Jsme národem netečným?

14. prosince 2013 v 21:31 | Magdaléna |  Z hlavy
Mám touhu vyvracet všechny hanobné pověry o našem národu. Mám touhu vám ukázat, jak jsme skvělí. Mám touhu se s vámi podělit o jeden bezvýznamný zážitek, který mi dokázal vykouzlit úsměv a který mi zachránil život.



Náš třídní je velký frankofil. Francouzské literatuře se věnujeme vždy déle, než těm ostatním, a pokud se někdy dostane ke srovnávání mentalit, je jasné, kdo z toho vychází vítězně. Náš třídní si nikdy neopomene poznamenat, že jsem národ líný a netečný. Když s něčím nesouhlasíme, bouříme se nenápadně, ale nikdy otevřeně nevystoupíme. Jsme tak trochu pokrytci. Prý. Jednou dokoce i poznamenal, že Češi by se nikdy nenechali zfanatizovat Hitlerem, na to jsou - opět - příliš pohodlní. Jeho postřehy mě trochu vytáčely, ale po "českém" způsobu jsem si o tom myslela své a nijak hlasitě neprotestovala. Ovšem před pár dny se mi stalo něco, co všechny tyhle řeči o netečnosti vyvrátilo.

Šla jsem do pojišťovny, zařídit si cestovní připojištění. A protože jsem poslední dobou hlava děravá, vzpomněla jsem si na to až poslední den. Jediná možnost stihnout otevírací dobu tedy byla doběhnout tam během polední pauzy, která trvá 45 minut. Cesta je to cca kilometrová, občas do kopce, občas z kopce a trvá mi většinou 15 minut. Tudíž jsem měla na vyřízení v pojišťovně necelou čtrt hodinu. Paráda! Jenže...

Uvnitř na mě čekal takový ten stroj, který vám dá pořadové číslo. Jeho problém je v tom, že musíte zmáčknout tlačítko s položkou, kterou chcete v pojišťovně vyřídit. Samozřejmě jsem zmáčkla špatnou... To mě trochu zdrželo... Ale co.
Seděla jsem a čekala, až na mě přijde řada. Každou minutu nervóznější a nervóznější. Kdybych zmáčkla správné tlačítko, už bych měla vyřízeno. Podupávala jsem nohou celá nesvá a vedlě mě paní stejně tak. Koukla jsem na ni a usmála se.
"To je doba," povídá mi ona.
"No, ani mi nemluvte, za 15 minut mi začíná škola a je přes půlku města."
"Taky to nemáte lehký," odpověděla ona a rozhovor skončil.
Mezitím paní několikrát odběhla s telefonem, který se ji během hovoru vybil.
Čas ubíhal.
Paní přišla na řadu. Byla jsem běsná, protože přišla daleko dýl. Žádná spravedlnost!

Už jsem to chtěla vzdát, když tu se od přepážky vracela ta paní, se kterou jsem si povídala. Spiklenecky na mě koukla a před všemi lidmi mi pošeptala: "Běžte na trojku, dohodla jsem se s paní, že vás vezme přednostně. Tak utíkejte, ať to stihnete."

Paní jsem neznala. Nic. Prostě jsem se jen zmínila a ona mi pomohla. Vůbec jsem to nečekala.
A pak že jsme národ netečný a líný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboynasralcelejsvet hellboynasralcelejsvet | Web | 14. prosince 2013 v 22:04 | Reagovat

skvěle napsaný!:-)jinak, máš skvělej blog, ocenila bych kdyby ses podívala i na ten můj:-)

2 ASIM ASIM | Web | 14. prosince 2013 v 22:07 | Reagovat

Myslím si, že jsme národ netečný a líný, ale najdou se i takovéto situace, které člověku vykouzlí ten úsměv na tváři.
Bohužel je jich tak málo, že když se stanou, bereme to za malý zázrak. Každopádně krásně napsané :)

3 Vendy Vendy | Web | 14. prosince 2013 v 22:57 | Reagovat

Někdy se objeví lidé,kteří nás počertech překvapí. Andělé na zemi? Nebo měla paní prostě jenom dobrý den? Ale stejně tak jsi díky ní měla dobrý den i ty...
Nejsme národ netečný. Jen těch netečných přibývá...

4 Chilaili Chilaili | Web | 14. prosince 2013 v 22:58 | Reagovat

Jsme laxní a věčně v opileckém deliriu nebo letargii, nemůžeš čekat zázraky :D Jinak se mi mimo článek líbí i tvůj design :)

5 Smoke. Smoke. | Web | 14. prosince 2013 v 23:18 | Reagovat

Je to škoda, že takových úsměvných okamžiků není víc. Hned by byl život snazší a svět magičtější.

6 pavel pavel | Web | 15. prosince 2013 v 0:49 | Reagovat

Byla to hodná paní, ale podle jednoho člověka nemůžeš posuzovat celý národ...  i ve Francii by se jeden takový milý člověk našel.
O Němcích se zase říká, že jsou studení a bezohlední a ke mne se chovají srdečně a hezky. Žiji tam už víc jak dvacet let.

7 Natty Natty | Web | 15. prosince 2013 v 5:48 | Reagovat

Moc hezky napsané. Je vidět, že všechna "mláďáta" nejsou "jen slepá" a vidí kolem sebe pozitivně. Pokud by tomu tak nebylo, neměl by život smyl. Hezkou neděli.

8 Magdaléna Magdaléna | Web | 15. prosince 2013 v 6:56 | Reagovat

[1]: Já bych toho ocenila...

[2]: Děkuju. Chtěla bych všechny ty zázraky vnímat. Aby se nestali samozřejmostí pro nás zevnitř...

[3]: Asi máš pravdu. Přibývá... Ale sama za sebe si myslím, že je to trochu dáno strachem. Pustit starší paní sednout nebo ne? Vždyť minule se po mě jedna ohnala, že není žádná baba. Jedna nepříjemná zkušenost s pomocí druhému a člověk pak rozmýšlí... O to víc pak ale potěší, když vše proběhne jak "má".

[4]: O opileckém deliriu se náš třídní také zmiňuje. V souvislosti s Rusi. :) Děkuju, pochvala na desing vždycky potěší.

[5]: To ano... Ale třeba by pak zevšedněly.

[6]: Samozřejmě. Já obecně nemám tohle zobecňování ráda. Beru jednotlivce. Tímhle článkem jsem chtěla obecně vyvrátit obecnost :)
Žiješ v Německu? Tak proto ten včerejší článek... Je pravda, že mě všechny fotky na Karlově mostě zmátly :)

[7]: Děkuju za milý komentář, udělal mi radost. Mládě přeje hezkou neděli i vám :)

9 mengano mengano | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 7:31 | Reagovat

Nemám moc ráda paušalizování. Nrod není jednolitá masa, je složený ze spousty jedinců. A každý je samozřejmě jiný. Takže je mezi námi hodně pitomců, lenochů, chytráků, netečných, všímavých, laskavých, krutých... Narazila jsi na hodnou paní a to dokáže potěšit:)

10 Nuun Nuun | Web | 15. prosince 2013 v 8:23 | Reagovat

Historka pěkná, ale řekla bych, že tohle je individuální. Paní byla opravdu hodná a ohleduplná, taky jsem měla to štěstí a narazila na pár scela cizích lidí, kteří udělali ˝dobrý skutek˝. Naneštěstí to funguje i obráceně. Já se jinak taky snažím pomoct, když můžu a nic mi to vlastně neudělá :) jinak souhlasím s tím, že je hloupé odsuzovat celý národ a být zaujatý.

11 Kariol Kariol | Web | 15. prosince 2013 v 9:07 | Reagovat

Někdy se nestačím divit, jak ty předsudky vůbec neplatí. :)
Ta paní byla vážně hodná a rozhodně prokázala pravý opak myšlenek tvého třídního. :)

12 Vendy Vendy | Web | 15. prosince 2013 v 11:07 | Reagovat

[8]: To je opravdu ošemetné, někteří lidi se tou pozorností cítí dotčení. Ale ta paní měla poděkovat a říct, že prostě postojí. I přijímat pozornosti bychom se měli učit (mě taky jakýsi kluk chtěl pustit sednout, ale vystupovala jsem na příští zastávce a tak jsem mu to řekla, a taky jsem poděkovala. Jindy jsem se šla posadit, i když bych postála, už proto, že mi to nabídli, aby jejich nabídka nebyla naplano. Ale zase je fakt, že někdy jsem fakt unavená a jsem ráda, že si sednu.
Teď jsem si vzpomněla na kamarádku, která jednou koupila hůl ke smetáku (bílou) a jak čekala na přechodě, nabídla jí nějaká holka (nebo kluk?), že ji převede. Během vteřiny se rozhodla a nechala se "převést". Jak říkala, příště by ten dotyčný byl už lhostejný a vykašlal se na to, i kdyby to byla opravdu potřeba. Hrála to dobře a znormálněla, až dotyčný zmizel z dohledu. Jo, život je někdy opravdu pestrý...

13 Rose Rose | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 12:53 | Reagovat

Také se mi pár takových to okamžiků stalo, ale je pravda, že jich je za těch patnáct let  života málo. Někteří lidé jsou neomalení a  přílišně sprostí, ale pak tu jsou ty milé výjimky, které nám ten úsměv na tváři přece jen vykouzlí. Jinak krásně napsaná příhoda.

14 PaPája PaPája | Web | 15. prosince 2013 v 14:51 | Reagovat

Já jsem od snad od narození hrozná vlastenka. :D Mám ráda naší zemičku a docela i ty lidi (pokud to nejsou úchyláci, nebo tak něco), protože si myslím, že je velká hromada zemí, které na tom jsou mnohem, mnohem hůř!

Myslím, že máme co nabídnout, máme co ukázat a máme na to všechno být pyšní!
(Btw, nesnáším ty kecy spolužaček, že jedině Amerika je místo, kde můžeš žít!)

Paní je moc hodná, takových lidí je si třeba vážit. Když se ale člověk pozorně dívá a chová se dobře okolí, takových lidí by se možná našlo víc (pokud to nebudou takové ty svině...). :-)

15 hacienda-ve-stredohori hacienda-ve-stredohori | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 16:51 | Reagovat

Jeden odpornej kantor na vejšce měl jednu jedinou hlášku, se kterou jsem se mohla ztotožnit (ale stejně ji prezentoval tak, že by mu člověk dal facku - ale o tom jindy). Říkal, že zobecňování je vrahem myšlení. Je to tak.
A já jsem pro drobné skutky lásky na všechny strany, ač kolikrát dostanem přes packy. Věřím, že i tudy se kultivuje celá společnost... Takže paní děkuju a Ty to pošli dál (mmchdm - znáš ten film - Pošli to dál?)

16 Sentencia Sentencia | Web | 16. prosince 2013 v 21:05 | Reagovat

na jednu stranu musím s vaším učitelem souhlasit. Vážně jsme hrozně líný národ a než abychom se o něco snažili nebo proti něčemu bojovali, prostě si řekneme, že to nějak dopadne a necháme všechno plynout "samo". Myslím, že tenhle náš charakter prověřilo už několik historických a současných testů.
Ale zase na druhou stranu - umíme se radovat z maličkostí a když chceme, umíme být štědří. Problém ale znovu je v tom, že ne vždycky se nám chce :) Je dobře, že se občas najde někdo takový, kdo umí udělat radost, za kterou nečeká odplatu :)

17 Šárka Šárka | Web | 19. prosince 2013 v 22:39 | Reagovat

Krásné a milé :) A nečekané :)
Nu když jsme u toho zobecňování, ne že bych neměla ráda všechy Rusy a Rusky, ale ti, co jezdí k nám do Prahy se mi zdají všichni na stejné kopyto. Včera jsme s bráchou stáli na Václaváku pod koněm, kde hořelo několik srdíček vyskládaných ze svíček zapálených pro Havla. A nějaké dvě Rusky si to tam fotily a co jsem odposlechla, posmívaly se nám Čechům a měly z toho bžundu. Alespoň jim v rámci své národní hrdosti lidi stojící kolem věnovali pár ošklivých pohledů. I ta má hrdost byla dotčena.

18 . . | 27. prosince 2013 v 17:45 | Reagovat

Taky jsem frankofil(ka), ale nadruhou stranu i velký vlastenec. Moc pěkný článek. Občas se mi stávají podobné příhody ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.