Křehkost přítomnosti

26. srpna 2013 v 20:06 | Magdaléna |  Nevšednodennost
Nikdy jsem neměla v plánu psát na blog příliš osobní věci, ale... prostě nemůžu.
.
Je večer, já sedím na parapetu a poslouchám dopadající kapky. V dece, přestože ješte před chvílí jsem byla naprosto mokrá.
.
Když vám jde o někoho, koho milujete ze všech nejvíc, tak vám na prochladnutí naprosto nezáleží. Když máte jet do nemocnice, je jedno jaké je počasí...
Na světě existuje zajímavá věc. Pokud cítíte, že jste to vy, kdo musí mít sílu, tak nebrečíte. Řešíte rodinné věci, krmíte ležícího a neukápne vám ani slza.
A dost možná vám neukápne ani po odchodu z pokoje. Protože jste to vy, kdo dává naději, kdo učí mámu tankovat, kdo...
Věřte mi, je to hrozný pocit, když někdo nepozná své vlastní děti. Jen vás... Krvácení do mozku a nic víc. Žádná vzpomínka...
Je hrdý, neřekne, že si nepamatuje. Jen když se zeptáme, tak... Snaží se... ale.
Člověk, který byl navzdory věku fyzicky i psychicky vitalní vám najednou leží pod rukama a stěží se otočí. A vy vnímáte ten boj lidské důstojnosti s naprostou odsouzeností na pomoc, sestru, bažanta a kanylu. Vidíte obrovskou vůli směřující nikam.
A pak nezájem... únavu. Už si nevzpomíná ani na vás. "Dědo, tys vždycky říkal, že nikdy nezapomeneš, jak jsem šla s tou Eliškou do první třídy, tašky na zádech... vzpomínaš si?" Prázdný pohled. Nic.
.
Co je někdy přítomnost víc než slupka křehkosti?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 S-hejvi S-hejvi | Web | 27. srpna 2013 v 7:20 | Reagovat

zajímavá úvaha, z části mám stejný názor:)

2 Kelíns Kelíns | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 14:59 | Reagovat

Z toho zabolí u srdce... Dobře napsané. Člověka to donutí se zamyslet.

3 sarush ef sarush ef | Web | 27. srpna 2013 v 16:47 | Reagovat

To je šílené.

4 Kariol Kariol | Web | 27. srpna 2013 v 18:03 | Reagovat

Připadám si jako sobec, když tohle čtu. Pořád si sama sobě s lítostí a slzami v oku naříkám, že jsem šedá myš. Že nikoho nezajímám, nikdo na mě nemyslí... A když tak nad tím uvažuju, je to blbost.
Jenže tvá nynější přítomnost hloupostí není, je to... nepopsatelné. Neumím si představit, co bych dělala...
Prosím, hlavně se drž! Mladý může, starý musí...

5 bethany bethany | Web | 27. srpna 2013 v 18:06 | Reagovat

takhle jsem přišla o kamaráda. (19 let mu bylo.)

6 Magdaléna Magdaléna | Web | 27. srpna 2013 v 21:10 | Reagovat

[1]: Nebyla to úvaha a ani nějak nemám dojem, že bych vyjadřovala svůj názor.

[2]: To ano, a taky jednat.

[3]: Dost.

[4]: Ty šedo-myší stavy zná asi každý. :) A v té chvíli to nikdy není blbost. Jen pak přijdou věci, které... No... prostě... děkuju za podporu. Komentář mě potěšil.

[5]: To je mi líto.

7 Strange Strange | Web | 30. srpna 2013 v 21:16 | Reagovat

Takhle uvažuju od té doby, co jsem nastoupila na brigádu před dvěma týdny.

8 Magdaléna Magdaléna | Web | 31. srpna 2013 v 21:56 | Reagovat

[7]: Brigádničíš v nemocnici (pečovateláku, domově důchodců)? To bych já asi nezvládla. A myslím, že i moje rodinka pochopila, že ze mě mít paní doktorku nebudou.
Každopádně tobě přeju pevné nervy, cit, ale zároveň i srdce z kamene. :) Obdivuju tě.

9 Ellnesa Ellnesa | Web | 6. září 2013 v 17:33 | Reagovat

Zajímavá úvaha, zvláště se mi líbí poslední věta.

10 Jana Jana | 27. října 2013 v 23:07 | Reagovat

Ach jo. To mě mrzí. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.