Katalánsko OBRAZEM - Salvador Dalí

18. října 2013 v 20:26 | Magdaléna |  Cestovatelsky
Poprvé jsem se s ním setkala někdy v osmé třídě, když mě Rybička o anglické konverzaci nutila, abych se naučila slovíčka jako secese, surrealismus a Stálost paměti. Art Nouveau. The Persistence of Memory. Je to dost výstižné, protože mi to v hlavě zůstalo do teď. Mezi všemi oblíbenci mé angličtinářky mě zaujal právě Dalí. Hledala jsem si jeho obrazy a jako naprostý výtvarný nevzdělanec si je prohlížela. Nic víc.

Uteklo několik let a pak nám jednou v autobusu těsně před tím, než jsem usnula, řekli, že druhý den pojedeme do muzea Salvadora Dalího. The persistence of memory. Těšila jsem se.

Tento článek bude spíše obrazový, než povídací. Mé výtvarné znalosti končily Rybiččinou lekcí. Berte to prosím jako takovou malou ochutnávku propletenou mými postřehy a dojmy.



Muzeum se nachází nedaleko Francie, v městě Figueres. Překavapilo mě, že jako studentka jsem zaplatila pouze 8 euro, což je neuvěřitelně skvělá cena, když vezmeme v úvahu, co uvidíte.

Uprostřed celého muzea se nachází velká hala, ve které je vystaveno auto. Studovala jsem všechny prospekty v němčině i španělštině, ale důvod jsem nezjistila. Podél haly jsou bronzové sochy a celé je to koncipováno jako park s prosklenou střechou.

Hala je de facto středem celého muzea, kolem ní se obtáčí další místnosti a expozice. Celá výstava je "očíslovaná", což slouží k větší přehlednosti. Nicméně jde chodit porůznu, jen je občas zábava prodírat se mezi lidmi v protisměru. Doporučuji navštívit dopoledne, kdy není muzeum ještě tak plné.

Nejfotografovanějším exponátem je pak asi tento - Lincoln in Dalivision. Pokud se na něj podíváte, spatříte nahou ženu, dívající se z okna, jakmile ale poodstoupíte dále nebo se pokusíte obraz vyfotografovat, spatříte amerického prezidenta. Šokující, ale zdaleka ne poslední optická hříčka Dalího.

Hned v patře vás zaujme obraz pojmenovaný prostě a jednoduše Pieta. Na fotografii to není vidět, ale pokud zkoumáte detaily, skutečně spatříte Ježíše, Marii i kříž. Chce to představivost a čas. My na tento obraz zírali několik desítek minut a navzájem si sdělovaly objevené kousky.

Když jsem psala o nejpopulárnějších exponátech, jeden jsem vám zatajila. Je jím tato místnost s krbem ve tvaru nosu a gaučem jako ústa. Překvapilo mě, že samotný prostor není dílem Dalího, nýbrž někoho jiného, který se pouze inspiroval Dalího obrazem.

V chodbách je vystaven nespočet šílených obrazů, které dost často znázorňují zdeformované lidské tělo, speciálně to ženské. Po dobu celé prohlídky jsem zvažovala Dalího eventuální homosexualitu, abych se po 4 hodinách dozvěděla, že byl šťastně ženat a manželka mu byla obrovskou inspirací... Poor woman.

Ještě jsem neupřesnila, že samotná budova muzea byla vybudována Dalím ještě za jeho života. Žádná posmrtná pocta. S tím souvisí i jeho rozvržení a výzdoba. Celková dispozice je poněkud chaotická a stropy velmi impresivní. Jeden z těch nejvelkolepěji pojatých je tento... Stála jsem pod ním, se zakloněnou hlavou a otevřenou pusou...

Poslední expozicí jsou pak obrazy věnované válce. Profesorka M. říkala, jak jsou silně působící. Já k těmhle věcem příliš cit nemám, takže jsem až zas tak zaujatá nebyla, nicméně právě tento obraz mi vyrazil dech.

Celkově mohu konstatovat, že muzeum ve Figueres mě zaujalo téměř nejvíc. Výtvarnou výchovu jako takovou jsem nikdy neabsolvovala, ale jako naprostý laik jsem byla nadšena. Záplava optických klamů, promyšleností a jednoduchých linií v kontrastu se složitostmi mě dostala do kolen.

A ještě jedna poznámka - na Stálost paměti jsem se zeptala. Není tam. Je vystavena kdesi v Americe, daleko... No nic... Třeba se tam jednou podívám a pošlu Rybičce pohled. Zatím na to jen nezapomenu... The Persistence of Memory... Forever.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kariol Kariol | Web | 18. října 2013 v 20:38 | Reagovat

O tom The Perzistence of Memory jsem nikdy neslyšela, ani o Salvadoru Dalí. Ale dle fotek z muzea můžu jen vykuleně žasnout nad některými dílky. Jo, výtvarné umění, v tom se já nevyznám. A tak můžu jen čučet a obdivovat :D

2 May-rinne May-rinne | E-mail | Web | 19. října 2013 v 10:07 | Reagovat

Wuu, ty fotky jsou vážně krásný, fakt zajímavý, chtěla bych to vidět na živo :3 :D

3 Cata Cata | Web | 19. října 2013 v 12:34 | Reagovat

Obdivuji optické klamy  - nikdy nevíte, čím překvapí :)

4 Leopardí Mládě Leopardí Mládě | E-mail | Web | 19. října 2013 v 13:58 | Reagovat

Právě proto, že jsem do výtvarné výchovy chodila a lepší a zaujatější profesorku jsem si nemohla přát, je moje touha se sem podívat ještě větší.:)

5 Sentencia Sentencia | Web | 19. října 2013 v 14:09 | Reagovat

člověk se tam musí asi cítit tak trochu jako ve světě za zrcadlem, ne? :) aspoň na mě by to určitě působilo všechno trošku zvláštně. Dalí byl strašně silná osobnost s neuvěřitelnou fantazií a oboje se v jeho dílech hodně projevuje.

6 Magdaléna Magdaléna | Web | 19. října 2013 v 15:26 | Reagovat

[1]: :) Tak ty máš ještě spoustu prostoru porozumět :)

[4]: Tomu rozumím. Naprosto. Je pravda, že Dalí má u mě štěstí, že jsem ho trošku znala. Ty bys ale z muzea určitě měla zážitek ještě větší :)

[5]: To dost... Já jsem strašně dlouho přemýšlela, jaký asi byl. Jestli se s ním dalo mluvit, nebo jestli měl svůj svět. Třeba jednou narazím na nějakou zajímavou knížku, která mi to prozradí :)

7 Sydney Sydney | E-mail | Web | 19. října 2013 v 16:47 | Reagovat

Veľmi sa chcem poďakovať za komentár pri ikeáckom nákupe :) No trvalo to šetrenie rok, takže sa vyplatilo. Plavba loďou. Nápad prišiel od mojej najlepšej kamarátky a teda jej maminy. Pokiaľ všetko klapne, tak je to zimná plavba, ale viac hovoriť nechcem, aby som to neuriekla :D

Dosť dlho som hľadela na obrázok so ženou a potom pri len fotografovaní? bude vidieť amer. prezidenta? Určite nie Obamu :D Nič som nevidela :( :D
Niektoré obrazy sú skutočne extrémom. Veľkým šokom bol aj ten kde je tá vychudnutá žena a jej manželom bol šťastne zadaný pán? Omg :D
Nevedela by som sa vžiť do myšlienkových pochodov aké umelci mali pri vytváraní týchto obrazov. Naozaj netradičné ale to robí umenie umením :)

8 Vendy Vendy | Web | 19. října 2013 v 19:12 | Reagovat

Obrazy Salvatora Dalího znám jenom z publikací, jsou fantastické. (Podobně mě zaujal i Max Ernst). Jsou to docela šílenosti, zvláštní fantazie s pokřivenými rozměry.
Z fotel zde mě zajala hned ta první. Pomyslela jsem si, jak by bylo dobré mít hodně, hodně peněz.
Aby si člověk mohl pořídit něco podobného.
(Nemyslím vlastní muzeum, ale nějaké místo plné krás, kde by se mohli procházet lidé, jako když procházejí hrady, zámky a parky.)

9 Magdaléna Magdaléna | Web | 20. října 2013 v 13:23 | Reagovat

[7]: Sydney, po dlouhé době ses ukázala :) Umění je zajímavé a nepochopitelné i pro mě, naprosto souhlasím :) Tím prezidentem opravdu není Obama, ale A. Lincoln  - jak ostatně napovídá název :). Chce to trošku méně vnímat detaily a podívat se jen tak zevrubně, určitě ho také spatříš :)

[8]: Vendy, děkuju za milý komentář. O Ernstovi jsem neslyšela, ale během dneška na něj mrknu, zajímá mě to :) O vlastním místě jsem jednu dobu také snila - třeba malá galerie, šperkařství a tak :) Bohužel už se ručním pracem tolik nevěnuji, takže i tento sen trochu opadl. Naopak mě v poslední době nadchla myšlenka parků a architektury jako takové - Pokud jsi třeba viděla Hundertwasserův dům a jeho okolí - tenhle styl bych si chtěla někdy projít v nějakém komplexu :) A třeba Gaudí to dovedl k dokonalosti - postavil si vlastní park, jako nápad se mi to líbí moc, ale jeho styl mě až zas tolik neoslovuje.. To už jsem ale zmínila v jednom z předchozích článků o Katalánsku :)

10 Vendy Vendy | Web | 26. října 2013 v 17:20 | Reagovat

[9]:Díky za odpověď. Gaudí se mi líbí, tedy jeho styl, ale nesmí ho být moc. To by se mi vážně líbilo, mít kus země, který by byl můj, moct na něm vybudovat park nebo zahradu (klidně i přístupné veřejnosti) a prostě krásné místo, harmonické, prosluněné. Hundertwasserův dům jsem neviděla, mrknu podle odkazu...
Ruční práce, šperkařství? To jsi šikovná. Ale konkurence je obrovská, je toho spousta (stačí se podívat na Fler)... i když architektů je taky spousta, stačí se podívat všude kolem (i když není architekt, jako architekt, právě letos bych s chutí nakopla, přiškrtila a prohnala ledovou vodou jednoho, který projektoval novou hřbitovní výsadbu stromů. Asi měl v tu chvíli v hlavě nasr...no, nejsem architekt, ale takovou kravinu bych neudělala.)

11 i r i s i r i s | Web | 8. března 2014 v 15:57 | Reagovat

Tohle muzeum jsem taky měla tu čest navštívit, relativně nedávno. V prvních pár minutách jsem ale jakékoliv focení úplně vzdala, protože bych jen chodila a cvakala...
Ten obraz s Lincolnem jsem původně vůbec nepochopila - neviděla jsem v něm nic, jen nějaké barevné čtverce. Vlastně jsem se v celém jeho díle tak nějak ztrácela. Možná jsem na pochopení jeho obrazů ještě moc mladá.
Každopádně, návštěva Dalího muzea pro mě byla vážně velký zážitek a možná, že se tam ještě někdy vrátím.
Jo a jak jsi psala, že by sis o něm ráda přečetla nějakou knížku, tak vím o tom, že existuje jeho životopis, ale má asi šest set stránek. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.