Neočekávané strasti průvodkyně

7. srpna 2013 v 20:32 | Magdaléna |  Nevšednodennost
Sylaby jsem se naučila. Absolvovala jsem pár náslechů a nyní jsem způsobilá k výkonu práce na pozici sezónní průvodkyně...
Zní to dobře, co? Kamarádky mi závidí, jenže mně osobně bylo v táborové kuchyni asi líp.

Nyní sedím na výstavě a mým dvouhodinnovým úkolem je zapínat video a hlídat návštěvníky. Jsem tu za ten týden už po třetí, ale nikdy nikdo nepřišel... Během toho může člověk o lecčems přemýšlet a mně tu tak běží hlavou věci, se kterými jsem nepočítala.

Netvrdím, že jsou to nepřekonatelné problémy. Netvrdím, že provádění je práce špatná. Jen bych ráda pomohla některým, kteří by si chtěli podobnou záležitost vyzkoušet, a seznámila je s věcmi, které je pravděpodobně potkají a na které je nikdo předem neupozorní.



1. Kapacita vaší paměti
Tohle je asi problém, se kterým jsem nepočítala pouze já. Pokud máte sylaby o 150 stranách, doporučuji je začíst číst dříve než 3 dny předem. Jde to zvládnout, mám to vyzkoušené, nicméně za ten stres těch pár ušetřených dnů opravdu nestojí. Ono to totiž není jen o tom se to naučit, ale také, jak jsem se sama přesvědčila, o tom si danou místnost představit. Pokud jste tedy objekt ještě nikdy neviděli, radím nespoléhat na fotografie a využít možnosti náslechů, a to nejlépe několikrát. Mně například dala jedna prohlídka s kolegyní více než 2 dny učení z textů.


2. První prohlídka
Tady asi záleží na typu člověka. Já nejsem příliš velká trémistka (což je jedna z mála vlastností, které ze mě dělají osobu vhodnou pro tuto práci), nicméně s tím, že mi v půlce výkladu vypadne úplně všechno jsem nepočítala. Byla to ovšem první prohlídka, a tak jsem si to velkoryse odpustila. Daleko větší problém pro mě představovaly drobnosti okolo. Mám pověst říkat u sochy, nebo až u obrazu? Mám si stoupnout vedle nebo před? Které místnosti je třeba zamykat? Tohle všechno jsou banality, které během náslechu postřehnout nestihnete, přesto vytváří dojem z celé prohlídky a za to zamykání můžete být klidně i vyhozeni.


3. Výpadky (paměti, ne proudu)
Mají hned několik stupňů katastrofálnosti. Nejmenší se týká letopočtů. Mluvíte, mluvíte a najednou vám dojde, že si nemůžete vzpomenout na rok. Dá se to vyřešit hned několika způsoby. Nejjednodušší je daný údaj prostě vynechat. Pokud jste ale již letopočet nakousli, musí váš mozek nabrat plné obrátky a něco si prachsprostě vymyslet. Většina lidí roky stejně vypouští. Tady je ovšem třeba dát si pozor. Pokud se nacházíme před renesanční skříní, tak není nejlepším nápadem ohromovat turisty jejím stařím ze 12. století.
Horší situace nastává, když zapomenete jméno. I tady se to dá ovšem obejít. Pokud se jedná o osobu v historickém světě neznámou, lze si opět vymýšlet. Ve finále je stejně jedno, jestli se dcera jmenovala Žofie nebo Markéta. Po prohlídce je ovšem nezbytné své mezery doplnit. Rozhodně by se však tento výpadek neměl odehrát u osoby pro zámek významné. Chvilkou absenci mozku jde ovšem šikovně nahradit otázkou "Zde máme muže, kterého jsem zmiňovala již v minulé místnosti, pamatujete si, jak se jmenoval?" A pokud jste muže ještě nezmiňovali, jde to vždy vyřešit označením "majitel zámku" "císař" apod. Tato cesta je ovšem blízká strmému srázu a snadno na ní můžete uklouznout.
Průšvih už ovšem je, pokud v půlce výkladu máte tzv. okno. S tím se vyrovnává hůř. V těchto situacích obvykle odkládám jakoukoli masku a přiznávám, že si nemohu vzpomenout. Pokud nejsou návštěvníci zvířata, pochopí to.
No a na vrcholku pyramidy pak stojí zapomenutí místnosti v okruhu. Ano, i to se může stát a ano, i to se mi stalo. Koho by napadlo, že druhý okruh do zbroinic obsahuje i návštěvu knihovny? Pokud tento problém zjistíte až zpětně, nezbývá než doufat, že si nikdo nebude stěžovat. V tomto bodě je ale jediným možným řešením prevence - zjistit si, co skutečně je v rámci daného okruhu.


4. Průvodcovský tón
Znáte to, monolog zakončený protažením samohlásky. Spisovnost. Tohle všechno si najedete po několika dnech. Problém je ale přehodit zpátky a nevyprávět kamarádce rodinnou historku ve stylu "zde máme kašnu postavenou v první polovině 14. století" :-D


5. Kolegyně a dopad na vaší osobu
To, že můj zaměstnavatel vypadá jako Sweeny Todd je fakt, na který jsem si zvykla pomněrně rychle. Co jsem ale trávila déle, byly moje kolegyně. Řekla bych, že jsem člověk poměrně snášenlivý a vlastně přizpůsobivý - a to je možná ten problém. Víte, ono sedět v místnosti s 5 lidma, kteří jsou všichni humanitně založeni není pro holku, co miluje matiku úplně nejsnazší. Záleží to samozřejmě na lidech, můžete narefit na osoby sobě blízké - a pokud se o historii zajímáte doopravdy, jsou vaše šance několika násobně vyšší, nicméně já musela čelit všemožným tlakům. Všichni byli a jsou moc fajn, nápomocní, cokoli vysvětlí, jenže tak trochu.... ŘEKNU TO NA FÉROVKU! Prostě si v jejich přítomnosti připadám úplně blbá. O historii vím jedno velké nic. Jazyky mě baví, ale výsledky se dostavují velmi pomalu. Také nepíši romány, nefotografuji, nemaluji, dokonce ani nepracuji pro časopis. Z prvních pár dnů jsem pochopila, že každá průvodkyně se něčemu podobnému věnuje. Nepovažuji se za hloupou a omezenou, jenže mé zájmy jako technické věci, vaření, cestování se sem prostě nehodily. Během několika dnů jsem ze sebe dostala komplex. Tady doporučuji asi jen jedno (a to jak vám, tak sobě) - věci, na kterých vám záleží, se snažte změnit a to, co je vám jedno, nebo co prostě nezvládnete ponechte svému osudu. Prvních pár dnů jsem jezdila domů celá nešťastná. Po včerech jsem četla anglické články, polouchala poslechy, snažila se najít něco o historii, trochu psala a v noci pak pročítala sylaby. Bylo to natolik neúnosné, že jsem se jednou večer prostě složila. A tak jsem to zredukovala. Na jazycích mi záleží, tudíž se jim věnovat budu. Avšak dohnat mé historické mezery by zabralo asi tak zbytek celého života, takže to jednou provždy vzdávám.


6. Návštěvníci
Tady, abych řekla pravdu, je z mé strany problém nejmenší. Zatím jsem měla štěstí a všichni vypadali vesměs spokojeně. Přesto znuděným pohledům je třeba občas čelit. (Paní, která při výkladu historie vypadala že umře, se ukázala být takto konstantně se tvářící)


7. Syndrom magnetofonové pásky
Předposlední záležitost, jejíž hrůznost roste přímo úměrně s délkou průvodcování. Když jdete prohlídku poprvé, máte trému a polovinu věcí řeknete úplně špatně. Když jdete podruhé, řeknete špatně pouze čtvrtinu. Když se věnujete třetí skupině, jste již poměrně dobří a stále vás to baví.... Když už jdete po desáte první okruh, říkáte si, jak to ty lidi sakra může zajímat! Jenže oni to narozdíl od vás slyší poprvé. Moje jediná obrana jsou děti! Reakce na psí sedlo a vycpaného medvěda jsou natolik odlišné, že mi pokáždé zpestří náhled na svět. :)


8. Magoření
Když provádíte, je vše v pořádku, jenže jakmile čipem zamknete vchodové dveře, dolehne na vás realita. Zatím to na sobě cítím jen v náznaku, ale když stáří jednotlivých věcí vztahuji k daným letopočtům, dochází mi, že něco není v pořádku. Stokrát si říkám, že se za dveřmi nechávám i práci, jenže doma mi pak probleskují portréty zámeckých pánů a v rozhoverech se přistihávám, že občas myšlenkově sklouznu k nějaké pasáži ze sylabu. Co s tím? To doufám ukáže čas.


Přestože jsem se domů vracela unavená, zklamaná a plna pocitů vlastní neschopnosti, troufám si tvrdit, že je to každým dnem lepší. Přesto bych ale ocenila, kdyby mě někdo upozornil alespoň na pár věcí, které se staly mým denním chlebem. Proto doufám, že vám tento krátký a subjektivní výčet alespoň trochu ulechčí situaci. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Strange Strange | Web | 8. srpna 2013 v 10:56 | Reagovat

Průvodcování bych taky chtěla někdy zkusit. Co na tom, že mé kolegyně budou asi našprtáné gymplačky a já chemička učící se japonsky. :D

2 Sydney - tangleds.blog.cz Sydney - tangleds.blog.cz | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 20:47 | Reagovat

Písala som v úvode že človeka to môže inšpirovať, nasmerovať. A keď si prečítaš komentáre tak uvidíš, že mnohí píšu ako to niekedy vadí. Ale dá sa na to podvzniesť. A určite nejde o to čo sa píše v mojich komentároch. pozorujem užívateľov aj na iných blogoch a tak si robím prehľad. takže tak :)

3 Sentencia Sentencia | Web | 9. srpna 2013 v 17:01 | Reagovat

jsi dobrá... vážně jsi. Ono to zní krásně: "dělám průvodce na hradě/zámku"... ale málokdo chápe, kolik je za tím dřiny a že to není jen tak... vždycky to všechno záleží na lidech - buď jsou návštěvníci/kolegové normální a nebo ne. U náštěvníků je ta výhoda, že po konci prohlídky je už v životě neuvidíš :) s těmi druhými se zkrátka musíš naučit nějak žít... ale že bych kvůli nim ještě zkoušela věci, které mě nebaví nebo mi nejdou, tak to ne. Určitě časem najdeš téma nebo zálibu, kterou budete mít společnou :)

4 katherine. / gettingfit.blog.cz katherine. / gettingfit.blog.cz | Web | 9. srpna 2013 v 21:23 | Reagovat

Musím přiznat, že jsem se u článku doopravdy královsky bavila!:D Představit si vyprávět kamarádce nějakou tuze zajímavou story tónem "Zde se nachází kašna ze 14. století", to mě upřímně pobavilo. :D Je to zvláštní vidět jednou průvodcování taky z jiného úhlu pohledu. A upřímně ti gratuluju a máš můj největší obdiv a poklonu za to, že jsi ty texty doopravdy zvládla. Jak už jsem (možná) psala, jsem si jistá, že bych se je taky zvládla naučit (sice moje nervy, ale šlo by to), jenomže jsem právě ten typ člověka, u kterého je tréma snad všudypřítomná. A navíc když jsem nervózní, tak mluvím dost potichu, což je podle mě na průvodcovskou práci naprosto smrtelná kombinace. O historii se vůbec nezajímám, takže tím spíš bych se na to vůbec nehodila. :D O to víc tě obdivuju. Ještě když vím, že tebe historie taky tolik nebere.
Ale vůbec neměj komplexy, ani náhodou! Jsi skvělá taková jaká jsi, o tom nepochybuju. Možná nepíšeš povídky, ale články píšeš doopravdy mistrovské, mně se čtou úplně samy. A možná slečnám doopravdy jde historie (zabývají se tím  už bůhví jak dlouho), ale zkus před ně položit nějaký matematický příklad prošpikovaný zákeřnostmi a uvidíš, že slečny budou v koncích. Každý má nějaké přednosti, každému jde něco jiného. Ale člověk nemůže umět všechno na světě. I když by chtěl. Taky bych si moc přála bych vzdělaná ve všech směrech, ale vím, že na práci s mapou prostě nemám nadání a jsem s mapou naprosto nemožná. :D Co se mého logického myšlení týče, tak nemám ani tušení, kdy se to vlastně stalo, ale zamrzla jsem na bodu mrazu. K mému neštěstí. :D Bohužel to tak je. Ale nesnaž se je dohánět a vůbec z toho neměj komplexy. Jak už jsem jednou psala, každý je originál, každý je skvělý takový, jaký je! :))
Pane jo, teď se úplně stydím. Ty mi tu píšeš tolik způsobů, jakými se dá lilek využít a já přemýšlím jenom o nějakém obyčejném smažení. Vážně se stydím! Tak tě chci poprosit, nemáš náhodou někde recept? Oba způsoby zpracování lilku zní skvěle, ráda bych to někdy vyzkoušela. :))
A jsem moc ráda, že jsem tě alespoň trochu při učení podpořila! :))

5 Teeda Teeda | Web | 10. srpna 2013 v 18:34 | Reagovat

A přesně proto se k nám na zámek nikdy nehlásím. :D

6 Owl Owl | Web | 11. srpna 2013 v 10:55 | Reagovat

Stát se o prázdninách průvodcem na zámku mě už pěknou chvilku láká. Dokážu si ale představit jak náročné to musí být. Jsem ráda, že jsem narazila na tenhle článek, který mi perfektně ukázal, na co se mám možná připravit. :))
Rozhodně se oproti historicky založeným kolegům neciť blbá, protože už jenom to, že si dokážeš zapamatovat sáhodlouhý výklad je ukázka neblbosti! Určitě i ty totiž znáš pár lidí, kteří by si to do hlavy prostě nenacpali. ;)

7 Magdaléna Magdaléna | Web | 12. srpna 2013 v 14:35 | Reagovat

[1]: a tak.... já jsem taky gymplačka :D nicméně kolegyni chemičku bych jistě uvítala :) - tak pokud tě touha provádět nepustí, třeba se někde potkáme ;)

[2]: takže tak asi děkuju za vysvětlení.

[3]: Děkuji, máš naprostou pravdu. Společná témata se ukázala úplně sama, takže mám za sebou báječný rozhovor o sprchách v Oxfordu, o filmových negramotech a o posílání pohledů do Číny

[4]: Ty jo, děkuju za báječný komentář! Úplně mi došla slova... chvály si vážím, ale přesto se se sebou něco dělat pokusím. A co se týče práce s mapou, tak naprosto rozumím. (A víš co? Možná až se s kamarády ocitneš někde v pustině, tak uvidíš, že na tom vůbec nejsi tak hrozně ;) )

[5]: bývaly chvíle, kdy jsem si nadávala, že jsem to neudělala podobně :) nicméně teď už snad OK.

[6]: Tak samozřejmě, že takové lidi znám (a vlastně jsem se za ně pár dnů považovala). Já většinou ale spíš vidím ty, kteří by to zvládli lépe, takže je to pak trochu frustrující :). Ale děkuju :)

8 Jana Jana | 27. října 2013 v 23:04 | Reagovat

Prostě SKVĚLÝ článek, naprosto vyčerpávající. Vždycky jsem průvodce a průvodkyně obdivovala, že si všechno dokáží zapamatovat. :-)

9 Em Zet Em Zet | E-mail | Web | 3. června 2014 v 16:45 | Reagovat

Dělat průvodkyni by mě děsně moc bavilo, škoda že neumím moc dobře mluvit. :D

10 Shara Shara | 11. června 2014 v 11:36 | Reagovat

Moc pěkný a pravdivý článek. V sobotu se chystám složit průvodcovské zkušky a budu-li mít kapku štěstí, snad to i dopadne ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.