Návštěva autem

12. července 2013 v 21:26 | Magdaléna |  Cestovatelsky
Seděla jsem doma na gauči, naštvaná na nepříjemnou doktorku, která mi odmítla vystavit průkaz, a přemýšlela, co všechno jsem zapomněla koupit... Nakrmila jsem Poa a vzápětí se zamračila sama nad sebou a nad tím, že tuhle blbost hraju, když tu najednou vidím, že mi někdo volá. Trochu mě to vyděsilo, protože stále ještě neumím na novém mobilu přijmout hovor tak jistě, jak bych chtěla. Zvládla jsem to zvednout - byla to Lucka.
"Jsi doma."
"No, jsem?!"
"A co bys řekla na malou návštěvu."
"Aha - to jako teď hned? A kdo je tam s tebou?"
"Jen já a Ondra"
"Ok, tak se stavte.... budu vás navigovat."



Dorazili. Jeli tou nejdelší oklikou, jakou to šlo, ale dorazili. Nerespektovali mé navigace, jeli podle GPS, sekli se na kopci, ztratili se, ale DORAZILI!
Ondra má řidičák sotva měsíc, benzín platila Lucka, auto patřilo její mámě.
Vynadali mi, že bydlím v takové pr***, ale zároveň ocenili nádherný výhled, náš statek, kuřátka a prostě...

"Pojďte dál, dostanete povině bábovku."
"Já bych si teda ještě dal cigáro, ale..."
"Tak si zapalte. U nás stejně ví, že kouříte."
"Tak to je pěkný..."

Představila jsem je babičce, která už je stejně zná. Máma se taktně odklidila a já byla na ní moc pyšná. Uvařila jsem kafe, bez přetvářky a bez "hostitelkovství" a byla na sebe také moc pyšná. Ondra do sebe nasoukal bábovku v rekordním čase, možná pro to, že ho babička stejně nepustila ke slovu.
"Máš správně ukecanou babičku."
"Jsem ráda, že jste to přežili. Má ráda návštěvy, moc jste jí pomohli."

Ukázala jsem jim pokoj, líbil se jim velký prostor. Na Lucce jsem viděla, že jí přijde strohý a na Ondrovi, že je mu tohle docela volný. Ale neřekli nic.
Prohlíželi si moji mapu.
"Teď jsme tady... a tady bydlí Adam... Jak daleko je to odsud k Petymu?"
"No, tak 15 minut,"
"Co kdybychom k němu sjeli?"
"No, proč ne..."
"A nechcete mě náhodou vzít a pak mě hodit zase domů?"
"Benzín platila Lucka."
"Díky Luci.

Překvapilo mě, že mi máma dovolila jet s někým, jako je Ondra (sorry Ondro, ale já bych s tebou svou dceru možná nepustila). V tu chvíli jsem si mamky neuvěřitelně vážila a chtěla být jednou jako ona.
Jeli jsme ve staré škodovce a cítili nepřekonatelný pocit svobody. Je to dar, mít lidi, co se za vámi staví jen tak, lidi, co zavolají a za 10 minut tam jsou... Je štěstí mít za kým jet a cítit se u toho jako my. Je zázrak, že si ten pocit dokážete uvědomit a prožít ho.


Ondra byl značně nesvůj z množství vesniček, které jsme projížděli. Chtěl odbočovat všude, kde se dalo. Já se smála jeho zapomnětlivosti a Lucka se smála nám dvoum. Je to ale pocit, připadat si jako "velká holka"...

Dojeli jsme na místo. Nikdo na nás nečekal a tak jsme zaparkovali.
"Jééé houpačky.... jak se na tom vozí?"
Oni si zapálili už několikáté cígo a já si pomyslela, že za ty roky mi to už nevadí tolik jako dřív. Cigarety nesnáším. Oni kouřili a já se vozila na dětském kolotoči. Pak Lucka vytáhla SchokoBons a já z něj málem sletěla. SchokoBons je slast. Přišel Pety. Nesnědla jsem všechny bonbony...

Povídali jsme jeden přes druhého, poslouchali se a zároveň neposlouchali a bylo nám dobře.
Nebyli jsme tam ani čtvrt hodin a přijel Douby na kole z brigády. Vypadal unaveně. Řekl, že je unavený. Užasl nad tím, že jsme přijeli autem a zasmál se tomu, že jako blbec jezdí na kole. Předhodila jsem svůj návrh, abychom vyrazili s kolama do Amsterdamu. Všichni odmítli a Ondra huhlal cosi o marihuaně. Čekala jsem něco jiného?


Douby se šel najíst. Řeči o hermelínu mu v hladu zjevně nedělaly dobře.
Pety dovyprávěl historky od piva s Anetou.
My se zvedli, že pojedeme. Pety chtěl jet k nám domů, ale Ondra se při představě dalšího rozvozu osypal, a tak měl Pety smůlu.
Zamávali jsme si a odjeli.

Vlastně jsem poslední dobou stále více u vytržení z běžných zážitků a nepřestávám si ten pocti užívat.
Vlastně to bylo poprvé, co mě vezl někdo ze spolužáků.
Vlastně je to jediný spolužák, který na to zatím má papír.
Vlastně je mám všechny moc ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Džiff Džiff | Web | 16. července 2013 v 13:29 | Reagovat

Úplně z toho tvého článku dýchá taková ta svoboda, kterou úplně chápu. Mí spolužáci nemají zatím řidičák a nejspíš ani mít nebudou, až příští rok maximálně:D a to doufám, že jo budu mít i já :) a těším se na tuhle svobodu o které píšeš, prostě jet si v půjčeném autě a jet ještě k tomu úplně nezkušeně se svými kamarády :) Takový výlet je vždy fajn a doufám, že brzy něco takového nečekaného, neplánovaného zažiju :)

2 Allys Allys | Web | 19. července 2013 v 8:37 | Reagovat

krásné fotky máte =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
Všechny texty a fotografie jsou má vlastní tvorba, prosím respektuj to. Děkuji.


.