Bílá cesta

25. září 2013 v 21:21 | Magdaléna |  Z hlavy
V mnoha směrech jsem stále ještě dítětem, které má své naivní představy. Jednou z nich třeba je, že nikdo nechce nikomu záměrně ublížit. To, že tomu tak často není, asi patří ke zjištěním dospělého světa. Přijmout tu realitu je někdy ale zatraceně těžké.

Nevím, jak jsem k tomu došla, ale vždycky jsem věřila v řešení. Možná to zapříčinila má odvěká láska k matematice, ale byla jsem přesvědčená, že kdo hledá, najde. Najde tu správnou a mnohdy i jedinou cestu, která přinese uspokojení a zároveň neublíží nikomu dalšímu. Nemalovala jsem si, že je to jednoduché, to ne. Byla jsem si vědoma, že to bude stát hodně energie, ale nikdy by mě nenapadlo, že ta cesta prostě někdy existovat nemusí, nebo není jednoznačně správná, nenapadlo mě, že může třeba v polovině skončit.



V mém světě existovaly cesty bílé, černé a černobílé. Někdy bylo těch bílých více, jindy třeba jen jedna jediná. Vždycky ale nějaká byla. Třeba jen malá křivolaká pěšinka bílé barvy, po které jsem mohla, třeba i s obtížemi jít, ale po které jsem došla ke svému snu i cíli bez toho, abych ublížila své rodině. Pak se ale stalo něco, nějaký zlom, zvrat, nevím... A já najednou vidím, že správný postup prostě neexistuje. Je přede mnou spousta cest černobílých i barevných, ale bílá ani jedna. Ty schůdnější jsou modré a hnědé, trnité růžové a ty zcela neprůchozí mají barvu oranžovou. Nemám ráda oranžovou, nemám ráda cesty, které lemuje. Stojím na křižovatce s nejasnou vidinou, kterou vlastně ani nejde realizovat. Ne úplně a beze ztrát. A vím, že přijde den, kdy budu muset odbočit. Existuje jen jeden směr. Nelze jít dvěma cestami zároveň. Orientace je jen jedna.

A tak se tak tluču svým barevným světem v honbě za bílou uličkou - uličkou k lásce, Rakousku, městu a vesnici ruku v ruce s mámou. S vědomím, že neexistuje. Máma nesnáší lásku, láska Rakousko, město nejde dohromady s vesnicí. Bílá neexistuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sentencia Sentencia | Web | 26. září 2013 v 11:52 | Reagovat

dej tomu čas... bílá cestička je mezi těmi všemi barvami hodně nevýrazná a snadno se ztratí. Chvíli třeba půjdeš po barevných, ale pak zase tu svou, bílou, najdeš. Musíš tomu věřit. Kašli na orientaci, buzolu, kompas, mapu, gps... nejlepší navigátor je ten v tobě.

2 Kariol Kariol | Web | 26. září 2013 v 17:53 | Reagovat

Je od tebe vážně velkorysé, že si jdeš za sny a svými cíli, ale zároveň bereš ohledy na ostatní, i když opravdu nejde nikomu neublížit.
Většina lidí si za svými cíli proráží cestu hlava nehlava a to taky není dobře...
Hodně štěstí! :)

3 hacienda-ve-stredohori hacienda-ve-stredohori | E-mail | Web | 1. října 2013 v 20:25 | Reagovat

A i sebebarevnější cestička může zbělet... U nás na severu až na 5 měsíců - a za tu dobu člověk kus ujde. A třeba zjistí, že než bílá roztála, došel do místa, kde je bílo i tak,...

4 Magdaléna Magdaléna | Web | 2. října 2013 v 19:09 | Reagovat

[1]: :) Děkuji, je fakt, že s busolou jsem nikdy příliš neuměla. Nechápala jsem, že někdo nepozná sever intuitivně. :)

[2]: Otázka je, zda můj postoje dobře je. :) Ale děkuji.

[3]: To je krásné... a ještě krásnější je tomu věřit. Děkuji.

5 PaPája PaPája | Web | 2. října 2013 v 20:25 | Reagovat

Ten začátek byl docela motivující. Víš, já docela věřím na myšlenky malých dětí a sama si vzpomínám, co jsem si přemítala jako prcek do školky v hlavě-všechno bylo jednoduché, bez překážek. Příjde mi, že všechno je jednoduché, akorát člověk si staví překážky a ani o tom neví.

Závěr je moc hezký. Věřím, že jednou tu bílou cestu zase najdeš, uvidíš ;). Držím palec!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.