Katalánsko OBRAZEM - Montserrat a Pyreneje

26. října 2013 v 18:40 | Magdaléna |  Cestovatelsky
Přichází poslední díl mého "seriálu", který završí všechny předchozí. Navštívíme v něm horu a klášter Montserrat, vyšplháme se na třítisícovku v Pyrenejích a nahlédneme do Francie.

Montserrat je benediktinský klášter zasvěcený Panně Marii, který leží na stejnojmenné hoře. Pokud ho chcete navštívit, nemusíte se bát žádných krkolomných výstupů - autem i autobuse lze dojet až na místo. Nicméně pokud se chcete podívat až na vrchol hory, sandálky rozhodně nechte doma a vyrazte v pořádných botách.


Měli jsme možnost jet až na vrchol lanovkou, ale po jejím spatření jsem si to já osobně rozmyslela. Vlak jedoucí do kopce téměř kolmo mě, mírně řečeno, vyděsil. Rozhodla jsem se tedy projít okolí. Ukázalo se to ovšem neméně nebezpečné. Chvílemi jsem si připadala jako kamzík, jindy jako muflon... No prostě... pokud zvolíte špatnou cestu, připravte se klouzání po štěrku. Kolem dokola se ovšem rozprostírala mlha a tak jsem se příliš nebála, že spadnu dolů, dolů a dolů...

Nakonec jsme dorazili k menšímu výběžku s křížem. Stáli pod ním fotografující Japonci a my. Když odešli, zůstal tam jen pán klidně čtoucí noviny. Lektor Pavel nám mezitím vyprávěl o problémech Katalánska a jejich separatistických manévrech, což jsem shrnula už v tomto článku. Dopovídal a mi začali fotit, když tu najednou se pán ozval a mluvil velmi dlouho něco katalánsky. Pavel nám později vyprávěl, že bránil čest svého regionu a předpovídal, že do 10 let bude Katalánsko doopravdy samostatné případně ovládne zbytek Španělska. Zajímavý názor. Jako kdyby nám rozuměl.

Když muž domluvil, začali jsme také fotit, ale to už se za námi hrnuli další Japonci a nevraživě koukali... Za pár desítek minut také měla začínat mše, a tak jsme vyrazili zpět ke klášteru.

Montserrat má svůj vlastní a velmi slavný dětský pěvecký sbor, který při mši zpívá. Profesorka M. doporučovala jít si ho poslechnout a mě samotnou to také zajímalo. Pokud ovšem máte stejné chutě, jděte na místo o hodinu dříve. My přišli 15 minut před začátkem a jediný volný prostor byl úplně vzadu pod kůrem, kde nebylo nic vidět a kde se nedalo ani dýchat. Velmi rychle jsme tedy vylezli, a sbor tudíž neslyšeli. Trochu mě to mrzí, ale udušení a ušlapání jsem opravdu riskovat nechtěla.

Montserrat jsme tedy opustili a do Pyrenejí se vydali o několik dní později. Měla jsem nahnáno. Nejsem žádná sportovkyně a v horách se vůbec nepohybuji. Navíc jsme pořád slyšeli něco o trekové obuvi, kterou mimochodem nedisponuju, a o náročném výstupu. Moc mi to na sebevědomí nepřidalo, nicméně těšila jsem se. Hory jsou pro mě jedna velká neznámá, a tak jsem si nemohla pomoct.

Do výšky dvou tisíc metrů nás vyvezl vlak a odtamtud jsme pokračovali pěšky. Já vím, zní to trochu lůzrovatě, ale věřte mi, i 1000 m je dost. Kolem nás však byla krásná krajina, a tak se šlo velmi hezky.

Vyrazili jsme z údolí, kde se pásli koně a krávy, minuli říčku v mramorovém korytu a nohy nám střídavě spočívaly na trávě a kamení. Ve větších výškách jsme spatřili vodopád, ze kterého jsme doplnili vodu a pokračovali. Nádherně svítilo sluníčko a já si připadala pohádkově.

Lidé postupně odpadali, ale já nepociťovala až zas tak velkou námahu. Únavu kompenzovalo krásné okolí a zásoba mandlí v batůžku. Ovšem poslední úsek cesty měl úplně jiný charakter. Trávu a světlý mramor vystřídal tmavý štěrk a kopec se vzdouval pod více než 45° úhlem. Díky bohu vrchol byl na dohled a tak jsem se zapřela a odhodlala, že to zvládnu.

To že vrchol na dohled nebyl se ukázalo později. Za mým předpokládaným cílem se vzdouval další a za ním opět další. Začala jsem si ale povídat s jednou slečnou z druhé školy a tak cesta ubíhala rychleji. Když mi někdo vypráví, nevnímám tolik své nohy a přerývaný dech.

Nicméně cíle jsem dosáhla a cítila se neuvěřitelně šťastná. Poprvé jsem stála ve výšce 3000 m a věřte mi, je to krásný pocit. V těch výšinách jsem také ocenila bundu, kterou jsem celou cestu nesla s sebou, protože teplota klesla o více než 10°C a začaly padat kroupy.

Z vrcholu jsme viděli na nejvyšší vrch Katalánska a na celou stranu Francie. Mraky byly nebezpečně blízko a já si v tu chvíli vážila tepla, které mě čekalo dole... Pomalu jsme se vraceli a já prožívala jeden z nejlepších dnů ve Španělsku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 allm allm | Web | 26. října 2013 v 18:56 | Reagovat

Nádherný cestovateľský článok :D Tiež by som tam rada išla ako cestovateľka, no zatial možem len v snoch a predstavách :D Fotky sú krásne a aj príroda :D

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. října 2013 v 8:23 | Reagovat

Na Montserrat jsem vždycky chtěla strašně moc jít, tak jsem si ho alespoň prohlédla takhle :))

3 Kariol Kariol | Web | 27. října 2013 v 10:22 | Reagovat

Krásná tečka za výletem do Španělska! :)

4 Katka Hromádková Katka Hromádková | Web | 27. října 2013 v 11:13 | Reagovat

moc krásný článek :)

5 Sentencia Sentencia | Web | 27. října 2013 v 14:59 | Reagovat

tahle várka fotek mi vážně vzala dech. Hlavně ta první je naprosto úžasná. Hned bych si ji dala jako pozadí :)

6 Magdaléna Magdaléna | Web | 27. října 2013 v 19:01 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: [4]: [5]:
Děkuju, děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.