Vesnická prozaičnost

17. září 2013 v 15:34 | Magdaléna |  Všednodennost
Když mi tuhle někdo řekl, jaká je vesnice báječný relax, rozhodla jsem se napsat tento článek. Bez romantiky. Pěkně prozaicky.

O konverzaci řekl K., že si na vesnici člověk odpočine. Všichni kývali a říkali moudré "yes". Pak B. dodal, že je venkov plný "wild animals". Všichni se smáli a říkali pobavené "no". Nepochopila jsem to. Možná bych před nějakou dobou byla stejného názoru, ale když se o celý ten relax musíte i strarat, zjistíte, že to až zas takový relax není.

Ale nestěžuju si. Pochopila jsem, že křeček není nic pro mě. Kráva prostě vydrží a jde jí pohladit beze strachu, že ji rozmačknete. Taky je mi jasné, že asi nebudu mít řidičák jen na auto. Se spolužákem jsme řešili, kolik to stojí pro traktor. Když mi profesorka biologie říká, že vajíčka se musí zahřívat ihned, nebo se nic nevylíhne, myslím si svoje. Jak bychom asi mohli mít 8 kuřat?

Aneb... opravdu víte, jak to na vesnici skutečně chodí? Opravdu dokážete odhadnout, co asi tak dělává středoškolačka po večerech?



Je ráno, pro ostatní možná ještě noc a já vstávám. Típu budík a jukám přitom na sebe do zrcadla... hmm... česat se nemá cenu, zatím. Beru na sebe tričko, tepláky a ponožky, které jsem ze sebe v noci sundala. Jsou to ty nejteplejší... Odcházím do kuchyně, kde je ještě tma. Naplním plnou konvici vodou a dam ji vařit. Kafe, čaj, kafe, čaj, čaj. Jak má kdo rad. Pro mě o čtvrt lžičky cukru navíc. A po přilití mléka do kafe ještě jeden lok z krabice rovnou do pusy. Ach jo. Zase jsem si večer neudělala čaj, takže teď do sebe budu muset kopnout studenou vodu nebo byt žíznivá, dokud čaj nevychladne. Vypiju druhý lok mléka a zvažuju, jestli je přednější řešit kalorie nebo zemřít na ranní dehydrataci. Než vstane máma, udělám si snídani. Jogurt, banán, někdy nektarinka. Proč babička kupuje ten jogurt půlkilovej?


Máma vstala, vypadá vyspale a děkuje mi za kafe. Obě se nasnídáme, hodíme na sebe mikinu, poděkujeme pánu bohu za vynález gumaček a jdeme ven. Par dni nám to trvalo, ale dnes to už máme rozdělené. Mamka pustí slepice a dá jim zrní, já jim vyměním vodu uvnitř i venku. Zabere to tak 5 minut. Pak jdeme za kravkou. Kydáme hnůj tak nějak na střidačku. Mamka si pak bere na starost odnášení močůvky a já jí dávám vodu. Celkem 3 kýble, které pak musím ještě nanosit od pumpy. Od té doby, co nosím těch 10 kg v každé ruce se mi kliky při tělocviku dělají nějak snáz... Kráva pije rychle a hltavě. Občas drcá, ale jinak jsme si na sebe už zvykly. Dokonce mě už ani tak neočichává. Ví, že jsem to já - tuhle mě dokonce olízla. Když si takhle pije, hladím ji po rohách, má je krásně teplé... působí to tak... tak klidně.


Nakonec ji nakrmíme, mamka jí pohrozí, že jestli to seno shodí, tak... Shodila ho. Hodíme jí ho do koryta tedy znova a jdeme předjet autem. Přivážu Shaggyho a modlím se, aby Berny nevyběhl za pošťákem, otevřu vrata a mamka vyjede s autem. Touhle dobou už bývá rozedníno... zatím.
Nyní nám začíná běžné ráno - umýt, obléct, učesat a namalovat se. Připravit svačinu do školy a vypít už tepelně poživatelný čaj. Když dám štěstí, dám si snídaní č. 2. Taková rána bývají obzvlášť šťastná. :)


Jedeme do školy. Tam se snažím předvádět, že jsem normální středoškolačka a když mi profesorka na ZSV tvrdí, že nevím, co je to draní peří a život na vesnici, usilovně jí kývám. Proč ne.


Doma nás čeká zase domov. Někdy přijede strejda s bratrancem, který sebere vajíčka. Někdy ne, a tak to musím udělat sama. Snášejí na třech místech, z toho na jednom je třeba tu slpici chytit za krkem, zvednout a ty vajíčka zpod ní jednoduše vyndat. Máme na to speciální rukavice. Bratranec té slepici říká Angry bird. Na devítiletého kluka je docela výstižnej.


Zbylé odpoledne myju nádobí a dělám věci do školy. Kolem sedmé, osmé jdeme s mamkouopět nakrmit krávu, opět jí dám 3 kýble, opět mi drcá. Mám ji ráda. Dochází mi, že vlastně není lepší zvíře pro mě. Pěkně voní - je to vůně dědy a dětství...
Zavřeme slepice a nakrmíme psy. Někdy se na granule hladově vrhnou, jindy je nezajímají. Tehdy je mi jasné, že je strejda nakrmil paštikami, které stojí víc než moje obědy na celý týden. To bych ty granule taky nežrala.


Je tedy večer, venku vše uděláno. Brambory jsme vysbírali o víkendu, takže už mě straší jen jablka na stromech. Z těch brambor mě bolí celé tělo. Jak zítra zase vysvětlím tělocvikářce, že se nemůžu pohnout?


A právě v takovýchto večerních chvílích mě napadají ty nejlepší nápady na články. Musím se ale krotit. Zítra vstávám. Nařizuji si tedy budík, se kterým nejsem vůbec kamarádka. Je to škodolibec. "Budete vzbuzeni za 5 hodin 58 minut." Paráda! Tohle jsem chtěla vědět... Uléhám a přemýšlím, zda je přednější se vyspat nebo zapsat ten nápad... hmm... hmmmm...

Zvoní budík a já opět oblékám ponožky ze včerejška.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kybersikanovani kybersikanovani | Web | 17. září 2013 v 16:36 | Reagovat

Nejpovedenější článek na toto téma, který tu zatím čtu. Životní zkušenost opravdu někdy nahradit nejde. Pěkné fotky :-)

2 PaPája PaPája | Web | 17. září 2013 v 22:36 | Reagovat

Tenhle článek je naprostá bomba. Ať se jdou zahrabat ti, co tvrdí, že bydlení v desátém patře v NY je to nejrůžovější, co může být. Život na vesnici je překvapivý a každý den jiný. Taky na ní bydlím, ale tyhle věci děláme a soustu z nich dělali hlavně u babičky-dýchla na mě neuvěřitelná nostalgie, třeba vztah s mojí sestřenkou, který už dlouhá léta v podstatě nemáme...
Moc se mi líbí tvůj vztah ke krávě, hlavně ta spojitost s tím dědou, to už člověku vhrknou slzy do očí.
Máš nádherný život, plný překvapení, krásných dnů, kdy češeš jablka, sbíráš brambory, vybíráš vajíčka (ten Angry bird mě fakt pobavil :D) a kydáš hnůj. Jsou to takové ty maličkosti, které udělají radost a vzpomíná se na ně. Romantika-tak trošku, nebo aspoň já mám ráda to vesnické útulno :). Já ti svým způsobem závidím, a vím, co to znamená život na vesnici! Užívej si to!:)

3 Kariol Kariol | Web | 18. září 2013 v 19:47 | Reagovat

Také žiji na vesnici, i když se zvířaty to nemáme tak, jako ty. Kdysi jsme chovali ovce, mámu a dvě jehňátka, ale už je to dlouho a dneska máme jiné starosti, totiž zařizování domu a kolem něj, plot, garáž, zahrada. Potom možná budou zase nějaká zvířata, myslím chovná, protože pes ani kočka se nějak nepočítají. :D To je rodina ;)
Takhle z vyprávění to zní hezky, takové denní rituály před školou, dokonce i fotky jsou působivé. Ale vyměnit s tebou bych nechtěla, ne na dlouho. Protože, přiznám se, kdybych nespala alespoň sedm hodin, nevstanu :D
Pěkný článek! :)

4 hacienda-ve-stredohori hacienda-ve-stredohori | E-mail | Web | 18. září 2013 v 19:59 | Reagovat

Krása, fakt! Popsalas to, co žiješ, moc pěkně - bez zbytečného sentimentu, ale i bez nějaké hořkosti, i když každodenní vstávání, večerní povinnosti (a co až začne mrznout, bude sníh,..) určitě občas člověka "omrzí" - aspoň tak, že by si rád přispal (taky mám tak škodolibej budík), nebo se jen tak povaloval v pelechu... Máš talent.

5 Sentencia Sentencia | Web | 18. září 2013 v 21:30 | Reagovat

sama pocházím z hodně malé vesničky, kde je taky ještě hodně věcí "klasických", takže přesně vím, o čem píšeš... Měla jsem to hodně podobně. Kdo tvrdí, že život na vesnici je relax, tak na ní v životě nebyl déle, jak týden. Miluju ty lidi, co se vždycky rozplívají: "Jé, vy tu máte krásně. Ten klid... a ta velká zahrada..." jenže už nevidí, že se ta zahrada musí 2x za rok posekat, usušit, že zahrádka se zeleninou se musí okopat, zalívat a tak dále a tak dále... všechno něco stojí a ten "relax" je poměrně draze vykoupený

6 Magdaléna Magdaléna | Web | 19. září 2013 v 19:09 | Reagovat

[1]: Děkuju. :)

[2]: Děkuji za moc krásný komentář a za sdílení pocitu porozumění. Neříkám, že by se mi nějaký čas nelíbilo bydlet v NY, to ne, ale vím, že bych to nezvládla dlouho. A jsem ráda, že navzdory tomu, že vztah se sestřenkou už asi vyprchal, tak láska k venkovu nikoli. Těžko se dnes hledají lidé v mém věku, kteří ho mají rádi a dokáží si užít i jeho nejsyrovější podobu.

[3]: Co se týče spánku, vždycky jsem to cítila podobně jako ty. Nyní jsem ale došla k závěru, že si člověk asi zvykne... Jinak sama se sebou bych asi taky neměnila :D jo a! Obdivuji vás za zahradu - tohle sama naprosto nezvládám, v tom je královna mamka.

[4]: Mráz omrzí... to mi povídej.. :) Upřímně, sama se zimy neskutečně bojím. Experimenty s kotlem máme za sebou a to zatím nesněží. Bude to horor, vím to, ale snažím se to vytěsnit z hlavy, dokud to jde. :) O prohrnování sněhu a štípání dřeva raději ani nemluvím. :) Ještě že nemáme slepice v kotelně jako vy - asi by umrzly, nebo minimálně přestaly snášet. Děkuju za chválu. :)

[5]: Vystihla jsi to přesně. Moji kamarádi teda spíš říkají "v jaký pr*** to bydlíš", ale beru to s humorem. :) Nemusím řešit sousedy, městskou dopravu, nic. Zároveň jim ale závidím to pohodlí a tu neznalost kterou zmiňuješ - blažená nevědomost si myslet, jak jahůdky rostou na zahrádce samy.

7 valin valin | Web | 21. září 2013 v 13:29 | Reagovat

Tak nevím, jestli tě mám závidět a nebo litovat. Ale vykreslilas to nádherně. Kráva má i nádherný oči...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.