Pokušení

9. října 2013 v 20:17 | Magdaléna |  Všednodennost
Kdysi mi někdo řekl, že sebeovládání není má silná stránka. Řekla to Ona a myslela to, co se vztahu týče... Uběhla nějaká doba a já sedím před tabulkou čokolády a myslím na tu Její větu.



Střídavě hubnu a tloustnu. Jako malá jsem byla hubeňoučká. Tintítko. Podvýživka. Pak přišla základka a já nechutné obědy vyvažovala pytlíky brambůrek za 8 korun. To byly roky, kdy jsem každý přibrala 10 kg. Dnes na to období vzpomínám nerada... Jednoho dne mi děda řekl, že bych měla přibrzdit. Dotklo se mě to. Děda, který mě nikdy nekritizoval a najednou jsem se mu nelíbila - nelíbila jsem se jedinému muži naší rodiny. V sedmičce jsem tedy zhubla 15 kg. Přestala jsem menstruovat, ale stejně jsem nebyla ani štíhlá. Máma mě dotáhla k doktoru, který jí řekl, že anorexii opravdu nemám. Nicméně jsem se stabilizovala a byla se sebou docela spokojená.

Pak jsem nastoupila na gympl a musela totálně změnit režim. Obědy v půl třetí. Jídelna, ve které máte chuť jíst, dokud neprasknete... To vše se na mě podepsalo. V zimě jsem ještě navíc prošla dost velkou krizí, kterou jsme s kámoškou zajídaly kroketama. Z lyžáku jsem přijela o 7 kg těžší... Krize pomalu ustupovala a já za rok cítila, že už nemusím tolik jíst. Začala jsem si do školy dělat misky se zeleninou, pila 2,5 litru vody denně a hlad zajídala cottagem. Trvalo mi půl roku, než jsem těch 12kg ze sebe dostala. Ráda jsem se na sebe dívala, přestože moje stehna neprodělala téměř žádnou změnu. Nicméně na novou stravu jsem si zvykla, cottage zamilovala a věřila, že si svou váhu a proporce udržím. Jenže... Prázdniny jsem strávila v kuchyni, v poklusu, po nemocnicích a na cestách. Když málo spíte, musíte alespoň jíst. Když rádi vaříte, chcete jíst. Když přijde podzim, nutí vás to jíst.


A tak tu tak sedím, před sebou tabulku čokolády a vím, že jsem přibrala, že přibírám. A také vím, že tu čokoládu načnu... Nejen načnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | 9. října 2013 v 20:35 | Reagovat

Magdi... Jsi krásná a znám tě už přes 2 roky ( i když blízce jen asi rok a půl) :) a zrovna dnes jsme se bavili o tom, jak si skrásněla (i když podle mého už to není ani možné) :) A shubla si. A to říká spousta lidí, jen ty to vnímáš asi jinak... Podívej se na mě :) NEvěděla jsem, že kila jsou pro Tebe tak důležitá...

2 Kariol Kariol | 9. října 2013 v 21:16 | Reagovat

A já mám úplně stejný problém. Jako malá jsem i přes nezdravé jedení nebyla o nic tlustší než ostatní. Ale pak přišel gympl, v mém případě osmiletý. V primě jsem začala slýchat o mé nadváze (i když to bylo tehdy jen pár kilo) a tak jsem si taky začala dělat zdravé snídaně, svačiny. Jenže pak přišla deprese (v pubertálním slova smyslu) a já sežrala třeba tři jogurty naráz a to zapila kakaem. V sekundě, minulý rok, se to ještě zhoršilo. I když jsem se mezi spolužačkami s modelkovskými mírami cítila hrozně, nepřestala jsem. Měla jsem špatnou náladu, špatné stravování. Všechno bylo špatně.
A teď, i když už ty deprese tolik nemám, stále nedokážu přestat. Jím, i když nemám hlad. A jím především dobroty, nezdravé a energeticky obsáhlé blafy, chutné, ale vlastně hrozné. A doufám, že jednoho dne dokážu přestat...

Hodně štěstí!

3 Teeda Teeda | Web | 10. října 2013 v 17:39 | Reagovat

:) to je tak.. když jsem ve stresu, tak se cpu.. poslední dobou se ale alespoň cpu tak nějak velmi dobře... nicméně, že bych měla snovou váhu, to asi ne.. :) Ale nejsem ochotná se jídla vzdát.. :)

4 Sentencia Sentencia | Web | 11. října 2013 v 7:25 | Reagovat

vždycky, když čtu podobné články, tak si připadám strašně blbě. Po taťkovi jsem podědila rychlý metabolismus a váhu jsem si tak nikdy nemusela hlídat. Vlastně už někde od 8. třídy vážím skoro stejně, a to můžu jíst čokoládu po kilech, nebo nejíst skoro vůbec.
Ale i u mě má velký vliv na stravování psychika. Ta dělá opravdu hodně. Nevzdávej to, bude líp. To, že o problému víš, je půlka úspěchu, takže máš možnost se hlídat... :)

5 Magdaléna Magdaléna | Web | 11. října 2013 v 17:24 | Reagovat

[1]: Děkuji Ti... Tak už to víš... :) ale zas tak hrozné to není.

[2]: Jooo, o modelkách na gymplu mi povídej... Mám neuvěřitelné štěstí na spolužačky i spolužáky, tak báječnou třídu nemá hned tak někdo... ale vidím to jinde a chápu, jak to s člověkem může zamávat. A o třech jogurtech vím svoje (a to já nejedla JEN jogurty :D ). Je fakt, že já tady blafy moc nemusím - párky, hamburgry, sladké pečivo mi moc neříká... Moje slabost jsou housky, rohlíky, sýry a oříšky :)
...Víš, tvůj komentář mě tak nějak zasáhl, protože v něm vidím sebe. A VÍM, že ty to jednou dokážeš... a i kdyby ne, tak prostě najdeš cestu, ve které budeš spokojená. Myslím na tebe :)

[3]: To já právě taky nejsem ochotná :) Obdivuju svoje spolužáky pijící nechutné proteinové koktejly, kteří se vzdávají všeho dobrého ve prospěch svalů :)

[4]: :) Jsi šťastná žena :D Já mám metabolismus asi trochu pomalejší (kamarádky, co jedí víc jsou na tom v pohodě) ale tak... :) Musím se s tím naučit pracovat - a - máš pravdu, vím o tom, tak můžu :) Děkuju Ti.

6 Kariol Kariol | 11. října 2013 v 17:34 | Reagovat

[5]: To já děkuji za podporu...

7 Terezka Terezka | Web | 15. října 2013 v 19:30 | Reagovat

- k mému článku.. přála bych si to zvládnout.. a pořád mi to nějak nejde.. vlastně trochu pokušení skočit lásce do náruče.. nenávist ke všemu zlému..

- k tomuto článku.. mám ten stejnej problém.. vyžle, baculína, svalnatější vyžle.. tlusťoch.. dnes sem k svátku dostala celkem 4 čokolády a 1 bonboniéru.. jak za trest :-/

jdu dál pročítat tvůj blog.. snad se dovím něco, co mě třeba posilní a pomůže.. po duši i po těle :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.