/óda na barvy uprostřed jedné velké šedé louže/
.
Prší, všude jen šeď bezbřehých louží, bahnitá děsivost té masy vody...
Celý náš svět jako by se smrskl do jedné nekonečné povodně.
.

A já se celou tu dobu marně snažím najít špetku útěchy, nebo alespoň kapku barvy, která by dokázala prozářit tu zoufalou vodnatost.

.
Už jsem se skoro bála, že nás celá ta zaplavenost potopí i zevnitř, když tu jednoho rána v naší škole... vlastně to byl právě děšť a voda, kdo mi mé barevné přání splnily.