dovedu představit, jak se cejtíš. Naštěstí myslím, že si své stejně udělás, co musíš, povinnosti, to všechno zvládneš. Tak proč si neužít trochu lenošení? :-)

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. března 2014 v 16:50 | Reagovat

Poslední dobou u mně přetrvává forma dvě a formu jedna bych si z celého srdce přála alespoň o víkendu, což se mi moc nedaří. Druhý odstavec od konce je naprosto kouzelný! :-)

9 Teeda Teeda | Web | 26. března 2014 v 21:07 | Reagovat

Asi by tu platil stejný komentář, který jsem nechala u PaPáji.
A jen bych dodala, že je přirozené se někdy cítit šťastně, když je člověk zavalený prací a povinostma. Jeho život tak má řád, smysl a je něčím naplněný. A to je to, c nese to štěstí.
:)

10 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 27. března 2014 v 21:46 | Reagovat

Ano ano, mám to úplně stejně. Někdy jsem prostě taková nabuzená, nadšená a všechno se mi dělá líp a někdy bych se nejradši zakopala - a to i ve dnech, kdy nic nedělám, přesně jako ty mám výčitky... Já to mám teda tak, že mám teď třeba takové horší období, kdy mám prostě špatnou náladu, spoustu písemek a příjde mi, že na mě všechno padá, že mně to drtí...
Kdybych věděla klíč, určitě bych ho napsala... ale bohužel taky nevím.

11 Sentencia Sentencia | Web | 28. března 2014 v 16:03 | Reagovat

mám to úplně stejně. Jedno ráno vypadá všechno sluníčkově, i když prší a já jsem spokojená a druhý den vstanu a už jak lezu z postele tak vím, že dneska je prostě všechno špatně, mám náladu na dvě věci a nic mě nebaví. Ale tak to má asi většina lidí :) Je to prostě o tom, co jsi psala - člověk musí sám chtít a sám se rozhodnout, jaký den bude mít. Když je od rána nabručený, je jasné, že se mu nic nepovede... když se mu ale podaří vstát správnou nohou, hned všechno vypadá líp :)

12 PaPája PaPája | Web | 1. dubna 2014 v 18:54 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem tě inspirovala:-).
Pojala si to hezky, zase z jiného úhlu.

A souhlasím, že to štěstí (nebo jak se tomu pocitu vlastně říká), musíme najít v sobě. Musíme se nejdřív smířit sami se sebou, dělat věci, které milujeme a občas si od nich odpočinout, abychom si byli jisti, že tomu opravdu tak je :-).

Tuhle mi jedna paní řekla, když se kvůli něčemu trápíš, pak si řekni, jestli si schopná tu věc změnit. Možná jo, ale nejlíp umíš stejně sama sebe, tak to udělej." A řídím se podle toho docela dost. Někde mě pomlouvá, drbe? No, co, nebudu ho o ničem přesvědčovat, kašlu na něj. Pomáhá to :-).

Takže na tvou otázku jestli si ho můžeme ochočit... já nevím, spíš ne. My lidi si ho pořád musíme "chtít ochočit", hnát se za tím. A pak možná :-).

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. dubna 2014 v 10:45 | Reagovat

Kavárenskému povaleči ku štěstí stačí tichá dopolední kavárna, nějaký ten oulovek antikvární ku čtení, silná mokka a usmívající se obsluha...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.