29. října 2013 v 7:52 | Magdaléna
|
Kapitola: VLAKEM
Strana: 266
Asi dosud největší objev kuchařky!!!
Nemohu uvěřit tomu, jak jsou snadné, dostupné, krásné a dobré. Z pár surovin vykouzlíte mňamku během chvilky. Co víc si přát?
A protože je Dita ve svém pořadu nevařila a protože si myslím, že bez receptu na ně existovat nemůžete, uvadím ho na konci článku.
Vlastně jsem si po dýňové polévce chtěla dát od vaření pauzu. Škola už dávno začala, ale já ze svého prázdninového vařícího tempa přiliš neslevila. Raději vařím, než se učím. Jenže sama sobě si hodně špatně odůvodňuju, že knedlíky jsou přednější než německá přídavná jména a anatomie. I když zrovna u té anatomie se mi to odůvodňuje víc než snadno...
Už jsem byla rozhodnutá, že jídlo půjde přes týden k ledu, když se nám jednoho dne rozbilo auto. A my se celý víkend nemohli nikam dostat... ani v pondělí. Ve špajzu vymetýno - krčila se tam půlka chleba a pár rohlíků. Byla jsem si vědoma, že auto se rozbilo kvůli mně, a tak jsem to musela alespoň částečně odškodnit.
Tyhle housky se navíc líbily mamce, když jsme spolu kuchařkou listovaly. Už tenkrát jsem věděla, že je vyzkouším a teď byla příležitost, kterou jsem nemohla promeškat.
Pekla jsem jednoho dne po škole, přestože jsem neměla moc času, ale, světe div se, tyhle housky mi ho mnoho nesebraly. Prostě jsem smíchala suroviny, nechala hodinku kynout, zapletla do cůpků a dala péct. Jak snadné...
Můj vztah k pečivu je poněkud rozporuplný. Z celého srdce miluju čerstvé rohlíky a chléb, kousnutí do sedmizrné bagetky dávám přednost před porcí dortu, jenže zároveň vím, že právě pečivo mi ničí váhu. Vůbec mě nezasytí, jsem schopna sníst ho kvanta a je energeticky velmi vydatné. Snažím se ho tedy do svého jídelníčku zařazovat co nejméně a spíše za odměnu. A musím říct, že to funguje. Občas nadsazeně říkám: "Přestaň jíst pečivo a zhubneš deset kilo," samozřejmě je to přehnané, ale část pravdy v tom je.
Tyto housky sice nepovažuji za žádný vrchol zdravosti, nicméně jedním se lišily - zasytily! S jednou houskou se sýrem jsem si vystačila 7 hodin bez toho, abych měla hlad. Příjemná změna oproti chroupání zeleniny každou přestávku :-). Nečekejte stejnou nadýchanost jako z krámu, jsou přece z kynutého těsta, tuďíž nejsou nepodobné těm sladkým, co peče mamka. Syté, hutné a nebezpečně návykové.
To, že píšu tenhle článek dokládá, že jsme díky nim nezemřeli hlady...
Takže oslava kalorickému pečivu - alespoň pro jednou.
A přidávám recept - alespoň pro jednou :).
Domácí housky podle Dity P.
Časová náročnost: 2 hodiny (i s kynutím)
Počet porcí: 10-12 housek
Potřebujeme:
500g hladké mouky + na posypání válu
1/2 kostky droždí (20g)
1 lžička cukru
200ml mléka + 2-3 lžíce navíc
3 vrchovaté lžíce bílého jogurtu
3 lžíce sádla, změklého
1 lžička soli
1 bílek
hrubá sůl / mák / kmín / ... cokoli na posypání
Postup:
1.) Zaděláme těsto: mouku prosejeme do mísy, uprostřed uděláme důlek, do něj nadrobíme droždí, posypeme ho cukrem a zalijeme trochou vlažného mléka. Až vzejde kvásek, přidáme do mísy jogurt, sádlo, sůl i zbylé mléko a vypracujeme pružné těsto. Necháme ho minimálně hodinu kynout, aby zvdojnásobilo svůj objem.
2.) Vykynuté těsto vyklopíme na lehce pomoučněný vál, rukama ho lehce prohněteme, odtráváme z něj kousky, válíme válečky a pleteme housky ze tří jako cop.
3.) Housky přendáme na plech vyložený pečícím papírem a necháme je ještě tak 20 minut kynout. Předehřejeme troubu na 180°C. Nakynuté housky potřeme bílkem ušlehaným s trochou mléka, posypeme čím máme rádi a pečeme vy vyhřáte troubě do zlatova. Tvá to asi 30 minut. Do trouby postavíme misku s vodou.
Mhmm, vypadají skvěle! :) Mamka zrovna včera upekla mazanec, to je zase její specialitka. A nebo dělá výborné domácí chleby, taky dobré. A tyhle copánkové houstičky by určitě chutnaly všem - i kdyby se nejednalo a zásobní krizi v ledničce (vlastně ve špajzu :D).
Ačkoliv je pravda, že s pečivem by se to nemělo přehánět, je špatné ho úplně vynechat a navíc - lepší kus rohlíku než kus dortu ;)